ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1571.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1571/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci navrhovatelky Ing. M. S., proti odpůrcům 1) Ing. J. S., a 2) G. spol. s r. o., o určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 22/2005, o dovolání druhé odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 8. srpna 2005, č. j. 15 Co 469/2005 -124, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 8. srpna 2005, č. j. 15 Co 469/2005-124 a rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 15. dubna 2005, č. j. 1 C 22/2005-71, se zrušují a věc se postupuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 4. února 2005 Okresnímu soudu v Pelhřimově se navrhovatelka domáhá určení neplatnosti smlouvy ze dne 5. února 2002 o převodu obchodního podílu ve společnosti Č. t., s. r. o., (zapsané do obchodního rejstříku dne 9. ledna 2001 pod obchodní firmou T. 5, s. r. o.) [dále též jen „společnost”] uzavřené mezi odpůrci. Navrhovatelka a první odpůrce jsou manželé, společnost založili společenskou smlouvou ze dne 19. prosince 2000, na základě smlouvy ze dne 6. února 2001 se jediným společníkem ve společnosti stal první odpůrce. Společné jmění manželů nebylo za trvání manželství ani před jeho vznikem zúženo, první odpůrce tak nabyl 100% obchodní podíl ve společnosti z prostředků ve společném jmění manželů. K uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti na druhou odpůrkyni navrhovatelka nedala souhlas a neplatnost smlouvy navrhovatelka uplatnila u obou odpůrců dopisem ze dne 1. února 2005. Smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná, když nejde o obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů ve smyslu ustanovení §145 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 15. dubna 2005, č. j. 1 C 22/2005-71 návrh zamítl, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení přeplatku soudního poplatku navrhovatelce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že souhlas s nakládáním s obchodním podílem ve společnosti byl ve smyslu ustanovení §146 obč. zák. udělen již při prvním použití majetku ve společném jmění manželů při uzavření společenské smlouvy, kterou byla společnost založena a k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 5. února 2002 již souhlas navrhovatelky nebyl nutný.
K odvolání navrhovatelky a prvního odpůrce Krajský soud v Českých Budějovicích -pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 8. srpna 2005, č. j. 15 Co 469/2005 -124 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 5. února 2002 uzavřená mezi odpůrci je neplatná, odvolání prvního odpůrce odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozhodnutí ve věci samé odvolací soud odůvodnil závěrem, že převod obchodního podílu ve společnosti není běžným úkonem nakládání s majetkem ve společném jmění manželů a obvyklou správou tohoto majetku ve smyslu ustanovení §145 odst. 2 obč. zák. Námitka relativní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu uplatněná navrhovatelkou je proto důvodná a smlouva o převodu obchodního podílu uzavřená dne 5. února 2002 mezi odpůrci je neplatná. Posouzení věci podle ustanovení §146 obč. zák. není na místě, neboť podnikatelem ve smyslu ustanovení §2 odst. 2 obchodního zákoníku je společnost, nikoliv její společníci. Společník společnosti s ručením omezeným není jen z důvodu své účasti v této společnosti podnikatelem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá odpůrkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, že první odpůrce se měl stát podnikatelem proto, že se stal společníkem společnosti. Akcentuje, že operace s obchodním podílem ve společnosti úzce souvisely s licencí k televiznímu vysílání, jež byla udělena prvnímu odpůrci jako fyzické osobě - podnikateli. První odpůrce byl podnikatelem i po „převodu“ licence k provozování televizního vysílání a obchodní podíl ve společnosti představoval majetek používaný k podnikání ve smyslu ustanovení §146 obč. zák. a k takovému použití majetku měl přinejmenším konkludentní souhlas navrhovatelky.
Vadu řízení před odvolacím soudem spatřuje v neprovedení důkazů navržených dovolatelkou k prokázání tvrzených skutečností a tím v neúplném zjištění skutkového stavu nezbytném pro správné posouzení věci. Vyjadřuje přesvědčení, že návrh měl být bez věcného projednání zamítnut pro nedostatek naléhavého právního zájmu navrhovatelky ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. na určení neplatnosti smlouvy.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
U přípustného dovolání se Nejvyšší soud ze své povinnosti zabýval zjištěním, zda v řízení nedošlo k vadám uvedeným v ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny a shledal, že řízení je postiženo vadou, neboť ve věci bylo rozhodnuto věcně nepříslušným soudem prvního stupně a odvolací soud tuto vadu neodstranil.
Podle ustanovení §9 odst. l o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle ustanovení §9 odst. 3 o. s. ř. krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve věcech uvedených pod písmeny a) až u), pod písmeno g) jsou pak podřazeny spory z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b).
Podle citovaného ustanovení je jako soud prvního stupně ve věcech obchodních ve sporech z právních vztahů mezi společníky obchodních společností navzájem, jde-li o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka, věcně příslušný krajský soud. V daném případě je předmětem sporu určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené dne 5. února 2002 mezi prvním odpůrcem jako prodávajícím a druhou odpůrkyní jako kupující ve společnosti Č. t., s. r. o., kterou měla druhá odpůrkyně nabýt 100% obchodní podíl ve společnosti. Jde tedy o spor, k jehož projednání je dána podle ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně ve věcech obchodních, jímž je podle ustanovení §85a a §85 odst. 2 a 3 o. s. ř. Krajský soud v Českých Budějovicích.
Podle ustanovení §103 o. s. ř. soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Jednou z podmínek řízení je i věcná příslušnost soudu.
Podle ustanovení §219a odst. l písm. a) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. dubna 2005) odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl-li věcně nepříslušný soud a věc postoupí soudu věcně příslušnému podle ustanovení §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Okresní soud v Pelhřimově, který ve věci jednal a rozhodl v prvním stupni, není soudem věcně příslušným k projednání a rozhodnutí ve sporu, neboť jde o věc náležející do věcné příslušnosti krajského soudu jako soudu prvního stupně ve věcech obchodních. Odvolací soud měl proto postupovat podle ustanovení §219a odst. l písm. a) a §221 odst. l písm.b) o. s. ř. a pokud tak neučinil a rozhodl o odvolání meritorně, je dán dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Důsledkem tohoto závěru je rozhodnutí o zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a postoupení věci věcně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích podle ustanovení §243b odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů mezi společníky obchodních společností navzájem, jde-li o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka - a o takový vztah v projednávané věci jde - rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2006
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu