ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1032.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1032/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové rozhodl v právní věci žalobkyně České pojišťovny, a. s., proti žalovaným 1) F. I. spol. s r. o., a 2) M. D., o určení pravosti pohledávky s právem na oddělení uspokojení ve výši 30,909.331,25 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Cm 363/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2003, č. j. 13 Cmo 127/2003-97, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 13 Cmo 127/2003-108, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.625,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce druhého žalovaného Mgr. M. V.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, které posléze, podáním ze dne 3. března 2006, došlým Nejvyššímu soudu 6. března 2006, vzala v plném rozsahu zpět.
Nejvyšší soud proto v důsledku tohoto dispozitivního úkonu dovolatelky dovolací řízení podle §243b odst. 5 věty druhé o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když žalobkyně zpětvzetím dovolání z procesního hlediska zavinila zastavení dovolacího řízení. Procesně úspěšnému druhému žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“).
Sazba odměny za dovolací řízení o žalobě o určení pravosti pohledávky a práva na oddělené uspokojení pohledávky podle zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, k jejímuž projednání v prvním stupni je věcně příslušný krajský soud, se pak určuje podle §8 písm. b/, ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky částkou 3.100,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 1.550,- Kč, jelikož advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele celkem částku 1.625,- Kč.
O nákladech dovolací řízení ve vztahu k prvnímu žalovanému Nejvyšší soud nerozhodoval. Ke dni podání dovolání byl tímto žalovaným správce konkursní podstaty úpadkyně F. I., spol. s r. o., nicméně v průběhu konkursu došlo (usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. září 2004, č. j. 26 K 4/99-195, které nabylo právní moci 11. února 2005) ke zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, čímž namísto správce do řízení bez dalšího vstoupila úpadkyně (dlužnice). Ta pak byla k 21. lednu 2006 vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce, přičemž důvodem výmazu bylo právě posledně označené usnesení. Vůči neexistujícímu subjektu pak o náhradě nákladů řízení rozhodovat nelze.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 9. března 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu