ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1208.2003.1
sp. zn. 29 Odo 1208/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce JUDr. B. S., proti žalovanému Z. d. M. v likvidaci, zastoupenému, advokátem, o zaplacení 25.539,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 222/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 21. srpna 2003, čj. 15 Co 419/2003-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 9.10.2001, čj. 4 C 222/2001-29, v napadeném vyhovujícím výroku, kterým tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 25.539,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 29.11.1999 do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uzavřel, že se právní předchůdkyně žalobce stala oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení §14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen „transformační zákon“). V řízení bylo prokázáno, že se písemně přihlásila u družstva do 28.4.1992 a zároveň v této lhůtě doložila, že řádně uplatnila svůj nárok dle zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon o půdě“) a že jí vznikl nárok na uzavření dohody podle §9 odst. 1 a 2 tohoto zákona. Dle odvolacího soudu je prokázáním těchto skutečností naplněna podmínka prokázat vlastnické právo k majetku, který družstvo převzalo a užívá či užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Zásadní právní význam spatřuje v posouzení otázky, zda jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení §14 písm. b) transformačního zákona i osoby, které se sice v zákonem stanovené lhůtě přihlásily do transformace a požádaly o vydání nemovitostí podle zákona o půdě, avšak vlastníky nemovitostí, o jejichž vydání požádaly, se staly teprve až po uplynutí této lhůty. Vzhledem k tomu, že dle dovolatele odvolací soud tuto otázku nesprávně posoudil, navrhuje dovolatel, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil dovolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V projednávané věci dovolací soud takovou právní otázku neshledal.
Otázkou prokazování vlastnického práva k pozemkům užívaným družstvem osobami uvedenými v ustanovení §14 písm. b) transformačního zákona se dovolací soud již několikrát zabýval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.6.1999, sp. zn. 29 Cdo 210/99, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 105/99), přičemž rozhodnutí odvolacího soudu není s odkazovaným judikátem v rozporu. Odtud se uzavírá, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatel jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. října 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu