ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1220.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1220/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce V. K., proti žalované J. K., o zaplacení částky 501.757,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 Cm 1198/94, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2006, č. j. 5 Cmo 355/2005-248, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 21. dubna 2004, č. j. 12 Cm 1198/94-200, Krajský soud v Českých Budějovicích uložil žalované J. K. zaplatit žalobci částku 712.453,- Kč, sestávající z jistiny ve výši 111.757,- Kč a z částky 600.696,- Kč, představující 17% úrok z prodlení z částky 390.000,- Kč od 1. ledna 1995 do 21. ledna 2004 (bod I. výroku). Dále rozhodl, že se jmenovanou je pohledávku povinen uhradit do výše 390.000,- Kč J. K., s tím, že žalobce je oprávněn domáhat se uspokojení pohledávky vůči J. K. pouze z výtěžku prodeje spoluvlastnického podílu tohoto žalovaného na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. 223 u K. ú. v J. H., pro obec a katastrální území H. (bod II. výroku). Rovněž určil, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného (bod III. výroku).
K odvolání žalované a (ve vztahu k výroku o nákladech řízení) žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil - po rozhodnutí dle ustanovení §107 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), že v řízení bude nadále na místo dosavadního druhého žalovaného J. K., zemřelého 14. srpna 2004, pokračováno (pouze) se žalovanou J. K. – rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku (první výrok), body II. a III. výroku vypustil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí a čtvrtý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná(zastoupena advokátem) včasné dovolání.
Podle ustanovení §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání, nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Napadený rozsudek byl zástupci žalované s procesní plnou mocí doručen 6. dubna 2006. Lhůta k podání dovolání určená ustanovením §240 odst. l větou první o. s. ř. tak uplynula v úterý 6. června 2006 (srov. §57 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání sepsané (advokátem) 6. června 2006, bylo dáno na poštu k přepravě téhož dne, tedy včas. Jak se z něj však podává, šlo o tzv. blanketní dovolání. Dovolací důvody jsou zde vymezeny jen tak, že dovolatelka namítá, že:
„Výše uvedenými (v dovolání označenými) rozsudky byl porušen zákon a jsou zde nejen hmotněprávní důvody, nýbrž i procesní podmínky pro přezkoumání těchto rozsudků dovolacím soudem“.
O dovolacích důvodech se označené podání zmiňuje jen potud, že:
„Žalovaná má rovněž za to, že jsou naplněny typové dovolací důvody
uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a zejména, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci“.
Dále dovolatelka již jen konstatuje, že:
„Bližší zdůvodnění přípustnosti dovolání a důvodů předmětného dovolání provede žalovaná v doplňujícím písemném podání“.
Výklad podávaný soudní praxí je jednotný v tom, že výše popsaným způsobem k náležitému vymezení dovolacích důvodů nedošlo. srov. např. (ve vztahu k náležitostem odvolání) usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 29/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ve vztahu k dovolacím důvodům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31. Jinak řečeno, pouhá citace textu ustanovení §241a odst. 2 (případně též odstavce 3) o. s. ř. není (pojímáno z obsahového hlediska) řádným uplatněním dovolacího důvodu. Z takto pojatého dovolání totiž v žádném směru neplyne, v čem konkrétně dovolatelka spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) ani v čem konkrétně dovolatelka shledává právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávným (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Závěrům obsaženým v posledně označeném usnesení Nejvyššího soudu přitakal i Ústavní soud v usnesení ze dne 4. dubna 2006, sp. zn. I. ÚS 254/05, jímž ústavní stížnost proti němu podanou odmítl.
Ono další podání (obsahující podrobné zdůvodnění dovolání), označené jako „odůvodnění dovolání žalované“ je datováno až 14. července 2006, kdy bylo též doručeno soudu prvního stupně.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelce, které se dostalo řádného poučení o dovolání, tak lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody marně uběhla dne 6. června 2006. Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, když k podání vyhotovenému a došlému soudu 14. července 2006 již co do v něm uvedených dovolacích důvodů přihlédnout nemohl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci v dovolacím řízení podle obsahu spisu náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. prosince 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu