ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1357.2004.1
sp. zn. 29 Odo 1357/2004-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně O. spol. s r. o., proti žalovaným 1) K., v. o. s., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně I. c. l. a 2) Č. k. ., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 58 CmI 18/2002, o dovolání Č. o. b., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. července 2004, č. j. 4 Cmo 99/2003-49, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. července 2004, č. j. 4 Cmo 99/2003-49, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 23. července 2004, č. j. 4 Cmo 99/2003-49, Vrchní soud v Praze v řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2002, č. j. 58 CmI 18/2002-22, rozhodl, že se zamítá návrh druhé žalované (Československé obchodní banky, a. s. - dále též jen „banka“) na vstup právního nástupce na její straně dle §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Odvolací soud - cituje ustanovení §107a o. s. ř. - uzavřel, že návrh podle tohoto ustanovení může podat jen žalobce a bance jako žalované toto právo nepřísluší. O případ podle §107 o. s. ř. pak nejde.
Proti usnesení odvolacího soudu podala banka včasné dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně dovolatelka uvádí, že skutkově obdobnou situací se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 223/2003 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 82/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R 82/2004“), přičemž usnesení odvolacího soudu je s označeným rozhodnutím v rozporu. Na základě závěrů formulovaných v R 82/2004 dovolatelka zdůrazňuje, že je-li v konkursním řízení vydáno rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. (a to i ohledně žalovaného v incidenčním sporu), vezme soud v incidenčním sporu tuto skutečnost pouze na vědomí, případně o tom může vydat usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Konkursní soud ve věci konkursu úpadkyně I. c. l. (které se týká tento incidenční spor o určení pravosti pohledávky) přitom usnesením ze dne 19. září 2002, č. j. 39 K 5/2001-322 (které nabylo právní moci 11. října 2002), vydaným podle §66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZKV“) a §107a odst. 2 o. s. ř. již vyhověl návrhu na vstup nového účastníka (Č. k. a.) do konkursního řízení. Podle dovolatelky měl proto odvolací soud buď vzít vstup České konsolidační agentury do řízení na místo banky pouze na vědomí a nadále jednat pouze s Č. k. a. nebo vydat o vstupu Č. k. a. do řízení namísto banky usnesení, kterým se upravuje vedení řízení.
Žalobkyně ve vyjádření žádný konkrétní návrh o způsobu, jímž má dovolací soud s dovoláním naložit nečiní, uvádějíc, že návrh podle §107a o. s. ř. hodlá podat sama a že akceptuje námitky dovolatelky týkající se odvozenosti sporu od konkursního řízení.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 o. s. ř. (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení §107 odst. 4 o. s. ř. platí obdobně (odstavec 3).
Jak správně poznamenává dovolatelka (jejíž argumentaci potud akceptuje i žalobkyně), v R 82/2004 (na něž v podrobnostech odkazuje) Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle nějž ve sporech vyvolaných konkursem (mezi něž patří i tento spor o určení pravosti pohledávky) soud usnesení podle §107a o. s. ř. nevydává.
Závěr Nejvyššího soudu, podle kterého s osobou, které žalující konkursní věřitel v průběhu takového sporu postoupil pohledávku, o jejíž pravost jde, soud bez dalšího jedná jako s novým žalobcem ode dne, kdy nabude právní moci usnesení, jímž soud v konkursním řízení ve smyslu §107a o. s. ř. připustil, aby se tato osoba stala účastníkem konkursního řízení namísto žalujícího konkursního věřitele, pak obdobně platí (jak opět správně vystihla dovolatelka) i tehdy, jde-li o změnu v osobě popírajícího konkursního věřitele na straně žalované. Ode dne, kdy nabude právní moci usnesení, jímž soud v konkursním řízení ve smyslu §107a o. s. ř. (ve spojení s §66a odst. 1 ZKV) připustil, aby se osoba, které konkursní věřitel postoupil pohledávku, kterou uplatňuje v konkursním řízení, stala účastníkem konkursního řízení (novým konkursním věřitelem) namísto dosavadního konkursního věřitele, soud ve sporu vyvolaném konkursem s touto osobou bez dalšího jedná jako s novým žalovaným namísto původního konkursního věřitele (původního žalovaného).
Na druhé straně nelze přehlédnout, že podání dovolatelky došlé soudu 14. října 2002 (č. l. 24-26), jež se opíralo o výše citované a k podání v příloze připojené pravomocné usnesení konkursního soudu z 19. září 2002, mělo podobu procesního návrhu na vydání rozhodnutí a odvolací soud byl povinen o něm rozhodnout. Kdyby toto podání vskutku bylo (jen) návrhem na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř., pak by dovolání nebylo důvodné, jelikož napadené usnesení, by odvolacímu soudu nepřekáželo v postupu podle závěrů obsažených v R 82/2004 a bylo věcí dovolatelky, že se domáhala vydání rozhodnutí, jež vůbec nepřicházelo v úvahu.
Důvod, pro který Nejvyšší soud přistoupil (ve vazbě na argumentaci obsaženou v R 82/2004) ke zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí, pak tkví především v tom, že odvolací soud formuloval zamítavý výrok napadeného usnesení způsobem, jímž vyvolal nejistotu o tom, zda vskutku rozhodl o podání dovolatelky ze 14. října 2002. Zde má Nejvyšší soud na mysli skutečnost, že odvolací soud zahrnul do výroku (z hlediska ustálených zvyklostí zbytečně a nevhodně) i právní kvalifikaci dovolatelčina podání jako podání dle §107a o. s. ř. Z obsahu podání se ovšem podává, že dovolatelka si naopak již v době, kdy je činila, byla vědoma toho, že postup dle §107a o. s. ř. náleží toliko žalobkyni a právně toto podání kvalifikovala jako návrh dle §107 o. s. ř.
Nelze rovněž pominout, že odvolací soud si při vydání usnesení zjevně nebyl vědom účinků usnesení z 19. září 2002. Jinak by totiž nemohl ve výroku i v záhlaví usnesení z 23. července 2004 označit dovolatelku jako druhou žalovanou; ta ve shodě s R 82/2004 o postavení druhé žalované bez dalšího přišla dnem právní moci usnesení z 19. září 2002 (tj. 11. října 2002) a na její místo na základě tohoto usnesení bez dalšího nastoupila Česká konsolidační agentura.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem ze všech výše uvedených příčin správné není, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
I s přihlédnutím k procesnímu postoji dovolatelky obsaženému v dovolání a k faktu, že dovolatelka již od 11. října 2002 není účastnicí řízení, je žádoucí, aby odvolací soud v další fázi řízení dotazem na dovolatelku prověřil, co podáním ze 14. října 2002 sleduje a postavil tak najisto, zda je zde vskutku podání, s nímž je nutno (přesto, že dovolatelka sdílí závěry obsažené v R 82/2004) nakládat jako s návrhem na vydání rozhodnutí podle §107 nebo §107a o. s. ř. Uvedené však ničeho nemění na závěru, že na základě usnesení konkursního soudu z 19. září 2002 se účastnicí řízení namísto dovolatelky již stala Česká konsolidační agentura.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu