ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.20.2018.1
KSOS 36 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 20/2018-B-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka V. S. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka a M. S. , narozené XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. března 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
I. Dovolání M. S. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. března 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, se odmítá .
II. Dovolání dlužníka proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu se odmítá .
III. Řízení o dovolání dlužníka proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu se zastavuje .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 22. srpna 2016, č. j. KSOS 36 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl návrh dlužníka V. S., aby insolvenční správce dlužníka (FOLTAN a spol. v. o. s.) byl zproštěn funkce (bod I. výroku).
2/ Uložil dlužníku, aby mu do 10 dnů předložil přehled svých příjmů za posledních 12 měsíců (bod II. výroku) a doplňující vyjádření k podání z 12. ledna 2015 co do údaje o hodnotě nemovitostí sepsaných do majetkové podstaty dlužníka (bod III. výroku).
3/ Uložil insolvenčnímu správci dlužníka, aby mu do 10 dnů předložil aktualizovaný soupis majetkové podstaty (bod IV. výroku).
[2] O odvolání dlužníka a M. S. (dále jen „M. S.“) proti usnesení insolvenčního soudu rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. března 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, tak, že:
1/ Odmítl odvolání M. S. (první výrok).
2/ Potvrdil (na základě odvolání dlužníka) usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání M. S. a dlužník (B-80), a to výslovně proti všem jeho výrokům.
[4] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[5] Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním M. S., přičemž dospěl k závěru, že je důvod je zcela odmítnout podle §243c o. s. ř., a to proto, že zčásti je nepřípustné objektivně a zčásti je nepřípustné subjektivně.
[6] V rozsahu, v němž dovolání M. S. směřuje proti prvnímu výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl její odvolání proti usnesení insolvenčního soudu jako podané někým, kdo k němu není oprávněn [§218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], vylučuje přípustnost dovolání (objektivně) ustanovení §238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.; jde totiž o výrok usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
[7] Osoba, jejíž odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odmítnuto podle §218 písm. b/ o. s. ř., jako podané někým, kdo k němu není oprávněn (M. S.), pak není subjektivně oprávněna (§243c odst. 3, §240 odst. 1, §218 písm. b/ o. s. ř.) k podání dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo meritorně rozhodnuto o odvolání jiných účastníků řízení proti témuž rozhodnutí soudu prvního stupně (zde k podání odvolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu); srov. shodně např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1583/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2007, pod číslem 177, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 10/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 132/2016.
[8] Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním dlužníka.
[9] V rozsahu, v němž dovolání dlužníka směřuje proti prvnímu výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání M. S. proti usnesení insolvenčního soudu jako podané někým, kdo k němu není oprávněn , opět (srov. odstavec [6]) vylučuje přípustnost dovolání (objektivně) ustanovení §238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.; jde totiž o výrok usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
[10] V rozsahu, v němž dovolání dlužníka směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zamítnutí návrhu, aby insolvenční správce dlužníka byl zproštěn funkce, nelze dovolání věcně projednat pro neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
[11] Při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§241 o. s. ř.), požádal však o ustanovení advokáta soud. Tuto žádost dlužníka zamítl insolvenční soud usnesením ze dne 1. června 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, které ve spojení s potvrzujícím (ve druhém výroku) usnesením odvolacího soudu ze dne 22. září 2017, č. j. KSOS 36 XY, 3 VSOL XY, nabylo právní moci dne 22. září 2017.
[12] Insolvenční soud následně dovolatele usnesením ze dne 20. října 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, doručeným dovolateli zvlášť dne 1. listopadu 2017 (srov. doručenku u B-90), vyzval, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil do 15 dnů od doručení usnesení. Na tuto výzvu reagoval dovolatel podáním datovaným 2. listopadu 2017 (B-91), v němž požádal o prodloužení lhůty (aniž specifikoval dobu prodloužení), přičemž podle sdělení České advokátní komory z 13. listopadu 2017 (B-95) vyžádaného insolvenčním soudem, mělo být o žádosti dovolatele z 6. listopadu 2017 o určení advokáta k poskytnutí právní služby rozhodováno do 30 dnů od doručení žádosti.
[13] Nedostatek povinného zastoupení dovolatel neodstranil (přes poučení o následcích nečinnosti) do současné doby. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil řízení o dovolání dovolatele proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. února 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu