ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.192.2004.1
sp. zn. 29 Odo 192/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně … banky P., s. p. ú., proti žalované S., a. s., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 111,912.690,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 Cm 393/99, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2003, č.j. 9 Cmo 263/2003-47, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 11. dubna 2003, č.j. 40 Cm 393/99-42, jímž Městský soud v Praze rozhodl tak, že „v řízení bude pokračováno na straně žalující namísto … banky P. s. p. ú., na jejíž místo vstoupila s účinností od 1. 9. 2001 jako právní nástupce původního žalobce ze zákona č. 239/2001 Sb. Č. k. a., IČ …, s E. G. a. s., IČ …, se sídlem v P. 7, U P. 9, která tímto vstupuje do řízení na místo žalobce“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že věc „projednal“ bez ústního jednání podle ustanovení §212 a §214 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle odvolacího soudu je z obsahu spisu zřejmé, že do řízení zahájeného 13. prosince 1999 na návrh „… banky“ (správně … banky P., s. p. ú.) vstoupila ke dni 1. září 2001 Č. k. a. vzniklá k tomuto datu podle zákona č. 239/1991 Sb., a k témuž dni byla „… banka“ zrušena, s tím, že všechna práva a povinnosti „z jejích závazkových vztahů“ přešly na Č. k. a. Odvolací soud uzavřel, že šlo o právní skutečnost popsanou v ustanovení §107 odst. 3 o. s. ř., o které ovšem soud prvního stupně nevydal podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. samostatné usnesení, když teprve poté, kdy obdržel další návrh „podaný“ podle ustanovení §107a o. s. ř., obě změny „stručně popsal“ a rozhodl o nich. To, že „jde o rozhodnutí o obou změnách“, vyplývá - pokračoval odvolací soud - z výroku i odůvodnění usnesení soudu prvního stupně.
Dále odvolací soud akcentoval, že v době vydání usnesení soudem prvního stupně již byla Č. k. a. účastníkem řízení na straně žalobkyně (vstoupila do něj automaticky ze zákona) a samostatné usnesení o této skutečnosti by mělo pouze deklaratorní charakter a soud by v něm konstatoval, s kým bude nadále ve věci jednat, přičemž by nerozhodoval o vstupu jiného účastníka do řízení na místo žalobkyně.
Jelikož spis obsahuje doklad o postoupení pohledávky i písemný souhlas toho, kdo pohledávku převzal, se vstupem do řízení na místo žalobkyně, byly splněny podmínky vyžadované ustanovením §107a o. s. ř. proto, aby na místo žalobkyně do řízení vstoupila E. G., a. s.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka namítá, že i za předpokladu, že by k právnímu nástupnictví Č. k. a. došlo ze zákona, neznamená to automatický procesní nástupnictví, o kterém musí být rozhodnuto podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. usnesením. Jakýkoli jiný postup by totiž - dle dovolatelky - omezoval procesní práva účastníků řízení, neboť při absenci usnesení o procesním nástupnictví by byla účastníkům odebrána zákonná možnost obrany proti takovému rozhodnutí.
Dovolatelka polemizuje rovněž se závěrem odvolacího soudu, že soud prvního stupně rozhodl „o obou změnách“, tj. o procesním nástupnictví Č. k. a., jakož i společnosti E. G. a. s., zastávajíc názor, že bylo rozhodnuto pouze „o procesním nástupnictví společnosti E. G. a. s.“.
Dovolatelka uzavírá, že v situaci, kdy Č. k. a. nebyla „řádným“ účastníkem řízení (žalobkyní), nebyla ani osobou oprávněnou navrhnout vstup společnosti E. G. a. s. do řízení podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Jelikož vady uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka jejich existenci ani netvrdí, přezkoumal Nejvyšší soud správnost rozhodnutí odvolacího soudu zejména z pohledu uplatněného dovolacího důvodu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3).
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 239/2001 Sb., o Č. k. a. a o změně některých zákonů (zákon o Č. k. a.) se zřizuje Č. k. a. (dále jen „agentura“) se sídlem v P. Agentura vzniká dnem účinnosti tohoto zákona. Ustanovení §2 odst. 4 zákona o Č. k. a. dále určuje, že zápis agentury do obchodního rejstříku má deklaratorní charakter. Agentura je právním nástupcem … banky P., státního peněžního ústavu, která se zrušuje dnem účinnosti tohoto zákona (srov. §19). Zákon nabyl účinnosti dnem 1. září 2001 (§29).
Z výše citovaných ustanovení zákona č. 239/2001 Sb. je nepochybné, že Č. k. a. se stala universální právní nástupkyní … banky P., s. p. ú., ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. k 1. září 2001 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2002, sp. zn. 29 Odo 491/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003 pod číslem 23).
Skutečnost, že soud prvního stupně usnesením ze dne 11. dubna 2003, č.j. 40 Cm 393/99-42, respektuje právní nástupnictví Č. k. a. po K. b. P. s. p. ú., rozhodl o tom, s kým bude v řízení pokračováno (§107 odst. 1 o. s. ř.), podle dovolacího soudu nepochybně vyplývá z výroku tohoto usnesení (byť poněkud neobratně formulovaného) i z jeho odůvodnění, a potud námitka dovolatelky, akcentující absenci takového rozhodnutí, není důvodná.
Dále Nejvyšší soud podrobil přezkumu závěr odvolacího soudu o splnění podmínek podle ustanovení §107a o. s. ř. pro vstup E. G., a. s., do řízení na místo dosavadní žalobkyně.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesení vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Protože splnění ostatních předpokladů vyžadovaných ustanovením §107a o. s. ř. pro vyhovění návrhu na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka dovoláním zpochybněno nebylo, zabýval se dovolací soud řešením otázky, zda návrh podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř., podaný Č. k. a. (srov. její podání na č. l. 33-35) lze považovat za návrh podaný žalobkyní.
V této souvislosti Nejvyšší soud již výše uzavřel, že soud prvního stupně vydal k návrhu Č. k. a. rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř., aniž vyčkal právní moci rozhodnutí, jímž ve smyslu ustanovení §107 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude jako s žalobkyní s Č. k. a. pokračovat. Tento postup soudu prvního stupně dovolací soud (na rozdíl od soudu odvolacího) nepovažuje za správný, když soud prvního stupně mohl v řízení pokračovat až po právní moci usnesení o procesním nástupnictví (srov. v právní teorii Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 376).
Uvedená vada řízení ale v daném případě nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když rozhodnutím o tom, s kým bude v řízení pokračováno (§107 o. s. ř.) byl pouze v rovině procesní „potvrzen“ stav, který zde podle hmotného práva nastal již k 1. září 2001, a podle něhož se Č. k. a. stala universální nástupkyní … banky P., s. p. ú. Nabylo-li následně toto rozhodnutí právní moci, potom samotná skutečnost, že návrh na vstup účastníka do řízení podle ustanovení §107a o. s. ř. podala Č. k. a. v době, kdy ještě nebylo soudem o jejím procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení §107 o. s. ř. rozhodnuto, není v situaci, kdy byl tento úkon učiněn po 1. září 2001 (poté, co k jejímu právnímu nástupnictví po … bance P., s. p. ú. došlo) a kdy na něm jmenovaná zjevně (podle obsahu spisu) setrvala i po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu významná.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu