ECLI:CZ:NS:2006:29.OD.90.2005.1
sp. zn. 29 Od 90/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně MP Consult, a. s., se sídlem Litevská 1174, 101 00 Praha 10, IČ 25 60 47 32, zastoupené JUDr. Tomášem Skoumalem, advokátem se sídlem Ulrichovo náměstí 737, 500 02 Hradec Králové, proti žalované Vítkovice, a. s. , se sídlem Ruská 2887/101, 706 02 Ostrava - Vítkovice, IČ 45 19 30 70, za účasti vedlejších účastníků na straně žalované 1) Česká republika - Ministerstvo financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, PSČ 118 10. 2) Osinek, a. s., se sídlem Ruská 56, č. p. 397, 706 02 Ostrava-Vítkovice, IČ 00 01 21 73, 3) VÍTKOVICE STEEL , a. s., se sídlem Štramberská č.p. 2871/47, 709 00 Ostrava-Hulváky, IČ 25 87 49 42, vedlejší účastnice 2) a 3) zastoupeny Mgr. Ing. Petrem Severou, LL.M advokátem, adresa pro doručování WEIL, GOTSHAL & MANGES, v. o. s., se sídlem Křižovnické nám. 1/193, 110 00 Praha 1, 4) Energetika Vítkovice, a. s., se sídlem Výstavní 1144/103, 706 02 Ostrava-Vítkovice, IČ 25 85 47 12, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem Smetanovo náměstí 7, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, 5) Severomoravská energetika, a. s., se sídlem 28. října 3123/152, 709 02 Ostrava-Moravská Ostrava, IČ 47 67 56 91, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem Smetanovo náměstí 7, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, o určení neúčinnosti úkonů, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 Cm 130/2004, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 Cm 130/2004 se Krajskému soudu v Plzni nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhá žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě určení, že ve vztahu k ní jsou neúčinné v žalobním petitu specifikované právní úkony žalované, společnosti Vítkovice-Export a právní úkony realizované prostřednictvím akciové společnosti Osinek. Dalším podáním navrhla, aby do řízení vstoupily jako vedlejší účastníci další společnosti vyjmenované v záhlaví tohoto usnesení.
Posléze žalobkyně navrhla, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Plzni s odůvodněním, že všechny napadené úkony žalované, ke kterým došlo v průběhu vyrovnávacího řízení na majetek žalované, byly činěny pod dohledem vyrovnávacího soudu, tedy Krajského soudu v Ostravě. Ukázalo-li by se, že soud své povinnosti zanedbal, mohlo by to vrhnout na činnost soudu v procesu vyrovnávacího řízení nepříznivé světlo. Soudce, který bude věc rozhodovat, bude vystaven značnému tlaku. Pokud by totiž žalobě vyhověl či třeba jen přiznal některým žalobním tvrzením opodstatnění, velmi pravděpodobně by poškodil své kolegy a soud. Žalobkyně má obavu, že každý soudce Krajského soudu v Ostravě bude rozhodovat pod vlivem uvedených okolností, byť třeba i neúmyslně či podvědomě, a to i v souvislosti s tím, že soudcem Krajského soudu v Ostravě je syn vyrovnací správkyně žalované Mgr. Radim Antl. V doplnění svého návrhu na přikázání věci jinému soudu žalobkyně s poukazem na dopis soudkyně JUDr. Šrubařové, ve kterém tato soudkyně vyslovila pochybnosti o své nepodjatosti, vyjádřila názor, že tento dopis potvrzuje, že Krajský soud v Ostravě není s to odolat tlakům vyvíjeným v souvislosti s tímto případem a podtrhuje obavu žalobkyně, že tento soud nebude schopen se k věci postavit skutečně nestranně. Poukázala na články uveřejněné ve veřejné datové síti internet a v tisku, zejména, že společnost Osinek, a. s. po předsedech Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci „bude chtít, aby zajistili rychlé rozhodování soudů“. Z textu se zdá, že tato společnost má k předsedům zmíněných institucí až nadřízené postavení – formulace „bude chtít“ působí velmi imperativně. Jde o důkaz specifického vztahu Krajského soudu v Ostravě a (potažmo i Vrchního soudu v Olomouci) ke společnosti Osinek a. s. Závěrem uvedla, že ani na Krajském soudě v Ostravě ani na Vrchním soudu v Olomouci není prostředí vhodné k rozhodování předmětné věci.
Žalovaná s postoupením věci nesouhlasila. Uvedla, že neexistuje žádný zákonný a racionální důvod, pro který by měla být věc přikázána jinému soudu. Z návrhu žalobkyně ani žádný konkrétní důvod neplyne. Dané řízení je řízením zvláštním, u něhož je dána výlučná příslušnost podle §88 písm. i/ o. s. ř., neboť se jedná o spor vyvolaný vyrovnáním. Vyslovila domněnku, že v takovém případě není delegace z důvodu vhodnosti ani možná. Veškerý spisový materiál a veškeré důkazy, které mají být v řízení prováděny, se navíc nacházejí v okruhu Krajského soudu v Ostravě, a proto je i v souladu s hospodárností a účelností řízení, aby celé řízení proběhlo před Krajským soudem v Ostravě. V dalším podání vyslovila názor, že veškeré skutečnosti uvedené jak v návrhu na přikázání věci, tak i v jeho doplnění, jsou právně irelevantními tvrzeními, která nemají žádný právní význam a nelze je považovat za skutečnosti, jež by mohly mít jakýkoliv vliv na rozhodování soudu.
Rovněž vedlejší účastnice s přikázáním věci Krajskému soudu v Plzni nesouhlasily v podstatě ze stejných důvodů jako žalovaná. Vedlejší účastnice 2) a 3) v podání, kterým reagovaly na doplněk návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, zdůraznily, že tvrzení žalobkyně zakládající se na informacích získaných údajně z veřejné datové sítě internet a případně z denního tisku, jsou příkře a na první pohled nepravdivé, žalobkyně je interpretuje zavádějícím a zjevně účelovým způsobem, při čemž se snaží navodit myšlenku „podjatosti“ Krajského soudu v Ostravě, případně i Vrchního soudu v Olomouci, což není důvodem pro delegaci vhodnou. Uvedly, že považují návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu za účelovou obstrukci bez právního a skutkového základu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Ostravě) a Krajskému soudu v Plzni, kterému má být věc přikázána (§12 odst. 2 o. s. ř.) návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 citovaného ustanovení též k důvodu, pro který má být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
Obava žalobkyně, že soudce Krajského soudu v Ostravě rozhodující předmětnou věc, bude vystaven značnému tlaku s ohledem na vyrovnávací řízení, které proběhlo u jmenovaného soudu, je ničím nepodložený subjektivní názor žalobkyně, který nelze považovat za kvalifikovaný důvod pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Stejně tak tvrzení žalobkyně opírající se o články uvedené ve veřejné datové síti internet i v tisku vyjadřují jen subjektivní pocity žalobkyně. Z obsahu těchto článků nelze dovodit žádnou skutečnost, která by byla způsobilá odůvodnit delegaci vhodnou podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., naopak přikázání věci Krajskému soudu v Plzni by odporovalo výše uvedeným zásadám rychlosti a hospodárnosti řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl a věc Krajskému soudu v Plzni nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. dubna 2006
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu