ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.25.2005.1
sp. zn. 29 Odo 25/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Z. C., zastoupené, advokátkou, proti žalovaným 1) J. C., 2) S. b. d. D., a 3) A. T., o neplatnost dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu a o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 53/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2004, č. j. 8 Cmo 323/2002-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2004, č. j. 8 Cmo 323/2002-94, dovolání, jež neobsahovalo žádné dovolací důvody (tzv. blanketní dovolání).
Jelikož při podání dovolání nebyla zastoupena advokátem, ani nedoložila odpovídající právnické vzdělání, soud prvního stupně ji usnesením ze dne 27. října 2004 č. j. 26 Cm 53/2001-111a, vyzval k odstranění tohoto nedostatku ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení. Současně ji poučil o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů, jakož i o tom, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení ve smyslu §241 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno. V odůvodnění výzvy soud dovolatelku též poučil, že dovolání musí obsahovat dovolací důvody, které musí být doplněny podle §241b odst. 3 o. s. ř. ve lhůtě stanovené ke zvolení právního zástupce pro dovolací řízení. Usnesení bylo dovolatelce doručeno dne 2. listopadu 2004.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Lhůta ke splnění podmínky povinného zastoupení a tím i lhůta k odstranění vad dovolání doplněním některého z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. marně uplynula dnem 22. listopadu 2004 (pondělí). Plnou moc k zastupování v dovolacím řízení pak dovolatelka udělila advokátce Mgr. S. H., až 1. prosince 2004 (srov. č. l. 113) a tato zástupkyně ji spolu s podáním stejného data, jímž žádala o prodloužení lhůty k „řádnému dovolání“ do 31. prosince 2004, předložila soudu 3. prosince 2004 (srov. č. l. 117). Odůvodnění dovolání sepsané označenou advokátkou pak bylo podáno na poštu dne 29. prosince 2004 a soudu došlo 30. prosince 2004.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou propadnou (prekluzivní), jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2, věty první o. s. ř. (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, když k podání došlému soudu dne 30. prosince 2004 již co do v něm uvedených dovolacích důvodů přihlédnout nemohl.
Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že zástupkyně dovolatelky požádala soud o prodloužení lhůty k „řádnému dovolání“. Soudcovskou procesní lhůtou, kterou je možné prodloužit, totiž v daném kontextu byla toliko dvacetidenní lhůta určená dovolatelce k odstranění nedostatku povinného zastoupení a té se žádost došlá soudu 3. prosince 2004 logicky netýkala (v té době byl už uvedený nedostatek zhojen). Podává-li se z ustanovení §241b odst. 3 věty druhé o. s. ř., že lhůta k doplnění dovolání o dovolací důvody běží až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění podmínky povinného zastoupení, pak jde o úpravu týkající se lhůty zákonné (lhůty určené zákonem k doplnění v tomto ustanovení označených náležitostí dovolání), o jejímž prodloužení soud rozhodovat nemůže.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. března 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu