ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.24.2001.1
sp. zn. 29 Odo 24/2001-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Š. G. s. r. o. , proti žalovanému M. O. – M. ob. P. n. O., o zaplacení 960.183,35 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 246/97 o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 1999, č. j. 15 Co 612/99-58, 15 Co 731/99, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím odmítnul Krajský soud v Ostravě odvolání R. Š. ze dne 18. května 1999 a odvolání žalobkyně ze dne 16.června 1999; odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v odůvodnění usnesení zejména uvedl, že po předložení spisu bylo zjištěno, že žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. K. V. se po žalovaném domáhala zaplacení částky 960.183,35 Kč na základě vyúčtování provedených prací dle smlouvy o dílo. Napadený rozsudek byl právnímu zástupci žalobkyně doručen do vlastních rukou dne 5. května 1999.
Z odvolání došlého soudu prvního stupně dne 18. května 1999 odvolací soud zjistil, že toto odvolání podal R. Š., zastoupený JUDr. K. V. Toto odvolání bylo podle odvolacího soudu podáno za osobu, která nebyla a není účastníkem řízení a soud je proto odmítnul.
Vlastní odvolání žalobkyně bylo podáno k přepravě dne 15. června 1999. Vzhledem k tomu, že patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dnem 20. května 1999, posoudil Krajský soud odvolání žalobkyně jako opožděné a odmítnul jej podle §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v otevřené lhůtě dovolání, kterým napadnula usnesení Krajského soudu ve výroku I., pokud se jím odmítá odvolání ze dne 18. května 1999 a ve výroku III., kterým soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přezkoumání výroku II., kterým bylo odmítnuto doplnění odvolání, žalobkyně nepožaduje.
Žalobkyně ve svém dovolání zejména uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soud nesprávně dovodil, že odvolání bylo podáno neoprávněnou osobou.
V odvolání ze dne 18. května 1999 byl omylem uveden jako odvolatel R. Š. zastoupený advokátem JUDr. K. V. Z této skutečnosti soud nesprávně dovodil, že odvolání podala neoprávněná osoba. Z průběhu řízení je však zřejmé, že jak ing. R. Š. jako jednatel a jediný společník žalobkyně, tak i JUDr. K. V. jako právní zástupce, jsou oprávněni činit v tomto řízení její procesní úkony. Ing. Richard Šimek nevystupoval v tomto řízení sám za sebe, nýbrž za žalobkyni.
Proto nelze tvrdit, že osoba, která podala odvolání, nebyla vůbec oprávněna činit v tomto řízení procesní úkony, neboť jde pouze o formální pochybení v označení odvolatele, které bylo možno odstranit postupem podle §104 odst. 2 o. s. ř.
Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků I. a III. a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požadovala, aby dovolací soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 25 C 246/97 – 44 ze dne 18. 02. 1999, pokud jde o náhradu nákladů řízení žalobkyní.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.
Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání žalobkyně bylo podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. lednem 2001, proto se podle části dvanácté hlavy I., bod 17 zák. č. 30/2000 Sb. dovolání projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť usnesením soudu druhého stupně bylo odmítnuto odvolání dovolatelky.
Podle §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Odvoláním může podle §201 o. s. ř. napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně účastník řízení.
Pro rozhodnutí, kterým odvolací soud odmítl odvolání podle ustanovení §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř., je určující závěr o tom, že odvolání podala osoba, která není účastníkem řízení, a která proto není ve smyslu ustanovení §201 o. s. ř. k tomuto procesnímu úkonu oprávněna.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání podle ustanovení §218 odst.1 písm.b) o. s. ř. proto může být důvodné jen tehdy, není-li závěr odvolacího soudu o legitimaci k odvolání správný, tedy jestliže ve skutečnosti odvolatel byl k odvolání oprávněn, nebo trpí-li usnesení odvolacího soudu některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst.1 o. s. ř., popřípadě má-li jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (o odmítnutí odvolání); k vadám uvedeným v ustanovení §237 odst.1 nebo k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je přitom dovolací soud povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Ze spisového materiálu dovolací soud zjistil, že účastníkem řízení je v záhlaví označená žalobkyně, a to Š.-G., s. r. o., a žalovaný.
V blanketním odvolání ze dne 17. května 1999 proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 18. února 1999, č.j. 25 C 246/97-44, je jako odvolatel označen existující subjekt, a to R. Š. (bez uvedení titulu). Odvolání bylo podepsáno právním zástupcem JUDr. K. V., který, jak sám v dovolání uvedl, v té době zastupoval oba subjekty.
Na základě shora uvedeného dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není důvodné.
Odvolací soud správně vycházel z toho, že v odvolání byl jako odvolatel označen takový subjekt, který nebyl účastníkem předchozího řízení, popř. nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se jednalo o procesního nástupce žalobkyně. S ohledem na to poté správně aplikoval ust. §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a odvolání odmítl.
Za uvedené situace, kdy v odvolání byl bez vad označen ten, kdo odvolání podává, není již namístě postup dle ust. §104 o. s. ř., jak uvádí ve svém dovolání žalobkyně, neboť vlastní odvolání netrpělo vadou, kterou by bylo možné takto odstraňovat.
Jestliže dovolatelka uvádí, že ing. R. Š. byl oprávněn činit v řízení procesní úkony jako jediný společník a jednatel společnosti, měla tato skutečnost vyplynout z jejího podání. Odvolání ze dne 17. května 1999 je však sepsáno R. Š. (v právním zastoupení JUDr. K. V.) a nevyplývá z něj, že bylo jednáno jménem žalobkyně. Otázka, zda byl Ing. R. Š. zastoupen JUDr. K. V., nemá pro posouzení věci význam, neboť R. Š. není účastníkem řízení.
Za tohoto stavu nemohl dovolací soud učinit závěr, že by usnesení odvolacího soudu bylo z hlediska ustanovení §218 odst.1 písm. b) o. s. ř. nesprávné a protože ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení §243b odst. 1, části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Žalobkyně s dovoláním úspěšná nebyla, u žalovaného však ke dni rozhodnutí žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. února 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu