ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.1021.2002.1
sp. zn. 29 Odo 1021/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu společnosti A., i. f. II, a.s., na výmaz navrhovatelky z obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 2185, o dovolání JUDr. J. J., a o dovolání T. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2002, čj. 7 Cmo 355/2001-431, takto:
Dovolání se zamítají.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odvolací soud odmítl odvolání JUDr. J. J., E. Š. a T. B. proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze (správně Městského soudu v Praze) ze dne 10.1.2001, čj. F 32548/2000/B 2185 - 399, kterým soud prvního stupně vymazal navrhovatelku ke dni 9.5.2000 z obchodního rejstříku z důvodu její přeměny na otevřený podílový fond. Odvolací soud založil svoje rozhodnutí na závěru, že odvolatelé – akcionáři navrhovatelky - nejsou účastníky rejstříkového řízení.
T. B. podal proti usnesení odvolacího soudu podáním ze dne 25. července 2001 dovolání. V něm namítá, že v záhlaví usnesení soudu prvního stupně je uveden Krajský obchodní soud v Praze přesto, že v takovýto soud v době vydání rozhodnutí již neexistoval. Dle názoru dovolatele na této skutečnosti nic nemění fakt, že toto rozhodnutí je označeno otiskem kulatého razítka Městského soudu v Praze. Odvolací soud se s existencí této vady řádně nevypořádal, když ve svém rozhodnutí považoval tuto vadu za písařskou chybu. I kdyby skutečně bylo možné výše zmiňovanou vadu považovat za písařskou chybu, bylo by třeba postupovat dle ustanovení §164 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), což se však nestalo.V této skutečnosti dovolatel spatřuje existenci vady dle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Dále brojí dovolatel proti závěru odvolacího soudu, že není účastníkem rejstříkového řízení. V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 29 Odo 43,44,124/2002, ze dne 10.9.2002 (uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod číslem 193), ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud je podán návrh na povolení výmazu akciové společnosti a současně probíhá řízení o neplatnost usnesení valné hromady, stává se navrhovatel v řízení o neplatnost takového usnesení valné hromady účastníkem rejstříkového řízení o povolení výmazu společnosti z obchodního rejstříku. S ohledem na výše uvedené se dovolatel cítí být účastníkem rejstříkového řízení, neboť výmazem navrhovatelky z obchodního rejstříku mohou být výrazně poškozena jeho práva, zvláště pak za situace, kdy soud prvního stupně na základě žaloby dovolatele prohlásil za neplatné usnesení valné hromady navrhovatelky ze dne 6.12.1996 a kdy návrh na výmaz společnosti byl podán na základě tohoto usnesení. Dovolatel se tedy domnívá, že mu postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a konečně, že soudy nesprávně právně posoudily otázku účasti dovolatele v rejstříkovém řízení. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a spolu s ním i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Také JUDr. J. J. napadl v záhlaví uvedené usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. Pokud jde o dovolací důvody, odkazuje na ustanovení §241 odst. 3 písm. a) – d) o. s. ř. Konkrétně namítá, že dovolateli byla odňata možnost jednat před soudem tím, že v řízení bylo rozhodováno bez jednání. Dále tvrdí, že řízení je postiženo i tzv. jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tu spatřuje v postupu soudu, který nepřerušil řízení o výmazu navrhovatelky z obchodního rejstříku, když jej o to dovolatel požádal v souvislosti se svojí žalobou na neplatnost přeměny navrhovatelky. Jako další dovolací důvod dovolatel uplatňuje námitku, že rozhodnutí soudu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tvrdí, že je tomu tak proto, že soud neprovedl jediné dokazování týkající se závazků navrhovatelky ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Konečně dovolatel napadá rozhodnutí soudu i z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zde nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu týkajícím se účastenství akcionáře v rejstříkovém řízení o výmazu společnosti z obchodního rejstříku. S ohledem na uvedené skutečnosti dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájená na návrh, který byl podán přede dnem účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. Takový stav nastal i v projednávané věci, neboť návrh na povolení zápisu výmazu A., i. f. II, a.s., byl podán před 1.1.2001 (tento návrh byl soudu prvního stupně doručen 25.4.2000).
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. téhož zákona, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání jsou přípustná dle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Otázkou, zda akcionář je účastníkem řízení o zápisu změn týkajících se akciové společnosti do obchodního rejstříku, se Nejvyšší soud zabýval již několikrát, mimo jiné i v usnesení ze dne 17.11.1997, sp. zn. 1 Odon 3/97, a zodpověděl ji záporně. Toto usnesení Nejvyššího soudu přitom bylo přezkoumáno Ústavním soudem, který usnesením ze dne 18.5.1999, sp. zn. I ÚS 185/98 (uveřejněným též v příloze III. časopisu Soudní judikatura, ročník 1999, pod pořadovým číslem 15, str. 16-18), ústavní stížnost proti němu odmítl.
Ústavní soud shodně se soudem dovolacím uzavřel, že v rejstříkovém řízení se nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, ale pouze o právech nebo povinnostech podnikatelského subjektu zapsaného či zapisovaného do obchodního rejstříku. Pro případ, že by práva akcionářů mohla být dotčena nezákonností rozhodnutí, na jehož základě k příslušnému zápisu do obchodního rejstříku dochází, poskytuje zákon ochranu jejich právům tam, kde to považuje za potřebné, jiným způsobem (§131 odst. 1 a §183 obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“). Pokud rejstříkový soud posoudí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku usnesení valné hromady společnosti jako platné, povolí na jeho základě příslušný zápis do obchodního rejstříku. Pokud následně obecný soud v řízení podle §131 obch. zák. rozhodne o neplatnosti takového usnesení, rejstříkový soud po právní moci tohoto rozhodnutí zahájí řízení podle §200a odst. 2 (nyní §200b odst. 2) o. s. ř. (Viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.3.1997, sp. zn. I.Odon 61/96, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 9, ročník 1997). Jinými slovy, rozhodnutí soudu o neplatnosti usnesení valné hromady bude podkladem pro rozhodnutí rejstříkového soudu o zápisu či výmazu skutečností, jichž se rozhodnutí valné hromady týká. Takové řízení soud zahájí i bez návrhu.
Ústavní soud se v tomto svém rozhodnutí ztotožnil s argumentací Nejvyššího soudu, že účastenství akcionářů akciové společnosti v rejstříkovém řízení by ve skutečnosti znamenalo značné průtahy v rejstříkovém řízení, což by ve svém důsledku ochranu práv akcionářů spíše oslabovalo. Právě z důvodu tzv. principu veřejné víry neboli principu materiální publicity vyplývá, že zapisované skutečnosti je do obchodního rejstříku nezbytné zapisovat bez zbytečného odkladu, tak, aby odpovídaly skutečnému stavu. Tento princip obsažený v §27 odst. 2 obch. zák. má sloužit především k ochraně třetích osob, které jednají v důvěře ve skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku a jejichž zájem může kolidovat se zájmem celé společnosti i se zájmy jednotlivých akcionářů.
Přes uvedený závěr Nejvyššího i Ústavního soudu však Nejvyšší soud ve výše zmíněném usnesení sp. zn. 29 Odo 43,44,124/2002 uzavřel, že v projednávané věci uvedený obecný závěr o účastenství akcionářů v rejstříkovém řízení použít nelze, neboť tento závěr vychází zejména z toho, že český právní řád zajišťuje akcionáři, který brojí proti právním důsledkům založeným usnesením valné hromady, jež mají být zapsány do obchodního rejstříku, dostatečnou právní ochranu jeho práv tím, že mu umožňuje napadat usnesení valné hromady, které tyto důsledky založilo. Tak tomu ale ve shora uvedené věci nebylo.
Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že nezbytným důsledkem rozhodnutí rejstříkového soudu o povolení zápisu výmazu právnické osoby do obchodního rejstříku bez právního nástupce je zastavení všech řízení, jichž je tato osoba účastníkem, tedy i řízení o neplatnost usnesení valné hromady, nelze než dovodit, že rejstříkový soud nesmí rozhodnout o takovém výmazu z obchodního rejstříku, dokud není ukončeno řízení o neplatnost usnesení valné hromady, která o zrušení společnosti bez právního nástupce rozhodla. Opačným postupem by totiž rejstříkový soud sám zmařil možnost shora uvedeného postupu a znemožnil by tím akcionáři uplatnit právo, které mu zákon přiznává.
Bylo tedy povinností rejstříkového soudu ve věci, o které rozhodoval Nejvyšší soud pod sp. zn. sp. zn. 29 Odo 43,44,124/2002, rejstříkové řízení přerušit, jak to navrhl dovolatel.
Z uvedeného pak nutně vyplývá, že je-li podán návrh na povolení výmazu akciové společnosti z obchodního rejstříku poté, co bylo zahájeno řízení o neplatnost usnesení valné hromady, kterým byla společnost zrušena, stává se navrhovatel v řízení o neplatnost takového usnesení účastníkem rejstříkového řízení o povolení výmazu společnosti z obchodního rejstříku. To neplatí pro případy, kdy má obchodní zákoník zvláštní úpravu, ani v případech, kdy zákon zajišťuje ochranu práv společníků jinak. Stejný závěr je třeba učinit i pro případ, kdy bude návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podán poté, co již bylo zahájeno řízení o povolení výmazu společnosti z obchodního rejstříku, na základě napadaného usnesení. Za takového stavu se totiž právě v řízení o povolení výmazu společnosti z obchodního rejstříku rozhoduje o právech akcionáře (konkrétně o právu domoci se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o zrušení společnosti, jestliže je v rozporu se zákonem či stanovami), ve smyslu ustanovení §94 odst. 1 o. s. ř.
Účastníkem rejstříkového řízení se však stává pouze ten akcionář, který využil práva domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Ostatní akcionáři nevyužili možnosti ochrany svých práv, poskytovaných jim ustanovením §131 a §183 obch. zák. a rejstříkový soud jim tedy svým postupem možnost uplatnit tuto ochranu práv neodňal. Tím jsou vyloučeny i shora uvedené nežádoucí účinky účastenství akcionářů v rejstříkovém řízení, včetně jejich dopadů do práv třetích osob.
V projednávané věci však situace, ve které Nejvyšší soud rozhodl o tom, že je akcionář účastníkem rejstříkového řízení, nenastala. Dovolatelé totiž, jak sami uvádějí v odůvodnění dovolání, návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, která rozhodla o přeměně investičního fondu na otevřený podílový fond (valná hromada konaná dne 30.10.1998), nepodali. Dovolatel T. B. podal, jak sám uvádí v odůvodnění svého dovolání, žalobu na neplatnost usnesení valné hromady konané dne 6.12.1996, JUDr. J. J. pak na neplatnost přeměny navrhovatelky na otevřený podílový fond. Tím, že nenapadli žalobou na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kterým bylo rozhodnuto o přeměně navrhovatelky na otevřený podílový fond, tedy zanedbali využití možnosti poskytované jim ustanovením §131 a §183 obch. zák. a rejstříkový soud jim proto svým postupem ani rozhodnutím možnost uplatnit tuto ochranu práv neodňal. Proto se navrhovatelé nestali účastníky rejstříkového řízení a odvolací soud postupoval správně, jestliže jejich odvolání odmítl.
Protože usnesení Krajského obchodního soudu v Praze (správně Městského soudu v Praze) ze dne 10.1.2001, čj. F 32548/2000/B 2185 - 398, kterým tento soud rozhodl o povolení zápisu výmazu A., i. f. II, a.s. z obchodního rejstříku nabylo právní moci a Nejvyšší soud neshledal důvody pro zrušení tohoto usnesení ani usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání, obě dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. listopadu 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu