ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.225.2001.1
sp. zn. 29 Odo 225/2001- 66
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. P. K., zast. advokátem, proti žalované M. B., zast. advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 297/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2000, čj. 55 Co 389/2000-52, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 22.5.2000, č.j. 18 C 297/96-39, zamítl soud prvního stupně žalobu s návrhem, aby uznal žalovanou povinnou vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci byt č. 2 o velikosti 3+1 s lodžií a příslušenstvím I. kategorie ve 2. podlaží domu čp. 2077 v P. 4, A. u. 13. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Žádosti žalobce o připuštění dovolání nevyhověl, s tím, že rozsudek neřeší otázku zásadního právního významu.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Soud prvního stupně správně dovodil, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím ve S. b. d. P. (dále jen „dohoda“), neboť M. B. tuto dohodu nepodepsala a nelze ani dovodit, že za ni jednal žalobce, neboť to z této písemné dohody nevyplývá. Podle ustanovení §32 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
Dohoda byla podepsána pouze nabyvatelem, nikoli převodkyní. Protože tato dohoda „splňuje naprosto jasně všechny atributy právního úkonu dle svého názvu, nemůže být vykládána jako pouhý písemný souhlas nabyvatele členství. Stejně tak nelze „místopřísežné prohlášení M. B.“ (dále jen „místopřísežné prohlášení“) vykládat jako písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství.
Přitom soud prvního stupně v projednávané věci konstatoval, že ustanovení §230 obch. zák. výslovně neurčuje, že dohoda o převodu členských práv a povinností musí mít písemnou formu, stanoví, že takovou smlouvu je třeba družstvu předložit, aby nastaly jí předpokládané právní účinky anebo je třeba předložit písemné oznámení o uzavření takové dohody. Soud prvního stupně dospěl logickým výkladem uvedeného ustanovení k závěru, že není-li k dispozici písemné oznámení člena družstva a nabyvatele o převodu členských práv, jak tomu bylo v projednávané věci, když místopřísežné prohlášení ze dne 26.8.1992 nelze považovat za oznámení, že smlouva již byla uzavřena, je třeba předložit písemnou smlouvu, jinak účinky převodu nastat nemohou. Jestliže tedy smluvní strany písemně neoznámily družstvu uzavření smlouvy (byť ústní), musí smlouvu uzavřít písemně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v otevřené lhůtě dovolání. Co do jeho přípustnosti odkazuje na ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku právní formy dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu. Z ustanovení §230 obch. zák. vyplývá, že pro tuto dohodu není nutná písemná forma. Dovolatel dovozuje, že předloženou úředně ověřenou kopii plné moci M. B. ze dne 26.8.1992, kterou zmocňuje žalobce k zastupování o převodu bytu a následné místopřísežné prohlášení je nutno beze vší pochybnosti považovat za písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství ve smyslu poslední věty ustanovení §230 obch. zák. Tak také uvedené dokumenty posoudilo S. b. d. P.
Dovolatel soudům obou stupňů rovněž vytýká, že nevyslechli žalovanou ani zástupce družstva a spokojily se pouze s písemným vyjádřením žalované, čímž „byla dovolateli odepřena možnost přímé konfrontace.“
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve sbírce soudních rozhodnutí, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, popřípadě o případ, kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s publikovanou judikaturou. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (který byl v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Zásadní právní význam dovolací soud shledal (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, formy dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu. K tomu soud prvního stupně uzavřel, že tato smlouva nemusí mít písemnou formu. Jestliže však písemnou formu nemá, musí dosavadní člen písemně oznámit družstvu převod členství a nabyvatel musí s vyslovit s převodem písemný souhlas, což vyplývá z poslední věty §230 obch. zák. Tomuto závěru nelze ničeho vytknout, neboť zcela jednoznačně vyplývá z ustanovení §230 obch. zák.
V projednávané věci pak oba soudy dovodily, že vzhledem k tomu, že nebyla splněna podmínka poslední věty §230 obch. zák., byla nutná k uzavření dohody písemná forma. Tento závěr již správný není, neboť účastníci mohli platně uzavřít i ústní dohodu, tato dohoda však nemůže mít účinky přechodu členských práv a povinností na nabyvatele, dokud není družstvu oznámeno její uzavření. Jinými slovy, ústně uzavřená dohoda bude (při splnění náležitostí stanovených pro ni zákonem) platná, nebude však účinná až do oznámení jejího uzavření družstvu. Žalobci přitom může při platném uzavření dohody vzniknout ve vztahu k žalované právo, aby takové oznámení učinila. Přes tento nesprávný dílčí závěr však je právní posouzení věci odvolacím soudem správné v tom směru, že nebyla-li družstvu předložena ani písemná dohoda ani písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství (a to ani písemné oznámení, které by na základě udělené plné moci učinil za žalovanou žalobce) a písemný souhlas nabyvatele s převodem, nestal se žalobce členem družstva a žalobu bylo třeba zamítnout.
Vzhledem k tomu, že dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř., nemohl se již dovolací soud zabývat tvrzením dovolatele, že soudy nesprávně posoudily skutkový stav když dovodily, že družstvu nebyla předložena dohoda o převodu členství.
Protože je dovolání přípustné, bylo podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. povinností dovolacího soudu zabývat se i namítanou vadou řízení spočívající v tom, že soudy, které vykládaly právní úkony žalované, a to její místopřísežné prohlášení ze dne 26.8.1992 a plnou moc udělenou žalobci k témuž dni, žalovanou k výkladu projevů její vůle nevyslechly a spokojily se pouze s jejím písemným vyjádřením. Výslech osoby, která právní úkon učinila, o jejím úmyslu při projevu vůle je - pokud je takový výslech možný - nezbytnou součástí výkladu právního úkonu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6.6.2000 sp. zn. I. ÚS 220/98 uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 18, pod č. 85/2000), přičemž soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku ani neuvedl, proč tento důkaz, navržený žalobcem již v žalobě, neprovedl (§157 odst. 2 o. s. ř.). Protože oba soudy tímto způsobem nepostupovaly, zatížily řízení vadou. Tato vada však za situace, kdy ze skutkových zjištění vyplynulo, že družstvu nebyla předložena dohoda o převodu členství, nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (na závěr, že nebyla splněna podmínka předložení písemné dohody nebo předložení písemného oznámení dosavadního člena o převodu členství, nemá existence takové vady žádný vliv). Proto Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243 b odst. 1 o. s . ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243 b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalované, která měla ve věci plný úspěch. vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. ledna 2002
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu