ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1457.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1457/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce V. H., narozeného, bytem, zastoupeného JUDr. A. R., advokátem se sídlem, proti žalovanému Pozemkový fond České republiky, se sídlem , o zaplacení částky 5,290.700,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 15/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2006, č. j. 14 Co 568/2005-99, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. dubna 2005, č. j. 30 C 15/2004-64, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném (Pozemkovém fondu České republiky – dále též jen „Pozemkový fond“) domáhal zaplacení částky 5,290.000,- Kč s 3 % úrokem z této částky od 23. 1. 2004 z titulu náhrady škody, vzniklé nesprávným úředním postupem, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Soud vzal za prokázáno, že žalobce na základě výsledku veřejné soutěže nabyl veškerý majetek, který byl předmětem veřejné soutěže a jehož rozsah je uveden ve smlouvě o prodeji podniku. Ve vlastnictví státu zůstaly 4 stáje na pozemcích par. č. v k. ú. M., které původně byly zahrnuty do privatizačního projektu č., ale po smrti předpokládaného nabyvatele se žalovaný rozhodl privatizovat pouze část majetku. Nerealizovaným privatizačním projektem č. se stát vůči žalobci nezavázal, a pokud se rozhodl část majetku, původně zahrnutého do nerealizovaného projektu, privatizovat jinou formou, neporušil tím žádnou povinnost uloženou mu zákonem. Bylo na žalobci, zda se do veřejné soutěže přihlásí a o získání majetku zahrnutého do této soutěže bude usilovat.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud především poukázal, vzhledem k chybnému označení žalovaného v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně, na zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a uvedl, že Pozemkový fond jako samostatná právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku vlastní majetek převedený na ni Fondem národního majetku ve smyslu zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále též „zákon o velké privatizaci“). Žalobce žalovaného správně označil, soud prvního stupně s ním také jednal, avšak v záhlaví rozsudku nesprávně označil za žalovanou Českou republiku – Pozemkový fond. Zdůraznil, že rozhodování o privatizaci je sice rozhodováním státu, ale nikoliv státu jako nositele veřejné moci, ale státu jako dosavadního vlastníka privatizovaného majetku. Proto nelze použít ustanovení §13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.
Odvolací soud dále uvedl, že proces privatizace má charakter volného výběru nabyvatele privatizovaného majetku mezi přihlášenými uchazeči, podmínky privatizace schválené usnesením vlády nemají charakter obecně závazné normy. Mezi žalovaným jako subjektem podle §2 odst. 2 písm. g) zákona č. 569/1991 Sb., a žalobcem nevznikl na základě nerealizovaného privatizačního projektu právně vynutitelný vztah. Po smrti vybraného nabyvatele privatizovaného majetku bylo věcí žalovaného, zda bude privatizovat a pokud ano, zda po částech a jakých. V tomto ohledu nebyl žalovaný vázán privatizačním projektem č. Žalobce se do veřejné soutěže přihlásil dobrovolně, přijal její podmínky stanovené žalovaným, souhlas s obsahem smlouvy o prodeji (části) podniku ze dne 24. 2. 1997 a svým podpisem projevil vážnou a svobodnou vůli uzavřít tuto smlouvu. Z okolnosti, že touto smlouvou, nebo později za stejných podmínek, nenabyl od žalovaného do vlastnictví čtyři stáje pro velkochov dobytka spolu s příslušnými stavebními pozemky, nemůže žalobce pro sebe nic vyvozovat, nemůže proti žalovanému uplatňovat žádné nároky, tedy ani nárok na náhradu škody. Žalovaný disponoval majetkem v režimu zákona o velké privatizaci č. 92/1991 Sb., když tato dispozice byla výrazem a důsledkem projevu vůle vlastníka. Odpovědnost žalovaného jako orgánu povolaného zákonem k provedení privatizace za učiněné rozhodnutí, se vymyká z rámce odpovědnosti dané právním řádem proto, že se jedná o dispozici vlastníka s jeho majetkem. Odvolací soud proto shledal žalobcem uplatněný nárok na náhradu škody, kterou mělo představovat ušlé nájemné, zcela neopodstatněným. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů zjistil úplným způsobem skutkový stav a přes nesprávné právní posouzení správně o věci rozhodl, jeho omyl při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav se nepromítl do výroku napadeného usnesení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání s odkazem na ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. a navrhl, aby dovolací soud podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání připustil. Vyslovil přesvědčení, že privatizační projekt č. se vztahoval i na žalobce, přestože majetek získal ve veřejné dražbě. Zdůraznil, že ve smlouvě č. ze dne 24. 2. 1997 v čl. I. je deklarováno „že ve smyslu zákona č. 92/1991 Sb., ve znění platných doplňků, usnesení vlády ČR ze dne 6. 10. 1993 č. 568, na základě rozhodnutí o privatizaci vydaného vládou ČR dne 9. 11. 1994 a aktualizovaného privatizačního projektu č. přešly do vlastnictví prodávajícího ke dni účinnosti smlouvy věci, finanční prostředky, práva a jiné majetkové hodnoty a závazky podniku (části podniku)“. Z tohoto ustanovení smlouvy vyplývá podle názoru žalobce, že předmětem převodu byl podnik (část podniku) v takovém rozsahu, který byl specifikován v privatizačním projektu č. Jak v podmínkách veřejné soutěže vyhlášených žalovaným, tak i ve smlouvě o prodeji podniku je uvedeno, že hodnota privatizovaného majetku je 27,250.000,- Kč. Této výši odpovídá hodnota privatizovaného majetku pouze v případě, že jeho součástí jsou i nemovitosti, které nebyly ve smlouvě, resp. v její příloze uvedeny. Bez těchto nemovitostí by byla hodnota převáděného majetku nižší o 16,595.904,- Kč. Vyslovil přesvědčení, že chybou pracovníka žalovaného nedošlo k úplnému opisu nemovitého majetku v přílohových tabulkách privatizačního projektu č. Tomuto jeho názoru odpovídá fakt, že předmětné chybějící nemovitosti netvoří žádný ucelený celek, který by bylo možno samostatně využívat, neboť areál byl koncipován i s těmito pozemky a budovami, bez nichž nemůže ani žalobce využívat jím vlastněné nemovitosti k účelu, pro nějž majetek koupil, tedy pro zemědělskou prvovýrobu.
Dovolatel poukázal také na dosud nepravomocný rozsudek krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. dubna 2006, č. j. 32 Cm 28/99-220, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce, v uvedené věci žalovaný, je v rozsahu uplatněného nároku právním nástupcem původního úvěrového dlužníka podniku, a to na základě privatizačního projektu č. V uvedeném řízení vzal soud za určující, že k privatizovanému majetku byl v privatizačním projektu přiřazen i závazek, jehož vznik sice nelze spojovat bezprostředně s privatizovaným majetkem, avšak jeho převzetí učinila vláda podmínkou převodu vlastnického práva k privatizované provozní jednotce. Tomuto závěru odpovídá také obsah smlouvy o převodu majetku, též s ohledem na existenci závazku docházelo k převodu majetku v ceně přesahující 27,5 mil. Kč za kupní cenu ve výši 1 mil. Kč (po přepočtu v poměru 1 : 27,25). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněným účastníkem (žalobcem) zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., ve lhůtě zakotvené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se zabýval nejprve přípustností dovolání, neboť podle ustanovení §236 o. s. ř. lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soud pokud to zákon připouští.
Dovolatel poukazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel považuje za zásadní otázku, zda Pozemkový fond po změně způsobu privatizace z přímého prodeje na veřejnou soutěž, je povinen zahrnout do veřejné soutěže privatizovaný majetek v tom rozsahu, v jakém byl určen privatizačním projektem pro přímý prodej, a pokud v tomto rozsahu do veřejné soutěže nebyl zahrnut, zda jde o nesprávný úřední postup, v důsledku kterého vznikla dovolateli škoda. Tato otázka nebyla dosud v rozhodování soudů zásadně řešena a proto její řešení je možno považovat za právně významné, mající judikatorní přesah. Dovolací soud proto shledal dovolání žalobce přípustným ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení předmětné otázky.
Především je nutno uvést, že Pozemkový fond České republiky je ve smyslu zákona č. 569/1991 Sb., v platném znění, právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku, jehož činnost není činností státního orgánu, takže vztah, který vznikl na základě veřejné soutěže, nelze považovat za výsledek úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ale jde o vztah upravený ustanovením §281 obch. zák. o obchodní veřejné soutěži (k postavení Pozemkového fondu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 214/2006, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ze žádného ustanovení zákona č. 569/1991 Sb., v platném znění, nevyplývá, že by rozsah majetku privatizovaného podniku, jak byl uveden v privatizačním projektu pro přímý prodej určenému nabyvateli, v případě neuskutečnění tohoto prodeje, musel být v celém rozsahu zahrnut do veřejné soutěže. Bylo věcí žalovaného, v jakém rozsahu pojme privatizovaný majetek po změně způsobu privatizace z přímého prodeje za podmínek ustanovení zákona č. 569/1991 Sb., a zákona o velké privatizaci do veřejné soutěže.
Odvolací soud, který založil své rozhodnutí na závěru, že účastí žalobce ve veřejné soutěži vyhlášené na základě zákona č. 92/1991 Sb., nevznikl mezi ním a Pozemkovým fondem vztah, který by mu umožňoval vynutit, aby do veřejné soutěže byl zahrnut další majetek, který byl uveden v původním privatizačním projektu č., posoudil věc v souladu se zákonem o velké privatizaci. I kdyby chybou pracovníků žalovaného došlo k neúplnému opisu nemovitého majetku, nešlo by o nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení §13 zákona č. 82/1998 Sb., neboť Pozemkový fond při vyhlášení veřejné soutěže nevystupoval jako státní orgán, ale ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 569/1991 Sb., v platném znění, jako právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Odůvodnění usnesení Okresního úřadu pro vyšetřování v Chomutově, pracoviště v K., zn. ČVS: OVCV 3232/2001, nacházející se ve spise, tento závěr nevyvrací, pouze poukazuje na chyby v postupu jednotlivých osob. I z tohoto usnesení je zřejmé, že žalovaný vystupoval ve veřejné soutěži nikoliv jako orgán veřejné moci, ale jako zákonem pověřená právnická osoba. Závěr odvolacího soudu je správný a nelze mu vytknout žádné pochybení.
Ani závěr Krajského soudu v Ústí nad Labem, který rozsudkem č. j. 32 Cm 28/99-220, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České konsolidační agentuře dluhy z úvěrů poskytnutých státnímu statku M., nemůže vyvrátit správnost závěru odvolacího soudu v posuzované věci, že nejde o nesprávný úřední postup, ale o obchodní vztah založený dovolatelovou účastí ve veřejné soutěži. Závěr tohoto rozsudku se také vztahuje k obsahu smlouvy č., kterou žalobce uzavřel se žalovaným o prodeji (části) podniku M., nikoliv k nesprávnému úřednímu postupu. Protože předmětnou žalobou se žalobce domáhá náhrady škody z důvodu nerealizovaného nájemného, o kterém tvrdil, že by mu je zaplatil subjekt, který by si od něj pronajal zemědělský areál M., jehož součástí by byly i čtyři stáje a pozemky, pak zkoumání, zda tato smlouva odpovídá podmínkám vyhlášené veřejné soutěže, případně zda předmět této smlouvy je dostatečně určitý a nevzbuzuje pochybnosti o rozsahu převáděného majetku, přesahuje předmět žaloby a nemůže být proto ani předmětem tohoto dovolacího řízení.
Odvolací soud dospěl v řešené právní otázce ke správném závěru, dovolací soud proto dovolání jako bezdůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnost, že úspěšnému žalovanému nevznikly v souvislosti s tímto dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. září 2008
JUDr. František Faldyna,Csc.
předseda senátu