ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.170.2002.1
sp. zn. 29 Odo 170/2002-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce JUDr. B. G., proti žalovaným 1) M. K. a 2) A. B., o 18.860,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 5 C 9/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. listopadu 2001, č. j. 15 Co 642/2001 - 40, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. listopadu 2001, č. j. 15 Co 642/2001 - 40, potvrdil usnesení ze dne 13. listopadu 2001, č. j. 5 C 9/2001 – 34, jímž Okresní soud Plzeň  sever nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, uzavíraje, že majetkové poměry dlužníka přiznání osvobození dle §138 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) neodůvodňují.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadní významnosti rozhodnutí po právní stránce (tedy z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). V dovolání snáší dovolatel argumenty na podporu závěru, že podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků u něj splněny jsou a domáhá se zrušení napadeného usnesení.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení -v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků však usnesením „ve věci samé“ není. Ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.),
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu