ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.98.2015.1
KSBR 27 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 98/2015-B-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice J. H., narozené XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Markétou Vojtáškovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Kvítková 124/11, PSČ 760 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2015, č. j. KSBR 27 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání věřitelky č. XY Z. S. (dále jen „věřitelka S“) usnesením ze dne 14. května 2015, č. j. KSBR 27 INS XY, 2 VSOL XY, zrušil usnesení ze dne 14. listopadu 2014, č. j. KSBR 27 INS XY, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, a rozhodl, že insolvenčním správcem je JUDr. Eva Dušková a že do majetkové podstaty ke dni vydání usnesení náleží nemovitosti specifikované ve výroku usnesení, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Šlo o v pořadí třetí rozhodnutí soudů nižších stupňů, když předchozí usnesení insolvenčního soudu ze dne 3. října 2013, č. j. KSBR 27 INS XY a ze dne 14. března 2014, č. j. KSBR 27 INS XY, zrušil Vrchní soud v Olomouci usneseními ze dne 6. února 2014, č. j. KSBR 27 INS XY, 2 VSOL XY a ze dne 27. června 2014, č. j. KSBR 27 INS XY, 2 VSOL XY, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud (na rozdíl od insolvenčního soudu) – cituje ustanovení §395 odst. 1 písm. a) a §405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů – uzavřel, že závazek dlužnice vůči věřitelce S (pocházející z trestné činnosti dlužnice) brání řešení jejího úpadku oddlužením.
Přitom zdůraznil, že pravomocným rozhodnutím (podle obsahu spisu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. května 2013, č. j. 3 T XY, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2013, č. j. 7 To XY) „bylo v trestním řízení rozhodnuto o tom, že dlužnice způsobila úmyslným protiprávním jednáním věřitelce S škodu ve výši nejméně 1.400.000,- Kč“, přičemž dohodou o narovnání (ze dne 7. ledna 2011) a zástavní smlouvou „byla mezi věřitelkou S a dlužnicí vypořádána a zajištěna pohledávka toliko ve výši 750.000,- Kč. Nadto dlužnice v rozporu se zástavní smlouvou převedla nemovitosti, které byly předmětem zajištění jejího závazku vůči věřitelce, čímž také snížila rozsah majetkové podstaty (jejímž zpeněžením by byli uspokojováni věřitelka S i další věřitelé dlužnice), ačkoli sama navrhla způsob oddlužení právě zpeněžením majetkové podstaty. Dále dlužnice od uzavření dohody o narovnání do zahájení insolvenčního řízení na škodu věřitelce dobrovolně téměř ničeho neuhradila. Za této situace nelze usuzovat na poctivý záměr dlužnice vyrovnat se s věřiteli v rámci oddlužení“. Následné jednání dlužnice, v důsledku kterého byl „majetek do vlastnictví dlužnice zpět převeden“, na shora uvedeném nic nemění.
Konečně zdůraznil, že v dalším řízení bude insolvenční soud respektovat závazný právní názor odvolacího soudu „při hodnocení poctivosti dlužnice při oddlužení“ s tím, že nedojde-li k zásadní změně skutečností, ze kterých odvolací soud vycházel, oddlužení dlužnice neschválí a rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání dlužnice, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož dlužnice sledovala návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je v souladu se závěry formulovanými v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011 a ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněných pod čísly 14/2012, 112/2012 a 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v důvodech usnesení ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 8/2012, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2015, pod číslem 47.
Skutečnost, že s účinností od 1. ledna 2014 bylo [zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], změněno ustanovení §395 insolvenčního zákona (a mimo jiné byl vypuštěn text §395 odst. 3 insolvenčního zákona, když dle poznatků praxe byl příkladmý výčet okolností, z nichž bylo lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka, obsažený v tomto ustanovení zavádějící – viz důvodová zpráva k označenému zákonu, II. zvláštní část, část první, body 214 a 215), na uplatnitelnosti závěrů obsažených ve shora zmíněných usneseních (z hlediska posouzení podmínek pro přijetí závěru o tom, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr) nic nemění.
V poměrech projednávané věci, kdy byla dlužnice (pravomocně) uznána vinnou zločinem podvodu podle ustanovení §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a to za jednání, kterým (nejméně) od 1. ledna 2007 do 7. ledna 2011 jako zaměstnankyně věřitelky S způsobila jmenované škodu ve výši 1.434.850,- Kč, Nejvyšší soud neshledal úvahu odvolacího soudu o tom, že dlužnice nesplňuje podmínky pro schválení oddlužení [§395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona], nepřiměřenou ani s přihlédnutím k chování dlužnice v době od 7. ledna 2011 a k dalším (dlužnicí v dovolání akcentovaným) skutečnostem.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, věřitelce S, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 29. června 2016
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu