ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1139.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1139/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele JUDr. V. K., za účasti S. b. d. H. K., o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 148/2004, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2006, č. j. 14 Cmo 513/2005-78, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 31. března 2005, č. j. 34 Cm 148/2004-54, vyslovil neplatnost usnesení shromáždění delegátů S. b. d. H. K. (dále jen „družstvo“), které se konalo dne 7. června 2004 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Odkazuje na výsledky provedeného dokazování soud zejména uvedl, že navrhovatel byl zvolen delegátem na shromáždění delegátů družstva, které se konalo 7. června 2004 (dále jen „shromáždění delegátů“ nebo „shromáždění“). Program shromáždění delegátů byl uveden v pozvánce. Podle článku 61 odst. 3 stanov družstva jsou kolektivní orgány družstva způsobilé se usnášet, je-li přítomna, případně zastoupena nadpoloviční většina jejich členů; usnesení je přijato, hlasovala-li pro ně nadpoloviční většina přítomných, případně zastoupených členů. Článek 66 odst. 2 stanov určuje, že v orgánech družstva se hlasuje veřejně a v jednotlivých případech se jednající orgán může usnést na tajném hlasování. Podle zápisu z jednání shromáždění delegátů bylo hlasováno veřejně prostřednictvím hlasovacích lístků. V průběhu jednání vznesli námitky navrhovatel a dva další členové družstva. K pozměňovacímu návrhu navrhovatele k bodu 4 programu (zpráva kontrolní komise), o němž bylo hlasováno, nebylo do zápisu uvedeno, zda shromáždění je schopno se usnášet, ani přesný výsledek hlasování. Námitka navrhovatele o pochybnosti, zda shromáždění je schopno se usnášet, byla zaprotokolována k bodu 7 programu (návrh na zvýšení odměny za správu společných prostor domu), ale přítomní delegáti nebyli přepočítáni. Navrhovatel uplatnil námitku i k bodu 14 programu (usnesení) a zpochybnil hlasování celého jednání shromáždění delegátů. Námitka byla zaprotokolována.
S odkazem na ustanovení §241 odst. 1 písm. c) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) soud uzavřel, že družstvo nesplnilo povinnost uloženou stanovami a zákonem, neboť k námitce navrhovatele nezjistilo dodatečným přepočítáním hlasů, zda je shromáždění schopné se usnášet a neuvedlo to do zápisu. Nebyl splněn ani program jednání shromáždění delegátů pod bodem 14 a nebylo hlasováno o usnesení jako celku. Námitku družstva, podle níž nebylo třeba přijímat celkové usnesení, když o jednotlivých bodech programu bylo rozhodnuto v průběhu jednání, nepovažoval za důvodnou s tím, že program jednání shromáždění delegátů „hovořil zcela jasně pod bodem 14 o usnesení“. Zápis tak neobsahuje výsledek hlasování o celkovém usnesení ani přijaté usnesení.
Vrchní soud v Praze k odvolání družstva rozsudkem ze dne 28. března 2006, č. j. 14 Cmo 513/2005-78, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním delegátů družstva zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud po opakování dokazování listinami dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná. Za správný považoval i závěr, podle něhož shromáždění delegátů hlasovalo o jednotlivých bodech programu veřejně prostřednictvím hlasovacích lístků. Neztotožnil se však se závěry, z nichž soud prvního stupně dovodil neplatnost usnesení. K důvodu pro vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, který měl spočívat v pochybnostech o schopnosti se usnášet, odvolací soud uvedl, že zápis ze shromáždění delegátů vyhovuje požadavkům ustanovení §241 odst. 1 písm. c) obch. zák. U jednotlivých bodů programu, o nichž se hlasovalo, je uveden počet přítomných hlasů, počet hlasů pro, počet hlasů proti, případně počet hlasů, které se zdržely. U jednotlivých bodů je zachycen různý počet celkových přítomných hlasů, což znamená, že u projednávání každého bodu bylo reagováno na přicházející či odcházející delegáty, a počet přítomných hlasů nikdy neklesl pod nadpoloviční většinu všech hlasů. Jednotlivé body programu byly schváleny vždy nadpoloviční většinou přítomných hlasů.
Podle zápisu ze shromáždění delegátů bylo přítomno 154 delegátů s počtem 7376 hlasů, což představovalo zastoupení 56,72 % všech členů družstva. Navrhovatel na shromáždění vznesl námitku, jíž zpochybnil počet přítomných při projednávání bodu 7, vznesení námitky k bodu 6 není v zápise uvedeno, ani jej nepotvrdila svědkyně M. H., zapisovatelka jednání shromáždění. Na navrhovateli leželo důkazní břemeno k prokázání toho, že při projednávání těchto bodů programu nebylo shromáždění, v rozporu s údaji uvedenými v zápisu, schopné se usnášet. Navrhovatel tvrzený stav neprokázal.
Dalším důvodem, pro který vyslovil soud prvního stupně neplatnost usnesení, bylo nesplnění bodu 14 programu, když nebylo hlasováno o usnesení jako celku. Ani tento závěr soudu prvního stupně odvolací soud nepovažoval za správný. Proti tomu, že pod bodem 14 programu nebylo hlasováno o usnesení jako celku, podal navrhovatel při jednání shromáždění delegátů námitku. Ze zápisu je zřejmé, a navrhovatel tuto skutečnost ani nezpochybnil, že bylo hlasováno o každém jednotlivém bodu programu. To, že nebylo znovu pod bodem 14 hlasováno o otázkách, o nichž bylo hlasováno formou dílčích rozhodnutí pod jednotlivými body programu, není důvodem pro neplatnost usnesení, které bylo zveřejněno jako výsledek jednání shromáždění delegátů ve Zpravodaji družstva. Šlo o shrnutí přijatých rozhodnutí - pokračoval odvolací soud - a odporovalo by i logice, aby o otázkách, o nichž již bylo rozhodnuto, bylo rozhodováno znovu. Uzavřel, že důvody pro vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů podle ustanovení §242 obch. zák. nejsou dány.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) a namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel namítá, že odvolací soud se nedostatečně zabýval jím vznesenými námitkami k průběhu jednání shromáždění delegátů. Zdůrazňuje, že již samotný způsob hlasování odporoval stanovám družstva. Ty v článku 66 odst. 2 určují, že v orgánech družstva se hlasuje veřejně a v článku 66 odst. 3 je taxativně stanoveno, že písemně lze hlasovat pouze v představenstvu a kontrolní komisi. Na shromáždění použitý způsob hlasování nadepsanými a podepsanými lístky však zcela jednoznačně odpovídá formě hlasování písemnou formou.
Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem dovolatel spatřuje v posouzení námitky, kterou zpochybnil schopnost shromáždění delegátů usnášet se. S odkazem na závěry vyslovené rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 41/2002, má za to, že nenesl důkazní břemeno ohledně této skutečnosti proto, že opakovaně vznášel námitku o neschopnosti shromáždění delegátů usnášet se a navrhoval přepočítání přítomných hlasů po zjištění, že odcházející delegáti zanechali hlasovací lístky na místě, tyto lístky byly skrutátory sebrány jako platné a jako takové dokumentovány v zápisu. Odvolací soud vzal za prokázané, že shromáždění delegátů bylo schopné se usnášet ze skutečností uvedených v zápise. Zdůrazňuje, že podle článku 61 odst. 3 stanov družstva je kolektivní orgán schopný usnášení, jestliže je přítomna nadpoloviční většina členů nebo nadpoloviční většina zastoupených členů, tedy nikoli nadpoloviční počet odevzdaných hlasů.
Podle názoru dovolatele neobstojí ani závěr, podle něhož nemůže být důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů to, že nebyl splněn bod 14 programu shromáždění delegátů a nebylo hlasováno o usnesení jako celku, když bylo hlasováno o každém jednotlivém bodu programu. Argumentuje ve prospěch závěru, že z programu i ze zápisu z jednání vyplývá jednoznačně, že mělo být hlasováno i o souhrnném znění usnesení. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Družstvo považuje dovolání za nedůvodné.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu zejména co do správnosti právního posouzení věci.
Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu o tom, že shromáždění delegátů hlasovalo o jednotlivých bodech programu veřejně, tedy tak, jak určují stanovy družstva v článku 66 odst. 3, považuje Nejvyšší soud za správný. Veřejným hlasováním je takový způsob hlasování, při němž přítomní mohou seznat, jak kdo hlasoval, tedy zda se vyjádřil ve prospěch projednávané záležitosti, zda byl proti nebo zda se hlasování zdržel. Nezáleží na tom, zda se hlasování uskutečnilo zvednutím ruky nebo za pomocí hlasovacího lístku, v němž byl zaznamenán způsob hlasování každého z přítomných a obsah tohoto záznamu nebyl ostatním přítomným utajen.
Otázkou, jakým způsobem je třeba uvést výsledky hlasování v zápise o členské schůzi družstva, se Nejvyšší soud zabýval již v dovolatelem zmíněném rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 41/2000, uveřejněném pod číslem 25/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm uzavřel, že výsledky hlasování, které je třeba podle ustanovení §241 odst. 1 písm. c) obch. zák. uvést v zápise o členské schůzi družstva (platí i pro zápis ze shromáždění delegátů), se rozumí uvedení počtu přítomných členů družstva a počtu souhlasných hlasů při přijetí každého usnesení; jestliže družstvo v důsledku porušení této povinnosti znemožnilo členovi v řízení o neplatnosti usnesení členské schůze vést důkaz, že členská schůze nebyla usnášeníschopná, dochází k přenosu důkazního břemene z člena na družstvo. Podle zjištění odvolacího soudu byl v zápise ze shromáždění delegátů u jednotlivých bodů programu uveden různý celkový počet hlasů, z toho počet hlasů pro, počet hlasů proti a počet hlasů, které se zdržely hlasování. Z tohoto zjištění je nepochybné, že celkový počet hlasů byl zjišťován před hlasováním, stejně jako počet hlasů, kterými byla jednotlivá rozhodnutí přijata. Přitom podle článku 61 odst. 3 stanov bylo shromáždění delegátů způsobilé se usnášet, byla-li zastoupena nadpoloviční většina jeho členů. Závěr odvolacího soudu, podle něhož na navrhovateli leželo důkazní břemeno k prokázání opaku, je proto správný.
Nejvyšší soud považuje za správný i závěr, podle něhož není důvodem neplatnosti to, že nebylo hlasováno o usnesení shromáždění delegátů jako celku podle bodu 14 programu. Bylo-li o každém bodu usnesení uvedeného pod bodem programu hlasováno samostatně a všechna dílčí usnesení byla přijata, nemělo by nové hlasování o rozhodnutí shromáždění delegátů, zahrnující ty body programu, o nichž bylo již rozhodnuto, žádný význam.
Jelikož se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. b) o. s. ř. se ve věcech vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení rozhodnutí však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo zamítnuto a družstvu podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2008
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu