ECLI:CZ:NS:2013:29.ND.289.2013.1
sp. zn. 29 Nd 289/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně L. N. proti žalovaným 1/ P. N. , a 2/ J. N. , v řízení zastoupenému opatrovníkem Městským úřadem v Čáslavi, se sídlem v Čáslavi, Nám. Jana Žižky z Trocnova 1, PSČ 286 16, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 75/2013, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu prvního stupně, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 75/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Podáním doručeným soudu prvního stupně společně se žalobou dne 24. dubna 2013 žalobkyně navrhla, aby v záhlaví označená věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně. Návrh odůvodnila tím, že se s nezletilým synem (druhým žalovaným) fakticky zdržuje v Brně, komplikacemi souvisejícími s cestováním s malým synem do Kutné Hory a nutností kojit.
Opatrovník druhého žalovaného s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Brně souhlasil, první žalovaný však nikoli.
V podání ze dne 16. září 2013 (č. l. 39) uvedl první žalovaný, že v návrhu na přikázání věci jinému soudu spatřuje snahu o záměrné prodlužování soudního řízení. Poukázal na to, že on sám má ve výchově dvě nezletilé děti, takže kdyby návrhu bylo vyhověno, musel by pro ně zajistit celodenní hlídání.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Kutné Hoře, u nějž je věc vedena, i Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), důvod k přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti neshledal.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Tím spíše v případě, kdy druhá strana sporu s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne usnesení 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Okolnosti uváděné žalobkyní, se kterými se ztotožnil i opatrovník druhého žalovaného, tj. faktický pobyt žalobkyně v Brně, komplikace při cestování s malým dítětem a nutnost kojit syna, nejsou natolik výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci jinému soudu. Nadto nelze pominout, že některé procesní úkony (např. výslech žalobkyně či jejího současného partnera, kterého žalobkyně označuje za otce druhého žalovaného) mohou být v souladu s ustanovením §122 odst. 2 o. s. ř. provedeny dožádaným soudem – Městským soudem v Brně. Navíc je nutné přihlédnout k důvodnému nesouhlasu prvního žalovaného, kdy delegací by došlo pouze k přesunu „nepříznivého stavu“ z žalobkyně na prvního žalovaného.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2013
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu