ECLI:CZ:NS:2014:29.ND.414.2014.1
sp. zn. 29 Nd 414/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně JUDr. J. V. , za účasti OPZ PLUS, a. s. , se sídlem v Praze 1, Hradební 3/761, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45274835, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 C 7/2011, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, vznesené žalobkyní, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Keményová a JUDr. Milada Lukáčová, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 144/2014.
Odůvodnění:
Žalobkyně vznesla (podáním z 30. října 2014) ve věci odvolacího soudu označené ve výroku námitku podjatosti soudkyň JUDr. Evy Keményové (dále jen „E. K.“), JUDr. Milady Lukáčové (dále jen „M. L.“) a JUDr. Marie Grygarové (dále jen „M. G.“).
Námitku odůvodnila tím, že ve věci vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. 4 Co 18/2013 měly označené soudkyně za to, že Ing. V. N. a P. N. nebyli k 26. lednu 2006 členy představenstva OPZ PLUS, a. s., toho času v úpadku (dále jen „úpadce“), ačkoli je zřejmé, že zvoleni byli, což plyne z usnesení ze dne 20. října 2009, č. j. 14 Cm 245/2005-281, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valené hromady úpadce z 22. září 2005, ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 16. září 2013, č. j. 14 Cmo 665/2009-390. Odtud žalobkyně dovozuje, že jí označené soudkyně mají zájem na výsledku řízení.
S poukazem na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, uveřejněném pod číslem 127/1996 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. US 105/01, uveřejněném pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věcech „Saraiva de Carvalho vs. Portugalsko, 1994 a Gautrin a další vs. Francie, 1998“ proto dovolatelka požaduje, aby jmenované soudkyně byly vyloučeny z projednávání a rozhodování označené odvolací věci.
Soudkyně E. K. a M. L. ve vyjádřeních k uplatněné námitce podjatosti (z 10. listopadu 2014) shodně uvedly, že účastníky ani jejich zástupce osobně neznají, nemají žádný zájem na výsledku řízení a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež by mohly vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Dle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení žalobkyně nevypovídá o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň Vrchního soudu v Praze. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též žalobkyní zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014 (které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2011 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
To, že námitka založená na tom, jak soudkyně rozhodly v jiné odvolací věci, není námitkou způsobilou vést k vyloučení tohoto soudce, je zřejmé již z dikce §14 odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně E. K. a M. L. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí označené odvolací věci (§16 odst. 1 o. s. ř.). O námitce podjatosti týkající se soudkyně M. G. Nejvyšší soud nerozhodoval, když tato soudkyně není členkou senátu, jenž má rozhodnout o podaném dovolání, ani členkou zastupujícího senátu.
Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2014
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu