ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.353.2002.1
sp. zn. 29 Odo 353/2002-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně, K+B E. P., spol. s r.o., proti žalovaným 1. RH l., s.r.o. „v likvidaci“, a 2. R. H. a.s., o zaplacení 2,950.000,- Kč s přísl. ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 Cm 47/99, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. prosince 2001, č.j. 4 Cmo 424/2000-59, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19.10.1999, č.j. 30 Cm 47/99-19, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 22.6.1999, č.j. 3 Sm 122/99-8.
Po doplnění dokazování odvolací soud konstatoval, že směnka je dokonalým cenným papírem, který má povahu abstraktního závazku, o jehož obsahu zásadně vypovídá výhradně text samotné směnečné listiny. Nespornost a abstraktnost platebního závazku ze směnky se odráží jak v oblasti hmotněprávní, tak v oblasti procesní. Po stránce procesní vyplývá z ustanovení §175 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) jako jediná možnost obrany proti směnečnému platebnímu rozkazu podání námitek, a to v zákonem stanovené třídenní lhůtě, pod sankcí ztráty ostatních námitek.
V námitkách tedy musí být uvedeno vše, co žalovaný proti platebnímu rozkazu namítá. Jde o uplatnění tzv. koncentrační zásady. Po uplynutí lhůty k podání námitek již nelze uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena v námitkách, jinak řečeno k později vzneseným námitkám již nelze přihlížet (§175 odst. 4 o.s.ř.).
Odvolací soud se zcela ztotožnil s posouzením námitek prvé žalované soudem prvního stupně. Důkazy, které prvá žalovaná předložila v odvolacím řízení a které prokazují organizační strukturu Komerční banky a.s. (umístěnce), ještě potvrzují závěr soudu prvního stupně, že směnka byla umístěna u existující expozitury Komerční banky a.s., jako výkonné organizační jednotky banky, která je statistickou částí oblastní pobočky Komerční banky a.s. v Novém Jičíně, konkrétně expozitury v Odrách a platební místo Odry ze směnky tak nezpochybnitelně vyplývá.
Druhá žalovaná vznesla proti směnečnému platebnímu rozkazu jedinou námitku, kterou formulovala tak, že vůči žalobkyni není směnečně zavázána, když neručí za směnečníka, nýbrž za samotnou žalobkyni jako výstavce. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že takto formulovanou námitkou druhá žalovaná nezpochybnila originál směnky.
Přitom v textu žaloby, kterou druhá žalovaná obdržela současně se směnečným platebním rozkazem, žalobkyně zcela jednoznačně tvrdila, že převzetí směnečného rukojemství za směnečníka je uvedeno na směnce. Žalovaná tak měla nepochybně možnost originál směnky zpochybnit.
Pokud pak v průběhu řízení druhá žalovaná tvrdila, že do textu směnky bylo zasahováno, případně, že směnka sama není původní směnkou, uplatnila tyto námitky pozdě. Námitka druhé žalované, že neručí za směnečníka, ale za výstavce směnky, byla vyvrácena originálem směnky a je tedy nedůvodná. Pokud by odvolací soud připustil, že původně vznesená námitka pokryje i námitku, že druhá žalovaná jako avalista podepsala směnku, aniž by na ní byl údaj „za směnečníka“ a tedy, že tento údaj byl na směnku dopsán dodatečně žalobcem, nutně by dospěl k závěru, že druhá žalovaná ani takovou námitku neprokázala.
Za věrohodný důkaz o zásahu do textu směnky nemůže být považována jakákoli neověřená fotokopie směnky, jejíž pravost ostatně podle přípisu pracovnic Komerční banky, a.s., jehož se druhá žalovaná dovolávala, nemohly ověřit ani tyto pracovnice. Provádět důkaz výpovědí těchto pracovnic, případně znaleckým posudkem písmoznalce, nepovažoval odvolací soud za účelné. Komerční banka, a.s., pokud směnku má, pak rovněž pouze v neověřené fotokopii a při současném vývoji techniky ovšem nelze vyloučit jakoukoli úpravu fotokopie ať doplněním či zakrytím údaje originálu. Případné znalecké závěry o typu použitého písma by pak byly zcela bezcenné, neboť nejsou schopny vypovědět nic o pořadí, v jakém byly jednotlivé údaje na směnku vepsány.
Chtěla-li druhá žalovaná ručit za výstavce (což ostatně je u směnky cizí na vlastní řad málo praktické a navíc s ohledem na personální propojení akceptanta směnky a avalisty i značně nelogické), měla možnost takový úmysl vyjádřit v textu směnky výslovným údajem. Jestliže tak neučinila, musela by jednoznačně prokázat, že údaj „za směnečníka“ v textu směnky v době jejího podpisu nebyl. To se jí však za situace, kdy nemá k dispozici ověřenou fotokopii směnky a originál směnky jako stěžejní důkaz prokazuje opak, nepodařilo.
O žádosti o připuštění dovolání odvolací soud nerozhodl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě žalované dovolání. Prvá žalovaná odkázala co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. d) o.s.ř. a napadenému rozsudku vytýká nesprávné právní posouzení (§241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.). Druhá žalovaná odkázala co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 a na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. a) až d) o.s.ř. Obě žalované namítaly rovněž překážku litispendence [§237 odst. 1 písm. d) o.s.ř.].
Prvá žalovaná považuje za otázku zásadního právního významu otázku posouzení, zda směnka, která byla splatná u třetí osoby - Komerční banky a.s., pobočka Nový Jičín, expozitura Odry, tj. směnka, jejíž domicil obsahuje dvě různé samostatné organizační jednotky, tedy dvě samostatná platební místa, je neplatná.
Druhá žalovaná tvrdí, že již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedla, že převzala aval pouze za výstavce - tato námitka sama o sobě zpochybňuje samotnou směnku, resp. její obsah. Své tvrzení dokazovala jednak fotokopií původní směnky a dalšími důkazy, zejména sdělením Komerční banky a.s. ze dne 7.2.2000, která disponovala směnkou po jejím vystavení, přijetí i provedení avalu, neboť na ni byla posuzovaná směnka indosována. Navržené důkazy k prokázání tohoto tvrzení provedeny nebyly.
Za otázku zásadního právního významu druhá žalovaná považuje otázku, zda jestliže soud neprovede účastníkem navržené vzájemně související důkazy, bez jejichž provedení nemůže účastník prokázat svá tvrzení, je tím účastníku v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
K překážce litispendence obě žalované uvedly, že žalobkyně podala dne 31.3.1999 soudu prvního stupně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, kterým se domáhala, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit 9,746.129,- Kč s příslušenstvím. Současně předložila 4 směnky cizí vystavené na vlastní řad znějící na částky 2,254.557,- Kč, 2,254.572,- Kč, 1.850.000,- Kč a 2,950.000,- Kč. „Na všech směnkách byla prvá žalovaná označena za směnečníka a druhá žalovaná za avaláta“. Dne 7.4.1999 vzala žalobkyně svůj návrh ze dne 31.3.1999 na vydání směnečného platebního rozkazu zpět. Soud prvního stupně usnesením ze dne 29.7.1999 čj. 2 Sm 103/99-16 řízení zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 19.8.1999.
Ještě za trvání dříve zahájeného řízení podala žalobkyně dne 9.4.1999 soudu prvního stupně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, ve kterém se domáhala, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit částku 2,950.000,- s příslušenstvím, tj. návrh v projednávané věci. Současně předložila směnku cizí vystavenou na vlastní řad výstavce, znějící na částku 2,950.000,- Kč. „Žalovaná č. 1 byla na směnce označena jako směnečník, žalovaná č. 2 jako avalát“.
Dovolatelky dovozují, že skutková tvrzení, na kterých jsou založeny oba shora uvedené návrhy, jsou totožné. Žalobkyně opírá tvrzené právo u obou návrhů o totožné směnky a rovněž účastníci řízení jsou totožní.
Dovolatelky dále dovozují, že překážka litispendence je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Jedinou přijímanou výjimkou ve vztahu k tomuto pravidlu je možnost pokračovat v později zahájeném řízení v případě, že dříve zahájené řízení je zastaveno před vynesením rozhodnutí ve věci samé.
V projednávané věci trvala překážka věci zahájené v době vydání směnečného platebního rozkazu, který je prvotním rozhodnutím ve věci samé.
Obě dovolatelky požádaly o odklad vykonatelnosti napadaných rozsudků. Navrhují, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání prvé dovolatelky není přípustné.
Dovolací soud se nejprve zabýval námitkou litispendence a uzavřel, že tvrzení, že v řízení ve věci, které se týkala námitka litispendence lze pokračovat, jen jestliže dosud nebylo vydáno rozhodnutí ve věci, není správné. Jestliže totiž kdykoli v průběhu řízení překážka litispendence odpadne dříve, než bylo řízení zastaveno, či pravomocně rozhodnuto ve věci samé, nebrání odpadnuvší překážka pokračování v řízení, neboť v době rozhodování soudu ve věci samé tato překážka již neexistuje. To platí jak pro rozhodnutí soudu prvního stupně, tak pro rozhodnutí soudu odvolacího. Protože sama dovolatelka tvrdí, že překážka litispendence sice existovala v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení v této věci, po vydání směnečného platebního rozkazu, ale ještě před jeho právní mocí bylo řízení ve věci, která tuto překážku vytvářela zastaveno (čemuž odpovídá i usnesení o zastavení řízení ve věci 2 Sm 103/99 na čl. 16 tohoto spisu), dovolací soud uzavřel, že námitka litispendence není důvodná.
Jestliže odvolací soud nerozhodl o žádosti dovolatelky o připuštění dovolání, navodil tím stejný právní stav, jako kdyby návrhu nevyhověl. Dovolání je proto (v instancích §239 odst. 2 o. s. ř.) přípustné, jestliže dovolací soud dopěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, anebo o případ, kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s publikovanou judikaturou. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (který byl v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Prvá dovolatelka předestřela jako otázku zásadního právního významu otázku posouzení, zda v projednávané věci směnka, která byla splatná u třetí osoby - Komerční banky a.s., pobočka Nový Jičín, expozitura Odry, tj. směnka obsahující dvě různé samostatné organizační jednotky, tedy dvě samostatná platební místa, je neplatná.
Odvolací soud však na řešení této otázky své rozhodnutí nezaložil. Po zhodnocení důkazu výpisem z organizačního řádu Komerční banky a.s. dospěl ke skutkovému zjištění, že expozitura Odry je existující výkonnou organizační jednotkou uvedené banky, která je statistickou částí oblastní pobočky v Novém Jičíně, a že u této expozitury byla směnka umístěna. Jinými slovy soud uzavřel, že směnka obsahovala pouze jedno platební místo.
Protože otázku, uplatněnou prvou dovolatelkou jako otázku zásadního právního významu, odvolací soud v napadeném rozsudku neřešil a tedy na jejím řešení ani nezaložil své rozhodnutí a protože ani námitka litispendence není důvodná, uzavřel dovolací soud, že dovolání prvé žalované není přípustné, a proto je podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Ani dovolání druhé dovolatelky není přípustné.
Dovolací soud se nejprve zabýval námitkou druhé dovolatelky, že jí byla postupem obou soudů odňata možnost jednat před soudem když soudy neprovedly navržené vzájemně související důkazy, bez jejichž provedení nemohla prokázat svá tvrzení.
K tomu dovolací soud uzavřel, že z ustanovení §120 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že je povinností účastníků označit důkazy k prokázání svých tvrzení. O tom, které z navržených, popřípadě dalších důkazů provede, však rozhoduje soud. Jestliže tedy soud dospěl k závěru, že provedení navržených důkazů není ke zjištění skutkového stavu nutné, což ve svém rozhodnutí nejen konstatoval, ale i věcně odůvodnil, využil svého práva daného mu v citovaném ustanovení a takový postup nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Právo soudu rozhodnout o tom, které z navrhovaných důkazů provede, vyplývá i z ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky (viz nález Ústavního soudu II. ÚS 56/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. IV. str. 259 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.1.2000, sp. zn. 29 Cdo 1552/99).
Uvedená otázka není ani otázkou zásadního právního významu, jak tvrdí dovolatelka, neboť, jak se uvádí shora, byla již řešena jak v judikatuře Nejvyššího soudu, tak v judikatuře Ústavního soudu.
O námitce litispendence platí to, co u prvé dovolatelky.
Ani dovolání druhé žalované tedy není přípustné, a proto je dovolací soud rovněž podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Uplatněnými dovolacími důvody podle §241 odst. 3 písm. b) a c) o. s. ř. (které ostatně druhá dovolatelka blíže nespecifikovala) se dovolací soud poté, co neshledal dovolání přípustným, zabývat nemohl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 o.s.ř. a nepřiznal žádnému účastníku jejich náhradu, když dovolatelky procesně zavinily, že soud dovolání odmítl a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu