ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.30.2018.1
KSCB 26 INS 29347/2013
sp. zn. 29 NSČR 30/2018-B-743
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s. , se sídlem v Českých Velenicích, Jana Pernera 159, PSČ 378 10, identifikační číslo osoby 46711201, zastoupeného Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013, o návrhu věřitele č. 308 Cashdirect, a. s. , se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 28971086, na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., Mgr. Markéta Hudečková, JUDr. Alexandra Jiříčková a JUDr. Petra Švamberková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013, 4 VSPH 178/2018.
Odůvodnění:
Ve věci vedené pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013, 4 VSPH 178/2018, projednává Vrchní soud v Praze jako nadřízený soud námitku podjatosti soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. (dále jen „Z. S.“).
V podání ze dne 31. ledna 2018 (B-698) uplatnil věřitel č. 308 Cashdirect, a. s. (dále jen „věřitel C“) námitku podjatosti soudkyně JUDr. Petry Švamberkové (dále jen „P. Š.“) a dále „čtvrtého insolvenčního senátu“ tohoto soudu, konkrétně soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. (dále jen „J. Z.“), Mgr. Markéty Hudečkové (dále jen „M. H.“) a JUDr. Alexandry Jiříčkové (dále jen „A. J.“).
Dlužník spatřuje podjatost soudkyně P. Š. v tom, že byla členkou senátu, který rozhodoval o odvolání proti předběžnému opatření vydanému soudcem Z. S. dne 18. října 2017 (šlo o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. října 2017, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013-B-559). Odvolací soud přitom nevyhověl odvolání podanému dlužníkem proti tomuto předběžnému opatření, přičemž věřitel C „předpokládá“, že jmenovaná soudkyně hlasovala pro „zamítnutí odvolání“. V samotném předběžném opatření se podle věřitele C soudce Z. S. „subjektivně vymezil vůči dlužníkovi“ a soudkyně P. Š. se s tímto názorem „ztotožnila“.
K námitce podjatosti čtvrtého insolvenčního senátu věřitel C uvádí, že soudci J. Z. a A. J. také rozhodovali v senátě o odvolání proti předběžnému opatření ze dne 18. října 2017 a společně s M. H. pak rozhodovali v řízení vedeném pod sen. zn. 4 VSPH 70/2017 o odvolání proti předběžnému opatření ze dne 28. prosince 2016 nařízenému soudcem Z. S. (šlo o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. prosince 2016, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013-B-273).
Z uvedeného věřitel C dovozuje, že označení soudci Vrchního soudu v Praze měli prostor vytvořit si (mimoprocesně) názor na osobu soudce Z. S.
Všichni jmenovaní soudci Vrchního soudu v Praze ve vyjádřeních k námitce podjatosti shodně uvedli, že se necítí být podjatí ve vztahu k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Účastníky řízení a jejich zástupce osobně neznají a na věci nemají jakýkoliv osobní zájem.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení §16 odst. 1 věty první o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Samotné rozhodování soudce v jiných věcech ovšem důvodem k jeho vyloučení být zásadně nemůže (§14 odst. 4 o. s. ř.); rozhodování sporů či jiných právních věcí je totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované nezávislosti. Jestliže by právní závěry soudce měly zakládat objektivní pochybnost o jeho nepodjatosti, dovedeno ad absurdum by to znamenalo, že jednou vyslovený závěr by jej diskvalifikoval z rozhodování všech dalších obdobných případů, což je výklad nepřijatelný. K závěru o vyloučení soudce může být relevantní pouze jeho poměr k předmětu řízení v konkrétní věci, popř. k jeho účastníkům nebo zástupcům. Obdobně nemůže soudce odvolacího soudu vylučovat z rozhodovací činnosti o námitce podjatosti soudce soudu prvního stupně to, že dříve rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí vydaném tímto soudcem soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud neshledal žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označených soudců Vrchního soudu v Praze. Jak vyplývá z jejich vyjádření, soudci nemají k věci ani k účastníkům žádný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z argumentace věřitele C.
Samotný fakt, že soudci senátu 4 VSPH rozhodovali o odvoláních proti předběžným opatřením v insolvenčním řízení dlužníka, kdy věřitel C zřejmě není subjektivně spokojen s výsledkem těchto odvolacích řízení, nemůže být důvodem pro vyloučení označených soudců z projednání a rozhodnutí této věci.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl, že ve výroku uvedení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013, 4 VSPH 178/2018 (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřiteli C, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu