ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1169.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1169/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglová a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci návrhu společnosti B.-R. s. r. o., na zápis změn do obchodního rejstříku, za účasti 1) Ing. B. K., 2) K. K., 3) Ing. M. K., a 4) K. K., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. C 15733, o dovolání navrhovatelky i všech dalších účastníků řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2005, č. j. 7 Cmo 375/2004 – 164, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. dubna 2004, č. j. F 9041/2001/C 15733-126, kterým tento soud zamítl návrh na zápis změny výše vkladu a rozsahu jeho splacení u společníků Ing. B. K., Ing. M. K., K. K., K. K. a návrh na zápis změny základního kapitálu B.-R. s. r. o. (dále jen „společnost“).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud především konstatoval, že věc posuzoval v souladu s článkem VIII. odst. 6 zákona č. 370/2000 Sb., podle obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2000, podle kterého, bylo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o zvýšení základního kapitálu společnosti, postupuje se až do zápisu jeho zvýšení do obchodního rejstříku podle dosavadních právních předpisů, pokud valná hromada do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona nerozhodne, že má být postupováno podle tohoto zákona. To se v projednávané věci nestalo.
Dále odvolací soud uvedl, že podle ustanovení §125 odst. 1 písm. e) obchodního zákoníku v rozhodném znění (dále jen „obch. zák.“) je třeba k rozhodnutí o zvýšení základního jmění nebo o hodnotě nepeněžitého vkladu souhlasu alespoň dvoutřetinové většiny všech hlasů společníků a musí o tom být pořízen notářský zápis. Podle zákona č. 358/1992 Sb. (dále jen „notářský řád“) ve znění účinném v rozhodné době, osvědčoval notář průběh valných hromad podle ustanovení §72 odst. 1 písm. e) a ustanovení §77 notářského řádu. Z ustanovení §77 odst. 1 notářského řádu vyplývá, že notář může notářským zápisem osvědčit průběh valné hromady pouze tehdy, pokud se jí účastní, neboť jinak by nemohl „zaznamenat přijatá opatření a z průběhu valné hromady vše, co je důležité pro posouzení řádného postupu jednání.“ Pokud se společníci dostaví k notáři následně a učiní před ním prohlášení o tom, že se valná hromada v určitý den konala a co projednala, nemůže notář sepsat notářský zápis osvědčující konání valné hromady, ale může pouze, tak jak to učinila i notářka JUDr. E. V. v projednávané věci v notářském zápisu č. j. NZ 197/2004, N 197/2004 ze dne 27. května 2004, osvědčit, jaké prohlášení před ním společníci učinili. Takový zápis však není zápisem osvědčujícím průběh valné hromady a valnou hromadou přijatá usnesení podle §77 notářského řádu, jak je vyžaduje ustanovení §127 odst. 4 obch. zák.
Jestliže se tedy dne 1. září 1999 konala valná hromada společnosti, na které společníci rozhodovali o změně společenské smlouvy, což je i rozhodování o změně počtu hlasů jednotlivých společníků při hlasování na valné hromadě a způsobu rozdělování zisku mezi společníky, a o zvýšení základního jmění a o těchto rozhodnutích nebyl sepsán notářský zápis tyto skutečnosti osvědčující, jsou takto přijatá rozhodnutí valné hromady neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně pro rozpor s ustanovením §127 odst. 4 obch. zák.
Odvolací soud se ztotožnil s námitkou odvolatelů, že podle obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2000 neměl zápis výše základního jmění u společnosti s ručením omezeným konstitutivní účinek. To však neznamená, že by ke změně výše základního jmění automaticky docházelo již na základě rozhodnutí o zvýšení základního jmění valnou hromadou. Při zvyšování základního jmění novými vklady i v té době obchodní zákoník vyžadoval, aby valná hromada společnosti platně rozhodla o zvýšení základního jmění a aby o tomto rozhodnutí byl pořízen notářský zápis, aby byl převzat závazek k novému vkladu písemným prohlášením zájemce, jehož podstatnou náležitostí je i úředně ověřený podpis zájemce, a muselo být doloženo, že před podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku byly vklady v zákonem požadované výši splaceny. Pokud by mělo být základní jmění zvýšeno nepeněžitými vklady, muselo rozhodnutí valné hromady také nepeněžité vklady konkrétních vkladatelů přesně identifikovat a součástí rozhodnutí valné hromady muselo být i rozhodnutí o hodnotě každého nepeněžitého vkladu.
Návrh na zápis do obchodního rejstříku musel být podle ustanovení §31 odst. 2 obch. zák. doložen listinami o skutečnostech, které mají být do obchodního rejstříku zapsány. V projednávané věci navrhovatel doložil rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního jmění zápisem o usnesení valné hromady konané dne 1. září 1999, podepsaným všemi společníky, aniž by toto usnesení bylo osvědčeno notářským zápisem. Dále předložil notářský zápis, který však konání valné hromady neosvědčuje.
Rozhodnutí valné hromady konané dne 1. září 1999 o zvýšení základního jmění společnosti proto nebylo přijato v souladu se zákonem. Takové rozhodnutí je podle odvolacího soudu neplatné. Na základě neplatného rozhodnutí valné hromady nelze ani zvýšit základní jmění. Nedošlo-li k platnému rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního jmění, nebyl splněn zákonem stanovený předpoklad pro navrhovatelem požadovaný zápis zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku.
Vzhledem k tomu, že nedošlo platně ke zvýšení základního jmění a s tím souvisejícího zvýšení vkladů společníků, jsou neplatné i navrhovatelem předložené „smlouvy o rozdělení a převodu částí obchodního podílu“, neboť údaje uváděné v těchto smlouvách neodpovídají skutečnému stavu. Označení převodci se na základním jmění společnosti podílejí stále pouze vkladem ve výši 25.000,- Kč a nikoli vkladem ve výši 712.000,- Kč. Souhlas valné hromady konané dne 1. září 1999 byl také udělen k rozdělení obchodních podílů Ing. B. K. a K. K. příslušejících ke vkladu ve výši 25.000,- Kč, a to na části příslušející vkladu 20.000,- Kč a 5.000,- Kč. Platně by tedy mohlo dojít pouze k uzavření smlouvy o převodu částí obchodních podílů uvedených osob příslušejících ke vkladu ve výši 5.000,- Kč.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali společnost a ostatní účastníci řízení dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení §237 odst. 1 písm. c), co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelé tvrdí, že v judikatuře a v literatuře převažují názory, že v případech kdy se valná hromada usnáší podle speciálních ustanovení zákona, tj. §113 odst. 5, §113 odst. 6, §115, §117 a dalších, jde o rozhodování podle ustanovení §125 odst. 1 písm. j) obch. zák. a proto nejsou k přijetí usnesení nutné ani kvalifikovaná většina ani notářský zápis.
Z deklaratorní povahy požadovaného zápisu do obchodního rejstříku dovolatelé dovozují, že povinností jednatelů společnosti poté, co bylo přijato usnesení o zvýšení základního jmění, bylo podat návrh na zápis zvýšení do obchodního rejstříku; přitom vytýkají soudu prvního stupně, že povahu zápisu nesprávně posoudil. Dále dovolatelé dovozují, že obchodní zákoník stanoví výslovně, kdy ke dni 1. září 1999 musel být notář přítomen rozhodnutím valné hromady či jejímu průběhu. Soudí, že z dikce ustanovení §127 odst. 4 obch. zák. („K rozhodnutí podle §…a musí být o tom pořízen notářský zápis“) plyne, že notářský zápis musí být pořízen o rozhodnutí valné hromady, aniž by se tato musela konat v přítomnosti notáře.
Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že se z velké části nevypořádal se všemi argumenty odvolání a tvrdí, že rozhodnutím soudů obou stupňů byla porušena jejich ústavou zaručená práva. Navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšími řízení.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že ustanovení §127 odst. 4 obch. zák. předepisuje pro rozhodování valné hromady o zvýšení základního jmění pořízení notářského zápisu podle §77 zákona č. 358/1992 Sb. (dále jen „notářský řád“). Uzavřel, že důsledkem toho, že takový zápis nebyl u posuzovaného usnesení valné hromady pořízen, je neplatnost tohoto usnesení, a zvýšení základního jmění nelze zapsat do obchodního rejstříku, a to přesto, že tento zápis byl v rozhodné době deklaratorním zápisem. Z toho důvodu nelze zapsat ani změny výše vkladu a rozsahu jejich splacení.
K tomu dovolací soud uzavřel, že určovalo-li ustanovení §127 odst. 4 obch. zák. v rozhodném znění, že k rozhodnutí o zvýšení základního jmění je vždy zapotřebí souhlasu alespoň dvoutřetinové většiny všech hlasů společníků a musí být o tom pořízen notářský zápis, nelze než dovodit, jak správně uzavřel odvolací soud, že jde o zápis podle §77 notářského řádu, kterým notář, přítomný na valné hromadě, osvědčí, že valná hromada rozhodnutí o zvýšení základního jmění přijala.
Účelem požadavku pořízení notářského zápisu při rozhodování o zvýšení základního jmění společnosti s ručením omezeným totiž zcela nepochybně je zvýšit jistotu společníků a zejména pak třetích osob o tom, zda bylo usnesení řádně přijato potřebnou většinou hlasů, neboť výše základního jmění obchodní společnosti je třetími osobami vnímána jako jeden z důležitých údajů o společnosti a může ovlivnit jejich jednání ve vztahu k ní. K zajištění takové jistoty je nezbytné, aby byl notář na valné hromadě přítomen a mohl bezprostředně vnímat její průběh a projevy na ní učiněné. Tomu odpovídal v době konání valné hromady rozhodující o zvýšení základního jmění požadavek notářského zápisu podle ustanovení §77 notářského řádu, v jehož odstavci 1 se stanoví, že „notář osvědčí průběh valných hromad v notářském zápisu, v němž uvede místo a dobu konání valné hromady, zaznamená přijatá usnesení a z průběhu valné hromady vše, co je důležité pro posouzení řádného postupu jednání.“ Nelze logicky odůvodnit závěr, že k zajištění shora uvedeného účelu postačí, dostaví-li se následně osoby, které se valné hromady zúčastnily, k notáři a učiní prohlášení o tom, co se na valné hromadě dělo. Takový postup sledovaný účel nezajišťuje.
Odvolací soud proto, v rámci přezkoumání rozhodnutí valné hromady pro účely zápisu zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku, ke kterému byl nejen oprávněn, ale i povinen, správně rozhodl o tom, že v důsledku nedostatků při rozhodování valné hromady nelze zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku zapsat. Na tom nic nemění to, že zápis zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku byl v rozhodné době zápisem deklaratorním. To znamenalo pouze, že ke zvýšení základního jmění došlo účinností usnesení valné hromady o zvýšení základního jmění, ovšem pouze tehdy, bylo-li usnesení valné hromady přijato řádně. Tak tomu ale v projednávané věci nebylo.
Od závěru odvolacího soudu o tom, že nedošlo ke zvýšení základního jmění se pak odvíjí i jeho rozhodnutí o zápisu převodu částí obchodních podílů. Nedošlo-li ke zvýšení základního jmění, nebylo ani možné převést části obchodních podílů ve výši odpovídající vkladům převzatým na zvýšení základního jmění.
Námitky dovolatelů o tom, že odvolací soud nesprávně posoudil podmínky pro přijetí usnesení o změně společenské smlouvy spočívající ve změnách v osobách společníků, jsou proto pro posouzení rozhodnutí odvolacího soudu nepodstatné, neboť odvolací soud takové závěry neučinil a rozhodnutí na nich nezaložil. Z toho důvodu je nepodstatné i to, že dovolatelé poukazují na to, že v judikatuře a v literatuře převažují názory, že v případech, kdy se valná hromada usnáší podle speciálních ustanovení zákona, tj. §113 odst. 5, §113 odst. 6, §115, §117 a dalších obch. zák., jde o rozhodování podle ustanovení §125 odst. 1 písm. j) obch. zák. a proto nejsou k přijetí usnesení nutné ani kvalifikovaná většina ani notářský zápis. Na závěru, že v uváděných případech je notářský zápis nezbytný, totiž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, ale založil je právě jen na tom, jak shora uvedeno, že notářský zápis byl – i před 1. lednem 2001 – nutný pro rozhodnutí o zvýšení základního jmění. Z toho též plyne, že není správný závěr dovolatelů, že se odvolací soud neřídil „právem platným pro tuto věc a danou dobu“.
Pokud pak dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že se z velké části nevypořádal se všemi argumenty odvolání, dovolací soud takové pochybení neshledal, neboť odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi právně relevantními námitkami dovolatelů.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. října 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu