ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.517.2005.1
sp. zn. 29 Odo 517/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce R. M., proti žalované T., v. o. s. v likvidaci, o zaplacení částky 266.002,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 385/97, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2004, č. j. 14 Cmo 162/2004 - 375, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované potvrdil ve vyhovujícím výroku ve věci samé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2003, č. j. 52 Cm 385/97 - 350, jímž tento soud zastavil řízení ohledně částek 63.120,70 Kč a 61.778,- Kč spolu s 18% úroky z prodlení (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci částku 30.587,50 Kč spolu s 16,8% úrokem z prodlení od 1. září 1994 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu na zaplacení 1,2% úroku z prodlení od 1. září 1994 do zaplacení z částky 30.587,50 Kč (výrok III.), zamítl žalobu na zaplacení částky 110.516,- Kč spolu s 18% úroky z prodlení (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok V., VI. a VII.).
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že žalobce má nárok na podíl na zisku za předmětné roky v souladu s ustanovením §82 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a společenskou smlouvou, podle níž podíl žalobce činil 20 %. Přitakal rovněž závěru soudu prvního stupně, který neshledal existenci ani jedné ze čtyř protipohledávek, které žalovaná uplatnila k započtení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Z ustanovení §237 odst. l písm. c) o. s. ř., jehož se dovolatelka výslovně dovolává, vyplývá, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce l není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovoláním napadeným výrokem rozsudku byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč jako podílu na zisku podle ustanovení §82 obch. zák. Jde tedy podle ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. o vztah obchodní a z procesního hlediska jde o obchodní věc.
Jelikož dovolání žalované není ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. srpna 2006
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu