ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.114.2002.1
sp. zn. 29 Odo 114/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce T. s.r.o., proti žalované V., a.s., o zaplacení 7.468.169,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 73/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2001, čj. 4 Cmo 55/99 – 333 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 18. července 2001 čj. 4 Cmo 55/99 – 333 Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. srpna 1998, čj. 40 Cm 73/96 – 284 v napadeném zamítavém výroku o věci samé.
Proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (podáním datovaným 24. 10. 2001) dovolání, které podal k soudu prvního stupně osobně dne 25. 10. 2001, pokládaje dovolání za přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel navrhuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, když odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. věc rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak výslovně zmínil v odůvodnění rozsudku.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce (§49 odst. 1 věta první o. s. ř.) dne 28. 8. 2001 (č. l. 336); téhož dne rozhodnutí nabylo právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 28. 9. 2001 (pátek), v kterýžto den byl státem uznaný svátek, takže lhůta uplynula nejblíže příští pracovní den 1. 10.2001 (pondělí). Dovolání podané žalobcem osobně soudu až dne 25. 10. 2001 (č. l. 339) je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. května 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r
předseda senátu