ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.104.2003.1
sp. zn. 29 Odo 104/2003-74
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně T. „spol. s r.o.“, zastoupené JUDr. H. A., advokátem, proti žalovanému M. D., podnikateli, zastoupenému JUDr. Ing. J. M., advokátem, o zaplacení částky 696.953,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 6 Cm 176/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. června 2002, č.j. 7 Cmo 181/2000-58, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. června 2002, č.j. 7 Cmo 181/2000-58, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 13. září 1999, č.j. 6 Cm 176/98-32, ve výroku I., jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 153.476,50 Kč a ve výroku III., jímž bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému na nákladech řízení 11.886,- Kč, tak, že žalobu ohledně zaplacení částky 153.476,50 Kč zamítl, a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 21.225,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 14.025,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že zopakoval dokazování provedené již soudem prvního stupně, důkazní řízení dále doplnil a dospěl k zjištění, že účastníci dne 31. května 1995 uzavřeli smlouvu o dílo č. 8/95, přičemž v čl. IV. odst. 4 (správně čl. VI. odst. 4) se dohodli, že zhotovitel vyzve objednatele k převzetí díla ve stavebním deníku a z přejímacího řízení bude vyhotoven zápis za účasti obou stran, s tím, že dle odst. 5 téhož článku mělo být odevzdání a převzetí dokončených prací provedeno s odkazem na ustanovení §554 obchodního zákoníku. Jelikož přes výzvu odvolacího soudu žalobkyně nepředložila důkaz, jímž by prokázala, že došlo k řádnému předání díla způsobem, který ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky vyplývá, ani případnou změnu smlouvy týkající se způsobu předání díla, odvolací soud uzavřel, že žalobkyni v souladu s ustanovení §548 odst. 1 obchodního zákoníku nárok na zaplacení ceny díla nevznikl a žalovaný se s její úhradou nemohl dostat do prodlení, v důsledku čehož nebyly naplněny předpoklady pro vyúčtování smluvní pokuty sjednané mezi účastníky ve smlouvě o dílo pro případ neuhrazení faktur v termínu splatnosti, když „fakturace měla být provedena po ukončení zakázky“. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu ohledně zaplacení částky 153.476,50 Kč zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Odvolacímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu v témže znění], co do závěru, že neprokázala, že došlo k řádnému předání díla způsobem, který ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky vyplýval. Dle dovolatelky byl soudu předložen stavební deník, ze kterého je zřejmé, že žalovaný byl vyzván k převzetí díla a toto převzetí rovněž potvrdil. Podle ujednání obsaženého v článku VI. odst. 4 smlouvy o dílo, dle kterého z přijímacího řízení bude vyhotoven zápis za účasti obou stran, pak dle dovolatelky vyhotovení zápisu nebylo podmínkou převzetí díla, a ke splnění závazku žalobkyně (zhotovitelky) nebylo zapotřebí „formalizovaného zápisu o převzetí“. Dále dovolatelka zdůrazňovala, že se jednalo o tzv. subdodávku, přičemž žalobkyní předané dílo žalovaný předal třetí osobě (svému objednateli), touto osobou bylo dílo převzato a užíváno a žalovanému byla cena díla uhrazena. Pokud žalovaný dílo jako řádně dokončené, bez vad, předal svému dalšímu odběrateli, který zaplatil žalovanému jeho cenu, je dle dovolateky jednoznačně prokázáno, že k převzetí díla žalovaným skutečně došlo tak, jak vyplývá ze stavebního deníku. Odvolací soud tak nesprávně vyložil smlouvu o dílo v konfrontaci se zjištěným skutkovým stavem a nesprávně aplikoval ustanovení §554 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením §324 obchodního zákoníku. Proto dovolatelka požadovala, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, a současně, aby byla odložena jeho vykonatelnost.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 (dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v odůvodnění rozsudku.
Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je rovněž důvodné.
Protože vady uvedené v §237 odst. 1 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel je ani netvrdil, podrobil Nejvyšší soud dovolacímu přezkumu námitky dovolatelky, jejichž prostřednictvím vytýkala odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.].
S přihlédnutím k době, kdy byla mezi účastníky uzavřena smlouva o dílo č. 8/95, je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad obchodního zákoníku ve znění účinném k 31. květnu 1995.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §536 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.
Podle ustanovení §548 odst. 1 obchodního zákoníku objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Ustanovení §554 obchodního zákoníku pak určuje, že zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Je-li místem předání jiné místo, než je uvedené v odstavcích 2 a 4, vyzve zhotovitel objednatele k převzetí díla (odstavec 1). Požádá-li o to kterákoli strana, sepíše se o předání předmětu díla zápis, který podepíší obě strany (odstavec 6).
Skutková zjištění odvolacího soudu učiněná z č. VI. 4. a z čl. VI. 5. smlouvy o dílo č. 8/95 (dále též jen „smlouva“), dle kterých se účastníci dohodli, že zhotovitel vyzve objednatele k převzetí díla ve stavebním deníku, z přejímajícího řízení bude vyhotoven zápis za účasti obou stran a odevzdání a převzetí dokončených prací bude prováděno podle ustanovení §554 obchodního zákoníku, nebyla dovoláním zpochybněna, a dovolací soud z nich při dalších úvahách vychází.
Podle ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle ustanovení §266 odst. 1 obchodního zákoníku projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám, nebo jí musel být znám.
Výše uvedená ustanovení formulují výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby případné pochybnosti o obsahu právního úkonu odstranil výkladem založeným na tom, že vedle jazykového vyjádření právního úkonu zachyceného slovně podrobí zkoumání i vůli (úmysl) jednající osoby. Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být proto nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud na základě provedeného dokazování posoudí, jaká byla skutečná vůle stran (úmysl jednající osoby) v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Výkladem pak lze zjišťovat pouze obsah právního úkonu, nelze jím projev vůle doplňovat.
Způsob a místo předání díla upravuje obchodní zákoník v ustanoveních §554 odst. 1 až 4 a §555 odst. 1, 2. V žádném z těchto ustanovení pak neurčuje, že podmínkou pro předání předmětu díla objednateli je existence zápisu o předání.
Ustanovení §554 odst. 6 obchodního zákoníku, dle kterého na žádost kterékoli strany se o předání předmětu díla sepíše zápis, jenž obě strany podepíší, neupravuje zápis o předání jako způsob předání díla, popř. podmínku, bez splnění které k předání nedojde. Při absenci jiného ujednání stran smlouvy má takový zápis význam zejména jako důkaz o tom, že k předání předmětu díla došlo.
Vzhledem k dispozitivní povaze ustanovení §554 odst. 1 až 4 a §555 odst. 1, 2 obchodního zákoníku, považuje dovolací soud za rozhodující, zda odvolací soud správně vyložil čl. VI. 4., 5. smlouvy, tj., zda v tomto článku smlouvy obsažené ujednání modifikovalo podmínky, jejichž naplnění bylo nezbytné pro přijetí závěru o předání předmětu díla či nikoli.
Jelikož ze skutkových zjištění učiněných odvolacím soudem z čl. VI. 4. a č. VI. 5. smlouvy nelze pouze na základě gramatického výkladu dovodit, že by vyhotovení zápisu o předání díla bylo podmínkou pro předání díla, případné pochybnosti o obsahu smlouvy v tomto směru bylo zapotřebí odstranit za použití výše uvedených výkladových pravidel.
Dospěl-li za tohoto stavu odvolací soud k závěru, že žalobce neprokázal, že došlo „k řádnému předání díla způsobem, který ze smlouvy o dílo, uzavřené mezi účastníky, vyplývá“, a to ve vazbě na ujednání účastníků dle čl. IV. 4. (správně čl. VI. 4.) smlouvy, tj., že podmínkou pro předání předmětu díla bylo vyhotovení zápisu o předání za účasti obou stran, aniž při výkladu článku VI. 4. smlouvy postupoval dle ustanovení §266 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením §35 odst. 2 občanského zákoníku, dovolací soud uzavírá, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je nesprávné a dovolací důvod uplatněný žalobkyní (§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.) je dán.
Proto dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., odst. 2 věty první, odst. 5 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. května 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu