ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.53.2020.1
MSPH 95 INS 7031/2020
sp. zn. 29 NSČR 53/2020-A-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Centrum služeb Chrudim s. r. o. , se sídlem v Chrudimi, Obce Ležáků 758, PSČ 537 01, identifikační číslo osoby 27163326, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 7031/2020, o insolvenčním návrhu věřitele Orofa s. r. o. , se sídlem v Košicích, Južná trieda 2/A, PSČ 040 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50800701, zastoupeného JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem, se sídlem v Praze, Synkovská 1327/6, PSČ 160 00, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2020, č. j. MSPH 95 INS 7031/2020, 3 VSPH 408/2020-A-13, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2020, č. j. MSPH 95 INS 7031/2020, 3 VSPH 408/2020-A-13, se s výjimkou druhého výroku o odmítnutí odvolání dlužníka mění takto:
Usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. března 2020, č. j. MSPH 95 INS 7031/2020-A-5, se mění tak, že insolvenční návrh se neodmítá .
Odůvodnění:
1. Insolvenčním návrhem ze dne 16. března 2020, podaným téhož dne u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“), se věřitel (Orofa s. r. o.) domáhal zjištění úpadku dlužníka (Centrum služeb Chrudim s. r. o.).
2. Usnesením ze dne 17. března 2020, č. j. MSPH 95 INS 7031/2020-A-4, insolvenční soud rozhodl, že podle §l00a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nebude v insolvenčním rejstříku zveřejněn insolvenční návrh ani jiné dokumenty.
3. Následně, usnesením ze dne 23. března 2020, č. j. MSPH 95 INS 7031/2020-A-5, insolvenční soud odmítl insolvenční návrh podle §128a odst. 1 insolvenčního zákona pro zjevnou bezdůvodnost.
4. Insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční navrhovatel nesložil spolu s podaným insolvenčním návrhem zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč (podle §108 odst. 1 insolvenčního zákona), uváděje, že za splnění této povinnosti nelze považovat složení zálohy při podání předchozího insolvenčního návrhu, k němuž insolvenční soud nemohl přihlížet; zálohu „poukázal vrátit“.
5. K odvolání insolvenčního navrhovatele i dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. dubna 2020, č. j. MSPH 95 INS 7031/2020, 3 VSPH 408/2020-A-13:
[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. března 2020 (první výrok).
[2] Odmítl odvolání dlužníka (druhý výrok).
[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §108 odst. 1, §128 a §128a insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení ve vztahu k potvrzujícímu výroku k závěru, že insolvenční soud správně postupoval podle §128a odst. 2 písm. d/ insolvenčního zákona, když platbu přiřazenou k insolvenčnímu návrhu, k němuž insolvenční soud nepřihlížel (takže z uvedeného důvodu byla vrácena), nebylo možné přiřadit k insolvenčnímu návrhu z 16. března 2020.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční navrhovatel včasné dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:
Jestliže insolvenční soud rozhodl, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, a insolvenční navrhovatel podal proti stejnému dlužníku nový insolvenční návrh, je insolvenční navrhovatel, jemuž dosud nebyla vrácena záloha, kterou při podání prvního insolvenčního návrhu poukázal na účet insolvenčního soudu, povinen složit novou zálohu přesto, že zaplacenou zálohu insolvenční soud nepřiřadil ke konkrétní věci (spisové značce)?
8. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá, že nový insolvenční návrh podal 16. března 2020 v dobré víře, že zálohu ve výši 50.000 Kč, kterou složil na účet insolvenčního soudu 9. března 2020 k insolvenčnímu návrhu, k němuž se nepřihlíželo (a kterou mu insolvenční soud vrátil až 25. března 2020), použije insolvenční soud na náklady insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka na základě nového insolvenčního návrhu.
10. Dovolatel poukazuje na to, že smyslem ustanovení §128a insolvenčního zákona je zabránit podávání šikanózních a nedůvodných insolvenčních návrhů, přičemž tento účel svým chováním naplnil (nešlo o šikanózní nebo nedůvodný insolvenční návrh). V okamžiku vydání usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. března 2020 byla záloha na náklady insolvenčního řízení řádně složena na bankovním účtu insolvenčního soudu.
11. Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po podání dovolání v této věci).
12. Nejvyšší soud se v hranicích právní otázky vymezené dovoláním zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Pro právní posouzení věci Nejvyšším soudem jsou rozhodné následující výsledky šetření o podmínkách řízení (jak plynou z insolvenčního spisu a jak z nich vyšly oba soudy):
15. Insolvenčnímu soudu byl dne 9. března 2020 doručen insolvenční návrh týkající se dlužníka, podaný jménem dovolatele jeho tvrzeným zástupcem s procesní plnou mocí [ advokátem JUDr. Jiřím Gajdarusem (dále jen „J. G.“) ] . K tomuto insolvenčnímu návrhu byl připojen doklad o úhradě zálohy (50.000 Kč) na náklady insolvenčního řízení převodem z účtu J. G. vedeného u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. (dále jen „banka“) na účet insolvenčního soudu. Tato záloha byla „vydána“ (přiřazena) k věci vedené u insolvenčního soudu (o insolvenčním návrhu z 9. března 2020) pod sp. zn. 2 Nc 6589/2020.
16. Usnesením ze dne 10. března 2020, č. j. 2 Nc 6589/2020-67, insolvenční soud vyslovil, že k insolvenčnímu návrhu z 9. března 2020 se nepřihlíží (podle §97 odst. 4 insolvenčního zákona).
17. Titulní strana insolvenčního návrhu z 16. března 2020 je opatřena sdělením insolvenčního navrhovatele, že záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč byla uhrazena na bankovní účet insolvenčního soudu před podáním tohoto návrhu, s tím, že výpis o platbě je doložen. Přílohou insolvenčního návrhu z 16. března 2020 je pak i doklad banky o převodu částky 50.000 Kč dne 9. března 2020 na účet insolvenčního soudu, s tím, že kolonky „Detaily transakce“ a „Zpráva pro příjemce“ jsou shodně opatřeny textem: „Záloha náklady ins. – CS Chrudim sro“.
18. Zálohu na náklady insolvenčního řízení složenou 9. března 2020 vrátil insolvenční soud na účet banky, z nějž byla poukázána, dne 25. března 2020.
19. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona (ve znění, jež od zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka nedoznalo změn):
§108
Záloha na náklady insolvenčního řízení
(1) Je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která je podnikatelem, je navrhovatel povinen složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a je-li podán insolvenční návrh věřitele proti právnické osobě, která není podnikatelem, nebo proti fyzické osobě, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč; záloha je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu. To neplatí, je-li insolvenčním navrhovatelem zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, je-li insolvenčním navrhovatelem spotřebitel, jehož pohledávka spočívá v nároku vyplývajícím ze spotřebitelské smlouvy, a v případech podle §107 odst. 1.
(2) Insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli - zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.
(3) Výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
(4) Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení stanovená rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavců 2 a 3 ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
(5) Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou.
(…)
§128a
Odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost
(1) Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán.
(2) Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže
(…)
d/ záloha na náklady insolvenčního řízení splatná s podáním insolvenčního návrhu nebyla věřitelem, který insolvenční návrh podal, řádně a včas zaplacena.
20. Ve výše ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním položené otázce následující závěry:
21. V usnesení ze dne 27. května 2021, sen. zn. 29 NSČR 54/2020, uveřejněném pod číslem 53/2022 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 53/2022“), dostupném i na webových stránkách Nejvyššího soudu , Nejvyšší soud vysvětlil, že složil-li insolvenční navrhovatel při podání insolvenčního návrhu, ke kterému insolvenční soud nepřihlížel (§97 odst. 4 insolvenčního zákona), zálohu na náklady insolvenčního řízení (§108 odst. 1 insolvenčního zákona) a doložil-li k novému insolvenčnímu návrhu (dříve, než mu byla zaplacená záloha vrácena) listinu osvědčující složení této zálohy, pak nebyl dán důvod pro odmítnutí nového insolvenčního návrhu podle ustanovení §128a odst. 1, odst. 2 písm. d/ insolvenčního zákona.
22. Napadené usnesení (i usnesení insolvenčního soudu) je se závěry obsaženými v R 53/2022 (na něž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje) v rozporu. Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), u vědomí, že dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout (§243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), změnil napadené usnesení v tom duchu, že insolvenční návrh se neodmítá.
23. Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční soud před vydáním usnesení odvolacího soudu (25. března 2020) vrátil složenou zálohu insolvenčnímu navrhovateli. Tato skutečnost (tento nesprávný postup insolvenčního soudu pramenící z jeho nesprávného právního názoru) však neměla žádný vliv na výsledek dovolacího řízení (na závěr, že nebyl důvod odmítnout insolvenční návrh pro neuhrazení zálohy dle §108 odst. 1 insolvenčního zákona); podstatné bylo, že ke dni podání insolvenčního návrhu z 16. března 2020 insolvenční navrhovatel povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení řádně splnil.
24. Skutečnost, že záloha na náklady insolvenčního řízení v současnosti není složena, lze v další fázi řízení řešit pouze postupy předjímanými ustanovením §108 odst. 2 insolvenčního zákona; vyvozovat v tomto ohledu jakékoli pro insolvenčního navrhovatele nepříznivé důsledky z úpravy obsažené v ustanovení v §108 odst. 1 insolvenčního zákona, je v této věci již vyloučeno.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. srpna 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu