ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.455.2005.1
sp. zn. 29 Odo 455/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci návrhu na zápis změn úpadkyně V. s., a. s. v likvidaci, do obchodního rejstříku, za účasti Ing. J. R., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 1781, o dovolání Ing. J. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. srpna 2004, č.j. 7 Cmo 425/2003-1173, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. srpna 2004, č.j. 7 Cmo 425/2003-1173 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2002, č. j. F 24535/2002/B 1781-1006, se ve výrocích, kterými soudy rozhodly o návrhu na zápis likvidátora Ing. J. R. a dni vzniku jeho funkce, zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2002, č. j. F 24535/2002/B 1781-1006, tak že rozhodl o výmazu obchodní firmy V. s., a. s. a zápisu obchodní firmy V. s., a. s. v likvidaci. V zamítavém výroku týkajícím se zápisu likvidátora Ing. J. R. a dne vzniku jeho funkce, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud především uvedl, že to, že usnesení valné hromady bylo napadeno návrhem na vyslovení jeho neplatnosti, není důvodem pro zamítnutí návrhu na zápis změn, vyplývajících z tohoto usnesení, do obchodního rejstříku. Rejstříkový soud je podle ustanovení §183 a §131 odst. 8 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2000, (dále jen „obch. zák.“) oprávněn přezkoumat napadené usnesení samostatně. V projednávané věci nebyly shledány ani doloženy takové skutečnosti, jež by z hlediska rejstříkového řízení činily usnesení valné hromady navrhovatelky ze dne 15. září 2000, neplatným. Dále odvolací soud uvedl, že dokud nalézací soud v řízení podle §183 obch. zák. pravomocně nerozhodne o tom, že usnesení valné hromady je neplatné, hledí se na ně jako na platné.
Odvolací soud poukázal na to, že podle §68 odst. 3 písm. c) obch. zák., se společnost zrušuje dnem uvedeným v rozhodnutí orgánu společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato. Dle ustanovení §187 písm. i) obch. zák. patří rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací do působnosti valné hromady, přičemž podle §219 odst. 1 obch. zák. jmenuje likvidátora valná hromada. V projednávané věci rozhodla valná hromada navrhovatelky konaná dne 15. září 2000 o zrušení společnosti s likvidací. Rozhodnutí o zrušení společnosti bylo účinné ke dni jeho přijetí a společnost tedy byla zrušena s likvidací ke dni 15. září 2000.
Dále odvolací soud konstatoval, že podle čl. VIII odst. 7 zákona č. 370/2000 Sb., mohla valná hromada akciové společnosti rozhodnout o tom, jestli se na zrušení akciové společnosti s likvidací použije právní úprava účinná po 1. lednu 2001. Proto bylo třeba pro rozhodnutí v projednávané věci posoudit rozhodnutí valné hromady učiněné dne 30. března 2001. K tomu odvolací soud uzavřel, že není správný závěr soudu prvního stupně o tom, že valná hromada v rozhodnutí ze dne 30. března 2001 toliko konstatovala rozhodnutí valné hromady ze dne 15. září 2000. Valná hromada přijala i rozhodnutí o tom, že na rozhodnutí valné hromady ze dne 15. září 2000 bude uplatněn postup podle zákona č. 370/2000 Sb. Toto rozhodnutí valné hromady společnosti ze dne 30. března 2001 lze podle odvolacího soudu podřadit ustanovení čl. VIII odst. 7 zákona č. 370/2000 Sb.
Dále odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí valné hromady ze dne 30. března 2001 je ve svém bodu c) čl. 3 notářského zápisu, v rozporu se zákonem, když tato valná hromada rozhodla o tom, že společnost bude zrušena dnem 1. dubna 2001. Nerozhodla-li totiž valná hromada konaná dne 15. září 2000 o tom, že rozhodnutí o zrušení společnosti je účinné k okamžiku do budoucna, stalo se účinným k okamžiku přijetí rozhodnutí, tedy ke dni 15. září 2000. Rozhodnutí valné hromady, jehož účinky dopadají i na třetí osoby, již nelze revokovat, tedy měnit ani rušit.
Rozhodnutím valné hromady ze dne 15. září 2000 byl jmenován likvidátorem společnosti Ing. J. R., proti čemuž na valné hromadě jeden z přítomných akcionářů s poukazem na ztrátu společnosti protestoval. Podle zápisu v obchodním rejstříku je Ing. J. R. stále zapsán jako člen představenstva společnosti. V soudním spisu se nalézá návrh na jeho výmaz z obchodního rejstříku, s tím, že mu měla funkce zaniknout ke dni 8. února 2002, přičemž v návrhu není vyznačen právní důvod zániku funkce, ani připojen doklad o tomto zániku. Návrh byl rejstříkovým soudem podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítnut. Z dokladů založených ve spisu odvolací soud zjistil, že Ing. J. R. zanikla funkce ke dni 5. ledna 2002 uplynutím tříletého funkčního období. Jiný doklad o zániku funkce se v soudním spisu nenalézá.
Podle ustanovení §31a odst. 1 obch. zák. nemůže být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo jiného orgánu právnické osoby, která je podnikatelem, ten, kdo vykonával kteroukoli ze srovnatelných funkcí v právnické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs. Podle §31a odst. 2 obch. zák. tato překážka působí vůči tomu, kdo byl ve funkci příslušného orgánu alespoň jeden rok před podáním návrhu na prohlášení konkursu na majetek právnické osoby, příp. před vznikem povinnosti této právnické osoby podat návrh na prohlášení konkursu na její majetek. Podle zápisu v obchodním rejstříku byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2002 prohlášen konkurs na majetek navrhovatelky a ustaven konkursní správce, s účinky konkursu ke dni 17. června 2002. Pakliže tedy Ing. J. R. zanikla funkce člena představenstva předmětné společnosti, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, ke dni 5. ledna 2002, je u něj dána překážka výkonu funkce likvidátora této společnosti. Odvolacímu soudu není známo, a v řízení nebylo ani tvrzeno ani doloženo, že by byla dána podmínka pro „nepřihlížení“ k překážce výkonu funkce či jejího „odpadnutí“.
Protože bylo v rámci rejstříkového řízení doloženo, že navrhovatelka byla ke dni 15. září 2000 zrušena s likvidací, odvolací soud změnil v této části zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka nedoložila, že Ing. J. R. splňuje podmínky nutné pro výkon funkce likvidátora, především, že u něj není dána překážka výkonu funkce likvidátora, odvolací soud napadené rozhodnutí v části, ve které soud prvního stupně zamítl návrh na zápis jmenovaného jako likvidátora do obchodního rejstříku, potvrdil.
Proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně týkající se zápisu likvidátora a dne vzniku jeho funkce do obchodního rejstříku, podal Ing. J. R. dovolání. Co do jeho přípustnosti odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a dále to, že rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu a že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel především poukazuje na to, že pokud soud prvního stupně odmítl jeho výmaz jako člena představenstva z obchodního rejstříku, byl jeho procesní postup chybný, neboť měl postupovat v souladu s ustanovením §200b odst. 2 a §200d odst. 2 o. s. ř. a nařídit ve věci jednání, aby byla dosažena shoda mezi skutečným a zapsaným stavem v obchodním rejstříku. Uvádí, že odstoupil ze své funkce člena představenstva 10. prosince 2001. Jeho odstoupení vzalo představenstvo na vědomí téhož dne a jeho funkce člena představenstva proto k tomu dni zanikla podle §66 obch. zák.
Dovolatel rovněž uvedl, že nelze souhlasit s právním názorem odvolacího soudu, že jeho zápisu jako likvidátora brání překážka výkonu funkce podle ustanovení §31a odst. 2 obch. zák. V době jeho zvolení likvidátorem nebyla tato překážka dána, neboť nebyl členem orgánu žádné společnosti, na níž byl prohlášen konkurs či zamítnut návrh na prohlášení konkursu a navíc v době jeho volby obchodní zákoník překážku výkonu funkce podle §31a obch. zák. na orgány a členy orgánu společnosti nekladl. Podmínku podle ustanovení §31a obch. zák. splňoval i podle bodu 34 přechodných ustanovení zákona č. 370/2000 Sb.
Dovolatel dovozuje, že ustanovení §31a obch. zák. sleduje znemožnit výkon funkce v orgánech společnosti těm osobám, jež již zastávaly funkci v orgánech společnosti, na níž byl prohlášen konkurs či zamítnut návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku, je-li tato překážka dána v době jmenování či zvolení do funkce, nikoli v případě, kdy překážka vznikne až v průběhu řízení o zápisu člena orgánu společnosti. Dále dovolatel uvedl, že zápis likvidátora do obchodního rejstříku je zápisem deklaratorním a on převzal funkci likvidátora a činil úkony směřující k likvidaci navrhovatelky, neboť žádná překážka výkonu jeho funkce nebránila. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda lze zamítnout návrh na zápis likvidátora do obchodního rejstříku pro překážku výkonu funkce, která nastala až poté, co byl likvidátorem jmenován.
V projednávané věci byl dle skutkových zjištění soudů obou stupňů dovolatel jmenován likvidátorem ke dni 15. září 2000 a na navrhovatelku byl prohlášen konkurs dne 17. června 2002. Podle ustanovení §31a odst. 1 a 2 obch. zák. ve znění zákona č. 370/2000 Sb., kterým se podle zjištění odvolacího soudu mělo řídit zrušení navrhovatelky, nemůže být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu či jiného orgánu právnické osoby po dobu od prohlášení konkursu do uplynutí tří let od zrušení konkursu nebo po dobu tří let od zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku osoba, která v době od jednoho roku před podáním návrhu na prohlášení konkursu, popřípadě ode dne, kdy vznikla právnické osobě povinnost podat návrh na prohlášení konkursu na svůj majetek, do dne podání takového návrhu, vykonávala činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu právnické osoby, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs nebo byl návrh na prohlášení konkursu zamítnut pro nedostatek majetku, jestliže tato osoba nevykonávala funkci s péčí řádného hospodáře. K této překážce se nepřihlíží, došlo-li k úpadku právnické osoby v důsledku porušení povinnosti třetí osoby anebo týká-li se likvidátora, který podal návrh na prohlášení konkursu poté, co zjistil předlužení společnosti. Jsou-li pochybnosti, zda osoba uvedená v odstavci 1 vykonávala funkci s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno tato osoba.
Z uvedeného plyne, že podle citovaného ustanovení bylo k tomu, aby byla u Ing. J. R. dána překážka výkonu funkce, potřebné, aby byl na navrhovatelku podán návrh na prohlášení konkursu v době kratší než jeden rok od jeho jmenování do funkce nebo v této době vznikla povinnost podat návrh.
Protože odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, nezjišťoval, zda byla uvedená podmínka splněna, nelze než uzavřít, že vycházel z toho, že k tomu, aby byl zamítnut návrh na zápis likvidátora do obchodního rejstříku postačí, nastane-li překážka výkonu funkce kdykoli v průběhu jejího trvání. Takový závěr však není správný, neboť vznikla-li funkce likvidátora, je třeba jej do obchodního rejstříku zapsat, bez ohledu na to, že u něj později nastala překážka výkonu funkce.
V projednávané věci odvolací soud nevycházel z citovaného ustanovení obchodního zákoníku, ale vycházel z obchodního zákoníku ve znění účinném v době vydání rozhodnutí, aniž přitom vysvětlil, jak dospěl k závěru, že je třeba aplikovat obchodní zákoník v tomto znění – v tom směru je jeho právní posouzení věci neúplné. I podle znění ustanovení §31a obch. zák., ze kterého vycházel odvolací soud, však bylo k tomu, aby byla dána překážka výkonu funkce, potřebné, aby byl na navrhovatelku podán návrh na prohlášení konkursu v době kratší než jeden rok od jeho jmenování do funkce nebo v této době vznikla povinnost podat návrh.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu a spolu s ním ve stejném rozsahu a ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.), aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatele.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. března 2006
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu