ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.162.2001.1
sp. zn. 29 Odo 162/2001-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele Mgr. V. K., o neplatnost usnesení valných hromad 1. L. P., a.s., (nyní L. T., a.s.) a 2. L. J. H., a.s., nyní L. Č. R., a.s., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 690,691/99, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2000, čj. 7 Cmo 545/2000-84, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2000, čj. 7 Cmo 545/2000-84 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. února 2000, č.j. 13 Cm 690,691/99-57 se v rozsahu, ve kterém soud zamítl návrh na prohlášení neplatnosti usnesení valných hromad společností L. P., a.s. a L. J. H., a.s., konaných dne 10. června 1999, o schválení výroční zprávy a účetní závěrky těchto společností, zrušují, včetně navazujících výroků o nákladech řízení a věc se v této části vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.2.2000, č.j. 13 Cm 690,691/99-57, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady L. P., a.s., (dále jen „společnost 1“) kterými valná hromada rozhodla o schválení výroční zprávy a účetní závěrky společnosti a o změně podoby akcií společnosti ze zaknihovaných na listinné a usnesení valné hromady L. J. H., a.s., (dále jen „společnost 2“), kterými valná hromada rozhodla o schválení výroční zprávy a účetní závěrky společnosti, o změně podoby akcií společnosti ze zaknihovaných na listinné a o zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií, konaných dne 10.6.1999.
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že přejímá skutková zjištění soudu prvního stupně, která dovolatel nezpochybňuje a ztotožňuje se i s právními závěry tohoto soudu.
Rozhodnutí o změně podoby akcií není rozhodnutím o změně práv spojených s určitým druhem akcií, neboť práva akcionářů se jím nemění. Přeměnu listinných akcií na zaknihované umožňuje obchodní zákoník i zákon o cenných papírech, přičemž tuto přeměnu podmiňuje rozhodnutím emitenta cenných papírů (§9 a 10 zákona č. 591/1991 Sb., zákona o cenných papírech, v rozhodném znění, dále jen „CenP“). První podobu akcií určí zakladatelská smlouva či listina a změna podoby je v působnosti valné hromady [§187 odst. 1 písm. a) obch. zák.]. K přijetí takového rozhodnutí je třeba souhlasu dvou třetin hlasů přítomných akcionářů (§186 odst. 2 obch. zák.). Žádné zákonné ustanovení neurčuje, že by touto změnou podoby docházelo ze zákona ke zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií. Samotná podoba cenného papíru nemá vliv na jeho veřejnou obchodovatelnost, neboť na veřejném trhu lze obchodovat s cennými papíry v listinné i zaknihované podobě. Na tom nic nemění ani to, že momentálně není fakticky možné na veřejném trhu cenných papírů s listinnými akciemi obchodovat. Obchodní zákoník nestanoví pravidla pro změnu podoby cenného papíru. Pouze zákon o cenných papírech stanoví podmínky, za jakých lze veřejně obchodovat s cenným papírem při změně podoby ze zaknihované na listinnou (§11 odst. 4 CenP). Veřejná obchodovatelnost cenných papírů není podmíněna prováděním obchodů s nimi na veřejném trhu, neboť ty již jsou důsledkem splnění zákonem požadovaných náležitostí. Veřejná obchodovatelnost cenného papíru tak neobsahuje právo na to, aby se s tímto cenným papírem na veřejném trhu obchodovalo, tedy aby jej organizátor veřejného trhu přijal k obchodování.
Podle odvolacího soudu nejsou důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ani výhrady navrhovatele ke schválení účetní závěrky a výroční zprávy.
Ustanovení §187 odst. 1 písm. f) obch. zák. svěřuje do působnosti valné hromady schválení roční účetní závěrky. Účetní závěrku přezkoumává dozorčí rada (§198 obch. zák.), které přísluší zkontrolovat, zda zobrazuje skutečný stav účetnictví. Dozorčí rada předkládá valné hromadě své vyjádření a tedy i stanovisko k tomu, zda byla účetní závěrka sestavena v souladu s právními předpisy na základě řádně vedeného účetnictví a zda návrh na rozdělení zisku odpovídá právním předpisům, stanovám a pokynům valné hromady. Kdyby účetní závěrka nesplňovala náležitosti dle zákona o účetnictví, může to znamenat pro představenstvo, které odpovídá za vedení účetnictví a sestavení účetní závěrky, dopady vyplývající z §194 odst. 5 obch. zák. Hlavní metodou kontroly roční účetní závěrky je její ověřování auditorem. V daném případě je výrok auditora k napadaným účetním závěrkám „bez výhrad“.
Akcionáři mají právo seznámit se před konáním valné hromady s účetní závěrkou nebo vybranými údaji z ní (§192 odst. 1 obch. zák.). Obchodní zákoník ani předpisy o účetnictví již nestanoví, jaké údaje z účetní závěrky se oznamují akcionářům. Nemají-li stanovy v tom směru speciální úpravu, potom to je věcí rozhodnutí představenstva. Ze zápisů z obou valných hromad vyplývá, že před schválením účetní závěrky byla projednána výroční zpráva a vyjádření dozorčí rady k účetní závěrce. Ke schválení účetní závěrky a výroční zprávy došlo až poté, co byly vzneseny ústní protesty. I po vznesených protestech byla účetní závěrka a výroční zpráva v obou případech schválena (u společnosti 1. 75,70 % hlasy, u společnosti 2. 74,72 % hlasy). I kdyby byly shledány nějaké nedostatky v podkladech předkládaných akcionářům, vzhledem k závěru auditora nebylo možno z hlediska §183 odst. 2 písm. a) obch. zák. dovozovat neplatnost takového usnesení, neboť nemělo závažné právní následky. Zákon nestanoví pro společnost povinnost účetní závěrku schválit, ani nestanoví důsledky jejího neschválení. Právním důsledkem schválení účetní závěrky je to, že je tím uzavřeno účtování společnosti za dané období, a že účetnictví za toto období již nelze měnit.
Neplatnost usnesení, jímž byla schválena účetní závěrka společnosti 2, nelze dovodit ani z toho, že nebylo rozhodováno o schválení konsolidované účetní závěrky. Pokud nastaly předpoklady stanovené v §22 zákona o účetnictví, znamená to, že společnost je povinna sestavit vlastní účetní závěrku (která byla valnou hromadou schválena) a konsolidovanou účetní závěrku, která znamená sloučení účetních závěrek obou společností (tj. společnosti, jež účetní závěrku schvaluje, a společnosti, v níž má tato společnost více než dvacetiprocentní podíl).
Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně o možnosti zrušení veřejné obchodovatelnosti části akcií společnosti 2.
Zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií náleží do působnosti valné hromady (§186 odst. 3 obch. zák.) a k přijetí takového rozhodnutí je třeba souhlasu alespoň 3/4 hlasů přítomných akcionářů majících tyto akcie. Splnění tohoto požadavku zákona ani navrhovatel nezpochybňuje.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že lze přijmout rozhodnutí o změně veřejné obchodovatelnosti jen ve vztahu k určené části akcií (v projednávané věci byla zrušena veřejná obchodovatelnost akcií 1. emise vedených pod ISIN CZ 0009040952). Takový závěr vyplývá z dikce ustanovení §186 odst. 3 obch. zák., které vzhledem k požadavku na kvalifikovanou většinu hlasů akcionářů majících tyto akcie předpokládá situaci, kdy má společnost část akcií veřejně obchodovatelných a část akcií veřejně neobchodovatelných.
Ani zákon č. 591/1992 Sb. nepodmiňuje udělení povolení k veřejnému obchodování s cennými papíry požadavkem, aby se povolení týkalo všech emisí akcií jednoho emitenta. Ustanovení §72 odst. 1 CenP hovoří o udělení povolení příslušné emisi, vydané v jedné podobě a týkající se akcií majících jednu jmenovitou hodnotu. Rovněž z ustanovení §74 CenP, stanovícího náležitosti prospektu cenného papíru, který je součástí žádosti o povolení k veřejné obchodovatelnosti plyne, a to z jeho odstavce 1 písm. b) bod 3, že dosud vydanými cennými papíry, které se v prospektu uvádějí, se rozumí cenné papíry, které emitent vydal, ale které nejsou předmětem žádosti o vydání povolení k veřejné obchodovatelnosti.
Umožňuje-li zákon, aby povolení k veřejné obchodovatelnosti bylo možno udělit jen příslušné emisi akcií, předpokládá tak stav, kdy bude část akcií veřejně obchodovatelná a část nikoli. Stejný stav nastane i v důsledku rozhodnutí valné hromady o zrušení veřejné obchodovatelnosti pouze části akcií (jedné emise). Takové rozhodnutí valné hromady tudíž není v rozporu se zákonem.
Návrhu na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl, neboť otázky, pro které jej navrhovatel požadoval, nepovažuje za otázky zásadního významu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel v otevřené lhůtě dovolání.
V dovolání vznesl námitky především proti závěru odvolacího soudu, že ačkoliv představenstvo společnosti nepředložilo svým akcionářům všechny zákonem požadované materiály, byla roční účetní závěrka schválena, a že přijetím tohoto usnesení byly nedostatky spočívající v neúplných podkladech zhojeny. Tento závěr je v přímém rozporu se zákonným právem akcionáře na informace o stavu majetku ve společnosti, do níž vložil své prostředky. Skutečnost, že představenstvo společnosti nepředložilo valné hromadě všechny podklady, z nichž mají akcionáři možnost se dozvědět, jak bylo nakládáno s jejich majetkem, způsobila, že akcionáři neschvalovali řádnou účetní závěrku doloženou všemi informacemi, jak to ukládá zákon, ale pouze jakousi upravenou zprávu představenstva, na základě níž nebyli schopni posoudit opodstatněnost hospodářského výsledku. Při závěru, že přijetím usnesení o schválení účetní závěrky byly nedostatky spočívající v neúplných podkladech napraveny, by představenstvo nemuselo předkládat akcionářům žádné podklady a schválením účetní závěrky majoritním akcionářem by byl tento fakt zhojen, čímž by bylo akcionářům odepřeno právo na informace o hospodaření společnosti.
Představenstvo v rozporu s ustanovením §18 až 22 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, §80 CenP a §192 odst. 2 obch. zák. předložilo akcionářům výroční zprávu, která neobsahovala žádné podrobné informace o investičním majetku, „pouze deklarovala, jaký je v majetku společnosti, nikoli však přehled o finančních výnosech z něho, dokonce se ve výroční zprávě uvádí, že finanční investice se oceňují cenou pořízení, ačkoli opatření Ministerstva financí ukládá oceňovat tyto finanční investice podle posledního kursu, za který byly tyto cenné papíry obchodovány na burze či v RMS.“ Akcionář pak nemá možnost posoudit, zda ztráta společnosti byla dosažena i přes náležitou péči členů představenstva ve smyslu ustanovení §194 odst. 5 obch. zák.
Na valné hromadě pak vůbec nebyla předložena výroční zpráva podle §80 CenP, zpráva představenstva o podnikatelské činnosti a stavu jejího majetku a konsolidovaná účetní závěrka, protože společnost má více než 20 % podíl na jiné společnosti.
Z uvedeného je patrno, že akcionáři vůbec neměli možnost kvalifikovaně rozhodnout o schválení roční účetní závěrky. Přitom neobstojí tvrzení společností, že účetní závěrka byla ověřena auditorem bez výhrad, neboť kdyby takový výrok byl pro akcionáře závazný, nestanovil by zákon povinnost k předložení uvedených podkladů.
Podle názoru dovolatele neobstojí ani závěr odvolacího soudu, že neplatnost usnesení nelze dovodit z toho, že valná hromada nerozhodovala o schválení konsolidované účetní závěrky, neboť povinnost tuto závěrku sestavit vyplývá z ustanovení §22 zákona č. 563/1991 Sb.
Dovolatel rovněž popírá, že schválení účetní závěrky nemá závažné právní důsledky, když zákon nestanoví povinnost účetní závěrku schválit, ani neupravuje důsledky jejího neschválení. Závažným právním důsledkem schválení účetní závěrky je to, že je jím uzavřeno účtování společnosti za dané účetní období, a že účetnictví za toto období již nelze měnit. Při takovém závěru by bylo možno schvalování účetní závěrky z působnosti valné hromady zcela vypustit, stejně jako by bylo možno vypustit ustanovení §192 odst. 2 obch. zák. a příslušná ustanovení zákona o cenných papírech. Majoritní akcionáři by si pak ve společnosti mohli dělat jakékoli finanční operace.
Závěr odvolacího soudu, že změna zaknihované podoby akcií na listinné nic nemění na jejich veřejné obchodovatelnosti, je podle dovolatele v rozporu s ustanovením §71 CenP. Ten totiž definuje veřejně obchodovatelný cenný papír jako cenný papír, se kterým lze obchodovat na veřejném trhu. „Uvedená zákonná definice je pregnantním případem právní výrokové ekvivalence, tedy platí i naopak, že cenný papír, kterým lze obchodovat na veřejném trhu, je veřejně obchodovatelným cenným papírem.“ Jak dovodil soud prvního stupně, jestliže nastane stav, kdy nelze obchodovat cennými papíry na veřejném trhu, došlo tak fakticky k přijetí rozhodnutí o zrušení veřejné obchodovatelnosti těchto cenných papírů. Naproti tomu odvolací soud učinil závěr zcela nesprávný, že cenné papíry na veřejném trhu neobchodované a fakticky neobchodovatelné, nepřestávají být veřejně obchodovatelnými cennými papíry.
Společnost 2 ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za věcně správná. Ve věci byl náležitě a úplně zjištěn skutkový stav a odvolací soud z něj vyvodil správné závěry. Navrhovatelovo počínání se naprosto shoduje s jeho postupem v jiných akciových společnostech, kdy si opatřil vždy několik akcí a snaží se je prodat ostatním akcionářům za neodůvodněně vysokou cenu. Dále uvedla, že společnost 1 zanikla ke dni 29.12.2000 bez likvidace sloučením do L. T., a.s., která je jejím universálním právním nástupcem. Navrhuje zamítnutí dovolání.
Protože z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích, oddíl B. vložka 558 vyplývá, že společnost 1 zanikla ke dni 29.12.2000 bez likvidace sloučením s L. T., a.s., pokračoval Nejvyšší soud v řízení s její právní nástupkyní. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích, oddíl B. vložka 550 vyplývá, že společnost 2 změnila ke dni 29.12.2000 obchodní jméno na L. Č. R., a.s., proto Nejvyšší soud změnil její označení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř., je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, nebo o případ, kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s publikovanou judikaturou. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (který byl v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Dovolatel navrhl vyslovení přípustnosti dovolání pro otázky dopadu rozhodnutí o změně podoby akcií na jejich veřejnou obchodovatelnost, souladu údajů hospodářských výsledků, předkládaných akcionářům na valné hromadě s právními předpisy a přípustnosti zrušení veřejné obchodovatelnosti jenom u části veřejně obchodovatelných akcií. V řešení prvních dvou otázek Nejvyšší volací soud shledal zásadní právní význam, neboť tyto otázky vyhovují shora uvedeným kritériím. Závěry odvolacího soudu týkající se zrušení veřejné obchodovatelnosti části akcií společnosti 2, nenapadá. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení.
Vzhledem k datu konání valné hromady posuzoval Nejvyšší soud věc podle obchodního zákoníku a zákona o cenných papírech ve znění platném před 1.1.2001.
Jak vyplývá z dovolání, napadá dovolatel zejména to, že akcionářům nebyly před projednáváním účetní závěrky předloženy všechny doklady, jejichž předložení právní předpisy v této souvislosti vyžadují. Dále pak dovolatel tvrdí, že schvalovaná účetní závěrka byla co do obsahu v rozporu se zákonem.
O předkládání účetní závěrky a zprávy o podnikatelské činnosti společnosti obchodní zákoník stanoví, že představenstvo, jehož povinností je zabezpečovat obchodní vedení společnosti, včetně řádného vedení účetnictví, předkládá valné hromadě ke schválení roční účetní závěrku s návrhem na rozdělení zisku. Tato závěrka nebo vybrané údaje z ní s uvedením doby a místa, v němž je k nahlédnutí pro akcionáře, se zasílají akcionářům majícím akcie na jméno nejméně 30 dnů před valnou hromadou. Vydala-li společnost akcie na majitele, hlavní údaje této účetní závěrky se v téže lhůtě uveřejní způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady s uvedením doby a místa, v němž je účetní závěrka k nahlédnutí pro akcionáře společnosti (§192 odst. 1 obch. zák.). Ve lhůtách určených stanovami předkládá představenstvo valné hromadě zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku. Tato zpráva je vždy součástí roční zprávy zpracovávané podle §80 CenP (§192 odst. 2 obch. zák.). Jak se uvádí shora, §80 CenP stanoví, že má-li společnost veřejně obchodovatelné akcie, musí být účastníkům valné hromady společnosti, na které se bude schvalovat roční účetní závěrka ověřená auditorem, rovněž k dispozici roční zpráva.
Obchodní zákoník ani zákon o cenných papírech nestanoví, jaké důsledky má nesplnění uvedených povinností. Přitom jejich nesplnění je nepochybně porušením zákonné povinnosti představenstva, resp. společnosti. Proto je třeba rozhodnout, zda nesplnění této povinnosti tak bezprostředně souvisí se schválením účetní závěrky, že bez jejího splnění je třeba považovat usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky za nezákonné. V tom směru dovolací soud dospěl k závěru, že menšinový akcionář nemá jinou možnost vynutit na společnosti předložení uvedených podkladů, na jejichž základě se bude rozhodovat o tom, zda účetní závěrku schválí či nikoli, než právě napadat usnesení valné hromady, kterým bylo usnesení schváleno (když většinový akcionář či akcionáři jednající ve shodě si mohou vynutit předložení potřebných podkladů neschválením příslušného usnesení). Menšinový akcionář by se sice mohl následně domáhat předložení podkladů soudní cestou, to však již pro něj zpravidla z časového hlediska nebude mít žádný význam. Za tohoto stavu nelze než uzavřít, že v důsledku porušení ustanovení §192 obch. zák., popřípadě §80 CenP je možno se domáhat prohlášení usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky za neplatné.
Nelze ovšem říci, že takové důsledky bude mít jakékoli porušení povinnosti podle §192 obch. zák. a §80 CenP. Soud bude muset vždy zkoumat především rozsah chybějících podkladů, aby mohl zhodnotit, zda jde o takové porušení povinnosti, jehož důsledkem bylo, že akcionáři nemohli předkládanou účetní závěrku řádně posoudit *§183 odst. 2 písm. a) obch. zák.*.
Pokud jde o důsledky rozporu obsahu schvalované účetní závěrky se zákonem, ať již co do správnosti, průkaznosti či úplnosti, dospěl dovolací soud k závěru, že i takový rozpor může, za určitých okolností, být důvodem pro prohlášení usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky za neplatné. Takovým důvodem však nemůže být jakákoli třeba i nevýznamná odchylka od podzákonných předpisů upravujících vedení účetnictví. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že u společnosti s veřejně obchodovatelnými akciemi je schválení řádně zpracované účetní závěrky důležitým předpokladem pro splnění informační povinnosti společnosti podle §80 CenP, kterým se vytvářejí předpoklady pro kvalifikované rozhodování investorů o investičních záměrech ve vztahu ke společnosti.
Z ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví vyplývá, že účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem. V ustanovení §7 odst. 2 a 4 tohoto zákona se určuje, že účetnictví je úplné, jestliže účetní jednotka zaúčtovala všechny účetní případy týkající se účetního období. Účetnictví je vedeno průkazným způsobem, jestliže účetní jednotka účetní případy a účetní zápisy o nich doložila nebo prokázala předepsaným způsobem a inventarizovala majetek a závazky. Účetnictví je správné, jestliže účetní jednotka s přihlédnutím ke všem okolnostem účetního případu neporušila povinnosti uložené jí tímto zákonem.
Podle ustanovení §39 odst. 1 obch. zák. musí mít akciová společnost účetní závěrku ověřenu auditorem podle zákona o auditorech. Účelem uvedeného ustanovení nepochybně je zajistit kvalifikované posouzení účetní závěrky akciové společnosti. V ustanovení §14 zák. č. 524/1992 Sb., o auditorech, platného ke dni ověření napadené účetní závěrky, se stanoví, že auditor ověřuje, zda údaje v účetní závěrce věrně zobrazují stav majetku, závazků, rozdíl majetku a závazků, finanční situaci a výsledek hospodaření a zda je účetnictví vedeno úplně, průkazným způsobem a správně. Uvedené ustanovení tedy vymezuje rozsah, ve kterém má auditor účetní závěrku posuzovat. Tento zákonem stanovený rozsah posouzení je proto třeba brát za měřítko předepsané kontroly účetní závěrky akciové společnosti, a tedy i za kriterium při jehož splnění účetní závěrka akciové společnosti odpovídá zákonu Jestliže tedy auditor v auditorské zprávě ověřil napadenou účetní závěrku bez výhrad, bylo by možno napadat platnost usnesení o schválení účetní závěrky pouze za předpokladu, že zpráva auditora o jejím ověření je nesprávná, nepravdivá či neúplná. To však dovolatel v projednané věci netvrdí a správnost závěrů auditora nenapadá. Odvolací soud proto správně uzavřel, že z důvodů tvrzených dovolatelem nelze prohlásit usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky za neplatné.
V projednávané věci je třeba zdůraznit, že u společnosti s veřejně obchodovatelnými akciemi je schválení řádně zpracované účetní závěrky důležitým předpokladem pro splnění informační povinnosti společnosti podle §80 CenP, kterým se vytváří předpoklady pro kvalifikované rozhodování investorů o investičních záměrech ve vztahu ke společnosti. Důsledkem neschválení účetní závěrky pak je, že společnost musí do jednoho měsíce zpracovat a uveřejnit novou roční zprávu, ve které uvede důvody neschválení a postup řešení připomínek valné hromady a v tom směru tedy není správný závěr odvolacího soudu, že neschválení účetní závěrky nemá jiný důsledek, než že nedojde k uzavření účetnictví společnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001). Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy není správné. Důvodné proti tomu nejsou námitky dovolatele týkající se změny podoby akcií.
Dovolatel dovozuje, že za stavu, kdy oba veřejné trhy v České republice nepřijímaly k obchodování listinné cenné papíry, byť jim Komise pro cenné papíry udělila povolení k veřejnému obchodování, je nutno považovat rozhodnutí o přeměně zaknihovaných akcií na listinné za změnu z veřejně obchodovatelných akcií na akcie veřejně neobchodovatelné, čímž dochází k obcházení ustanovení §186a obch. zák. Vychází přitom z gramatického výkladu ustanovení §71 odst. 1 CenP a namítá, že rozhodnutím o změně podoby akcií dochází fakticky ke stejnému zásahu do práv akcionářů, aniž je jim poskytnuto plnění, které jim jinak zákon při takovém zásahu zaručuje.
Přitom ustanovení §186a obch. zák. ukládá společnosti pro případ zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií povinnost nabídnout majitelům akcí, o zrušení jejichž veřejné obchodovatelnosti valná hromada rozhodla, aby za stanovených podmínek nabídla jejich majitelům odkup těchto akcií. Ustanovení §186 odst. 3 obch. zák. pak pro rozhodnutí o zrušení veřejné obchodovatelnosti předepisuje i souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů majících akcie, jejichž veřejná obchodovatelnost se ruší.
Závěr dovolatele, že z ustanovení §71 odst. 1 CenP vyplývá, že veřejně obchodovatelným cenným papírem je pouze takový cenný papír, se kterým je fakticky možno obchodovat na veřejných trzích, je nesprávný. Logickým a systematickým, ale i gramatickým výkladem ustanovení §71, 72 a 76 CenP, která určují postup při udělování povolení k veřejnému obchodování a náležitosti veřejně obchodovatelného cenného papíru, lze dovodit, že zákon o cenných papírech v §71 odst. 2 výslovně prohlašuje za veřejně obchodovatelné ve smyslu §71 odst. 1 CenP cenné papíry, které splňují dva předpoklady - Komise pro cenné papíry (dříve Ministerstvo financí) jim udělila povolení k veřejnému obchodování a mají náležitosti veřejně obchodovatelných cenných papírů podle §76 obch. zák. Z ustanovení §72 odst. 3 CenP pak vyplývá, že povolení k veřejnému obchodování lze udělit též listinným cenným papírům. Zákon o cenných papírech tedy spojuje veřejnou obchodovatelnost cenného papíru pouze s uděleným povolením a s předepsanými náležitostmi, nikoli již s tím, zda cenný papír bude fakticky přijat k obchodování na veřejném trhu (jak to s účinností od 1. 1. 2001 činí novela zákona o cenných papírech provedená zákonem č. 362/2000 Sb. pro cenné papíry registrované).
Pokud pak jde o zásah do práv akcionáře, je třeba především uvést, že zrušení veřejné obchodovatelnosti ve smyslu ustanovení §186a odst. 1 obch. zák. nemá pouze ten důsledek, že s akcií nelze nadále obchodovat na veřejných trzích, ale má i řadu dalších důsledků, které se nepojí se změnou podoby akcie.
Tak podle ustanovení §80 CenP je emitent veřejně obchodovatelných cenných papírů povinen jedenkrát ročně uveřejnit zprávu o výsledcích svého hospodaření a o své finanční situace (dále jen „roční zpráva“). Roční zpráva musí být jak shora uvedeno, rovněž k dispozici účastníkům valné hromady, na které se bude schvalovat roční účetní závěrka ověřená auditorem.
Roční zpráva musí obsahovat zejména účetní závěrku v nezkrácené formě a informace o skutečnostech uvedených v §74 odst. 1 písm. b) CenP, o činnosti emitenta, o změnách ve skutečnostech uvedených v §74 odst. 1 písm. a), c), jakož i další významné informace.
Emitent veřejně obchodovatelného cenného papíru je rovněž povinen nejdéle do jednoho měsíce po skončení prvního pololetí uveřejnit zprávu o výsledcích svého hospodaření za první pololetí obsahující údaje v rozsahu výsledovky a rozvahy za toto období. Kromě toho je emitent veřejně obchodovatelného cenného papíru povinen během roku neprodleně oznamovat Komisi pro cenné papíry změny ve své finanční situaci nebo jiné skutečnosti, které mohou vyvolat významnou změnu kursu jím vydaného cenného papíru nebo zhoršit schopnost emitenta plnit závazky z cenného papíru, a podle požadavků komise je uveřejnit.
Právní předpisy však ukládají určité povinnosti i akcionářům společnosti s veřejně obchodovatelnými akciemi, zejména akcionářům ovládajícím společnost či majícím určitou kvalifikovanou účast na společnosti (viz např. §183a až §183d obch. zák.). Tyto další povinnosti společnosti i jejích významných akcionářů zůstávají zachovány i po změně podoby cenného papíru. Nelze proto bez dalšího říci, že změna podoby akcií ze zaknihovaných na listinné je obcházením ustanovení §186 a obch. zák. Pro takový závěr by muselo být prokázáno, že úmyslem společnosti, resp. jejího představenstva či většinového akcionáře, bylo uvedené ustanovení obejít. V tom směru však navrhovatel žádný důkaz nenabídl. Nelze proto než uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu byl v rozsahu, ve kterém změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně, správný.
Protože právní posouzení věci co do řešení jedné z otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), v odpovídajícím rozsahu usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle §243b odst. 1, části věty za středníkem a odst. 2, věty druhé, o. s. ř. zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení [§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 3. ledna 2002
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu