ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.570.2002.1
sp. zn. 29 Odo 570/2002-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci návrhu Č. o. b., a. s., zastoupené JUDr. B. D., advokátkou, na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti B. M. P. a.s., zastoupené JUDr. Z. S., advokátem, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 111/2001, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, čj. 14 Cmo 17/2002-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti B. M. P. a.s. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce společnosti.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.10.2001, čj. 13 Cm 111/2001-179, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti B. M. P. a.s. (dále též jen „společnost“) konané dne 2.11.2000.
Navrhovatelka podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Jeho důvodnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně namítá nesprávný právní výklad ustanovení §131 a §183 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), zejména pokud jde o posouzení povahy lhůty uvedené v ustanovení §131 obch. zák. Na rozdíl od obou soudů, považuje dovolatelka výše zmiňovanou lhůtu za lhůtu procesněprávní. V odůvodnění dovolání pak dovolatelka podrobně rozvádí argumenty pro tento svůj závěr. S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení a spolu s ním i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Společnost ve vyjádření k dovolání uvádí, že nesouhlasí se závěry navrhovatelky a považuje rozhodnutí obou soudů za správná. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Pokud jde o obchodní firmu společnosti, je namístě uvést, že do 2.7.2001 existovala společnost pod firmou Jihočeské pivovary, a.s. Od uvedeného data pak pod současnou firmou B. M. P. a.s.
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V tomto případě je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť je napadáno rozhodnutí ve věci samé.
O případ podřaditelný ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nejde, neboť usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, ale potvrzujícím. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soudy v této věci rozhodovaly jen jednou; zbývá posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé přípustné, není-li přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Otázku povahy lhůty dle §183 a §131 obch. zák. již Nejvyšší soud řešil, jak uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud, v rozsudku ze dne 9.5.2000, čj. 32 Cdo 4/2000-121, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 23/2001. Od závěrů v tomto rozhodnutí uvedených nemá důvod se odchýlit ani nyní.
Napadené rozhodnutí proto za zásadně významné po právní stránce mít nelze.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náklady společnosti sestávají z odměny advokáta za dovolací řízení v němž učinil jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 2.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3, §7 písm. g/ a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 2.575,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 19. března 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu