ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1005.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1005/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. V. G., jako správce konkursní podstaty úpadkyně T. spol. s r. o., proti žalované JUDr. M. S., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce D. Š., o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 39 Cm 14/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2004, č.j. 15 Cmo 11/2004-45, takto:
Rozsudek Vrchního v Praze ze dne 1. dubna 2004, č.j. 15 Cmo 11/2004-45, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. října 2003, č.j. 39 Cm 14/2003-28, rozhodl, že žalovaná je povinna vyloučit ze soupisu konkursní podstaty úpadce D. Š. (dále jen „druhý úpadce“) veškeré nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 438 pro katastrální území a obec C. P. u Katastrálního úřadu v T. (dále jen „sporné nemovitosti“), „ve zbytku“ (tj. ohledně požadavku na určení, že „žalobce“ je vlastníkem těchto nemovitostí) žalobu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku - ve vztahu k jeho vyhovujícímu výroku - zejména uvedl, že žalobce sepsal sporné nemovitosti do konkursní podstaty úpadkyně T. spol. s r. o. (dále jen „první úpadkyně“) dne 21. února 2003 [a to s odkazem na ustanovení §15 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále jen „ZKV“, maje za neúčinnou kupní smlouvu ze dne 17. září 2001 uzavřenou mezi první úpadkyní a T.-R., a. s.], a že žalovaná tytéž nemovitosti sepsala do soupisu konkursní podstaty druhého úpadce až 2. dubna 2003 (odkazujíc na ustanovení §27 odst. 5 ZKV a existenci zástavního práva, jímž byla zajištěna pohledávka K. s. r. o. za druhým úpadcem).
Považuje za podstatné, že žalobce sepsal sporné nemovitosti do konkursní podstaty jako první, soud prvního stupně akcentoval, že žalovaná sepsala sporné nemovitosti do konkursní podstaty druhého úpadce, aniž jejich vlastníka (tj. T.-R., a. s.) ve smyslu ustanovení §27 odst. 5 ZKV vyzvala, aby ve prospěch konkursní podstaty do třiceti dnů vyplatil zajištěné pohledávky nebo aby v téže lhůtě složil cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna, když žalovaná takovou výzvu neadresovala vlastníku, nýbrž žalobci.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. dubna 2004, č.j. 15 Cmo 11/2004-45, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, podle něhož bylo-li prokázáno, že žalobce sepsal sporné nemovitosti do soupisu konkursní podstaty první úpadkyně dříve než žalovaná, má žalobce „naléhavý právní zájem na žalobě podané k výzvě soudu podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV“, jelikož práva a povinnosti spojená se soupisem majetku do konkursní podstaty svědčí tomu správci konkursní podstaty, který majetek sepsal jako první. Vycházeje z toho, že s pozdějším zápisem sporných nemovitostí do soupisu konkursní podstaty druhého úpadce nejsou spojeny žádné právní účinky, odvolací soud zdůraznil (na rozdíl od soudu prvního stupně), že v řízení o této excindační žalobě nelze ani jako předběžnou otázku řešit, zda žalovaná splnila všechny zákonné podmínky pro zápis sporných nemovitostí do soupisu konkursní podstaty druhého úpadce podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV, když tuto otázku by mohl řešit pouze v řízení vedeném o žalobě správkyně konkursní podstaty druhého úpadce proti správci konkursní podstaty první úpadkyně podané podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV. Je tak na žalované - pokračoval odvolací soud – aby podala vůči žalobci žalobu na vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty první úpadkyně (ať již z vlastní iniciativy nebo na základě výzvy soudu), když z povahy zástavního práva plyne, že zpeněžení zástavy v konkursu vedeném na majetek osobního dlužníka má přednost před jejím zpeněžením v konkursu vedeném na majetek zástavního dlužníka (vlastníka zástavy) nebo toho, kdo nemovitosti převedl na jiného kupní smlouvou, která je neúčinným právním úkonem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a spatřujíc jeho zásadní právní význam v řešení otázky oprávněnosti „zápisu nemovitostí do konkursních podstat při střetu dvou konkursních řízení“, a to v návaznosti na procesní postavení správců konkursních podstat.
Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem a naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., dovolatelka spatřuje v řešení otázky, zda „předmět sporu“ (v daném případě oprávněnost sepsání sporných nemovitostí do konkursní podstaty druhého úpadce) mohl být řešen v závislosti na tom, zda v řízení vystupuje v procesním postavení žalované nebo žalobkyně, či nikoli. Přestože v souladu s právním názorem odvolacího soudu podala proti žalobci žalobu o vyloučení sporných nemovitostí z konkursní podstaty (řízení o této žalobě je vedeno u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 55 Cm 13/2004, přičemž ve věci dosud nebylo jednáno a rozhodnuto), poukazuje na možnost, že „by v téže věci stály proti sobě dva rozdílné rozsudky, podle nichž by byly sporné nemovitosti vyloučeny jak z konkursní podstaty druhého úpadce (viz napadený rozsudek), tak i z konkursní podstaty první úpadkyně (to v případě, že by byla žalovaná úspěšná se svou žalobou vůči žalobci podanou ve smyslu ustanovení §19 odst. 2 ZKV). Považujíc právní závěr, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, za „vymykající se“ ustanovení §152 odst. 2 a §159a odst. 4 a 5 o. s. ř., dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i důvodné.
Po právní stránce zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává - a potud má dovolání za přípustné - v řešení otázky aktivní věcné legitimace (a s ní spojeného procesního postavení v řízení) správce konkursní podstaty, jemuž svědčí právo prvního soupisu majetku do konkursní podstaty, k podání vylučovací žaloby (§19 odst. 2 ZKV) proti správci konkursní podstaty, jenž tentýž majetek sepsal do konkursní podstaty (jiného úpadce) jako v pořadí druhý.
Jelikož vady řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovoláním namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, přezkoumal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu především co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §19 ZKV v rozhodném znění (tj. ve znění účinném k datu prohlášení konkursu na oba úpadce a k datu soupisu sporných nemovitostí do konkursních podstat obou úpadců), jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2).
K předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (excindační žalobě), patří, že :
1) věc byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojata do soupisu majetku konkursní podstaty;
2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil;
3) žalovaným je správce konkursní podstaty (§19 odst. 2 věta první ZKV);
4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyla v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena);
5) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998 a 67/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro výsledek dovolacího řízení je určující, zda správce konkursní podstaty, který sepsal sporné nemovitosti do soupisu konkursní podstaty jako první, může být osobou aktivně věcně legitimovanou v řízení o vyloučení týchž nemovitostí z konkursní podstaty jiného úpadce.
Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu odchýlit se ani v projednávané věci), podle kterého práva a povinnosti spojené se soupisem majetku do konkursní podstaty svědčí tomu správci konkursní podstaty, který majetek sepsal jako první. V pořadí druhý soupis týchž nemovitostí neopravňuje správce konkursní podstaty, který takový soupis provedl, k tomu, aby po dobu, kdy trvají účinky v pořadí prvního soupisu, s nemovitostmi nakládal, ani jej nezatěžuje povinností obstarat údržbu a správu sepsaných nemovitostí (k tomu je povolán správce konkursní podstaty, který nemovitosti sepsal jako první).
V pořadí druhý soupis sporných nemovitostí tak sám o sobě žádným způsobem neomezuje správce konkursní podstaty, který nemovitosti sepsal jako první, co do jeho možnosti věc držet, užívat, požívat její plody a užitky, popř. tuto věc zpeněžit nebo s ní jinak nakládat. Význam takového druhého soupisu tak lze spatřovat pouze ve spojení se žalobou podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV, jíž se osoba, která druhý soupis provedla, domáhá vůči správci konkursní podstaty, který věci sepsal jako první, vyloučení těchto věcí z konkursní podstaty.
Nemá-li v pořadí druhý soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty příslušného úpadce žádný dopad do poměrů správce konkursní podstaty, který věci sepsal jako první, nemůže být tento správce konkursní podstaty ani aktivně věcně legitimován k podání vylučovací žaloby podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV. Rozhodnutí soudu, jímž by bylo takové žalobě vyhověno, by totiž na obsahu a rozsahu jeho práv a povinností k věcem sepsaným do konkursní podstaty ničeho neměnilo.
Na výše uvedený závěr nemá vliv ani skutečnost, že žalobce, ač sepsal sporné nemovitosti do konkursní podstaty jako první, byl (nesprávně) konkursním soudem k podání vylučovací žaloby proti žalované vyzván.
Odvolací soud tedy pochybil, jestliže jeho obecně správné úvahy o významu v pořadí prvního soupisu nemovitostí vyústily v závěr o opodstatněnosti vylučovací žaloby podané právě tím správcem konkursní podstaty, který nemovitosti sepsal jako první. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že žalovaná provedla v pořadí druhý soupis v důsledku postupu podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV. Nesplní-li správce konkursní podstaty, jemuž je adresována výzva podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV, povinnosti plynoucí z této výzvy dobrovolně (a současně majetek, jehož se výzva týká, ponechá v konkursní podstatě „svého“ úpadce), nemá vyzývající správce konkursní podstaty (zde žalovaná) podle zákona k dispozici jiný postup, než (po provedení v pořadí druhého soupisu) podat vůči tomuto správci vylučovací žalobu podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je co do řešení otázky existence aktivní věcné legitimace žalobce nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2005
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu