ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.177.2002.1
sp. zn. 29 Odo 177/2002-101
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce P. K., zastoupenému JUDr. J. S., advokátem, proti žalované obci B., zastoupené JUDr. T. Ch., advokátem, o uzavření kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu Praha východ pod sp. zn. 4 C 105/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2001, č. j. 27 Co 236/2001 - 84, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2001, č. j. 27 Co 236/2001 - 84, s výjimkou prvního výroku o částečném zpětvzetí žaloby, a rozsudek Okresního soudu pro Prahu - východ ze dne 15. ledna 2001, č. j. 4 C 105/97-73, a se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu pro Prahu - východ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud pro Prahu - východ rozsudkem ze dne 15. ledna 2001, č. j. 4 C 105/9773, zamítl žalobu o určení povinnosti žalované uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, kterou by žalovaná prodala žalobci dům čp. 3 s pozemkem parcelní číslo 46/1 v katastrálním území B. (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že uzavřením budoucí kupní smlouvy (v roce 1994) se žalovaná zavázala prodat žalobci pozemek parcelní číslo 46/1 s domem čp. 3 v B. za 1,100.000,- Kč, že smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena písemně a dohodnuta byla i doba uzavření kupní smlouvy. Součástí smlouvy o smlouvě budoucí však nebylo prohlášení žalované, že prodávaná nemovitost není zatížena žádnými věcnými břemeny, právy třetích osob, nebo jinými právními vadami, a že jí nejsou známy žádné okolnosti a skutečnosti, které by jí bránily v neomezené dispozici s nemovitostmi. K takovému prohlášení se žalovaná ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě nezavázala, naopak při jednání před odvolacím soudem prohlásila, že na nemovitostech vázne zástavní právo pro Českou spořitelnu, a. s. Jelikož žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle žalované ke kupní smlouvě obsažené v petitu žaloby jakožto k celku, nemohl soud žalobě z tohoto důvodu vyhovět.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. června 2001, č. j. 27 Co 236/2001 - 84, připustil zpětvzetí žaloby v části týkající se prohlášení žalované, že nemovitosti uvedené v článku II. smlouvy nejsou zatíženy žádnými břemeny, právy třetích osob či jinými právními vadami a rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušil a řízení zastavil (první výrok), dále změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna uzavřít se žalobcem smlouvu uvedenou ve výroku (druhý výrok) a uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 18.200,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.150,- Kč (třetí výrok). Odvolací soud žalobě vyhověl, neboť dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena platně a je účinná. Lhůta podle §50a odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) byla zachována, přičemž důvody uvedené v §50a odst. 3 obč. zák., které by odůvodňovaly závěr, že na žalované nelze spravedlivě požadovat uzavření kupní smlouvy podle smlouvy budoucí, nebyly prokázány. Obsah kupní smlouvy v podstatných náležitostech odpovídá sjednanému obsahu podle smlouvy o smlouvě budoucí a ostatní ujednání kupní smlouvy nejsou v rozporu se zákonem a žalovanou nezavazují nad rámec ujednání ve smlouvě budoucí.
Proti měnícímu (vyhovujícímu) výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241 odst. 3 o. s. ř. pod písmeny c/ a d/. V dovolání pak snáší podrobné argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud - jak se výslovně uvádí v důvodech jeho rozsudku, věc rovněž projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Dovolání je ve smyslu §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné a je i důvodné, byť nikoli z příčin v něm uvedených.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. „zmatečnostem”), a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vady řízení nebyly dovoláním namítány a zmatečnostní vady nevyplývají ani z obsahu spisu. Ze spisu je ovšem patrno, že řízení je postiženo jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle standardní rozhodovací praxe soudů je jinou vadou řízení i to, že odvolací soud rozhodl o věci v rozporu se zásadou vyjádřenou v ustanovení §213 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. To má umožnit odvolacímu soudu, aby na základě doplněného dokazování (srov. §213 odst. 2 o. s. ř.) mohl dojít k vlastnímu zjištění skutkového stavu, které bude odlišné od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně. Přitom však musí odvolací soud dbát zásady, že nemá soud prvního stupně nahrazovat a zbavovat účastníka možnosti domáhat se přezkoumání skutkových a právních závěrů. Proto tam, kde je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, neboť tento soud nerespektoval principy uvedené v ustanovení §157 a §132 o. s. ř., nezbývá, než takové rozhodnutí v intencích ustanovení §221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušit (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 40/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 40/2002“).
Rozsudek ze dne 15. ledna 2001 je v pořadí třetím rozsudkem soudu prvního stupně ve věci. V pořadí první rozsudek (ze dne 8. ledna 1998, č. j. 4 C 105/97 - 16), jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o určení obsahu kupní smlouvy, zrušil odvolací soud usnesením ze dne 21. května 1998, č. j. 27 Co 182/98-27, a v pořadí druhý rozsudek (ze dne 20. prosince 1999, č. j. 4 C 105/97-51), jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o určení povinnosti žalované uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, zrušil odvolací soud usnesením ze dne 31. října 2000, č. j. 27 Co 413/2000-65.
Z obsahu spisu je dále patrno, že soud prvního stupně sice ve věci provedl obsáhlé dokazování, nicméně v písemném vyhotovení rozsudku ze dne 15. ledna 2001 nepostupoval ve shodě s ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř., podle nějž v odůvodnění rozsudku uvede soud podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil (k tomu srov. dále ustanovení §132 o. s. ř. ukládající soudu hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přitom přihlížet ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci).
V rozporu s výše uvedeným soud prvního stupně v rozsudku ze dne 15. ledna 2001 pouze uvedl výčet skutečností, které měl za prokázané a (v porovnání s předchozími rozsudky) již neuvedl, ze kterých důkazů a na základě jakých úvah činil jednotlivá skutková zjištění, na jejichž základě formuloval v rozsudku skutkové a posléze i právní závěry.
Ve výše cit. R 40/2002 přitom Nejvyšší soud také vysvětlil, že nepřezkoumatelný je rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi. O nepřezkoumatelný rozsudek jde přitom i tehdy, odpovídají-li v něm formulované skutkové a právní závěry skutkovým zjištěním, která soud prvního stupně z provedených důkazů učinil v předchozím rozsudku, jejž odvolací soud zrušil, aniž soud prvního stupně v novém rozhodnutí příslušná skutková zjištění zopakoval nebo na ně alespoň odkázal.
Odvolací soud proto pochybil, když namísto toho, aby rozsudek soudu prvního stupně dle §221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušil, přistoupil k jeho věcné změně (že jde o nepřezkoumatelné rozhodnutí přitom namítal v odvolacím řízení i žalobce - srov. protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 28. června 2001, č. l. 81).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek v dovoláním dotčeném rozsahu (to jest s výjimkou prvního výroku o částečném zpětvzetí žaloby) zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně (jeho nepřezkoumatelnost neumožňuje jiné než kasační rozhodnutí), zrušil dovolací soud i jej a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.). S ohledem na výše uvedené bylo předčasné zabývat se dovolacími důvody uplatněnými žalovanou.
Pro úplnost se dodává, že nové řízení před soudem prvního stupně musí proběhnout (stejně jako tomu mělo být ohledně zrušovaného rozsudku okresního soudu, který byl vyhlášen v závěru jednání, konaného 15. ledna 2001) podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Pro závěr, že ustanovení občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. se uplatní i pro řízení zahájená před 1. lednem 2001 (srov. bod 1 hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.), totiž není podstatné, jak dlouhou dobu před tímto datem řízení probíhalo a kolik procesních úkonů soud učinil v době od 1. ledna 2001 (shodně srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 45/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. května 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu