ECLI:CZ:NS:2001:29.ODO.628.2001.1
sp. zn. 29 Odo 628/2001- 154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužnice B. s. r. o. o návrhu věřitelů A) Ing. Č.Č., B) JUDr. V.N., C) J.N., D) S. S., E) I., akciové společnosti, F) Č.k.a., a G) města K., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 K 117/94, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2000, č.j. Nco 305/2000-114, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. prosince 2000, č.j. Nco 305/2000-114, rozhodl, že soudce Krajského obchodního soudu v Praze JUDr. A.B. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u onoho soudu pod sp. zn. 91 K 117/94.
Proti usnesení vrchního soudu brojila dlužnice podáním označeným jako „dovolání“ (č.l. 125-127), které má za přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), uvádějíc, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ b/ a d/ o. s. ř., tedy že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 (písmeno a/), řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno b/) a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). V podání snáší tvrzení na podporu závěru o existenci těchto důvodů, požadujíc zrušení napadeného usnesení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle bodu 5., hlavy první, části dvanácté cit. zákona, také o návrzích na vyloučení soudců, zapisovatelů a jiných zaměstnanců soudu, znalců, tlumočníků nebo notářů z úkonů soudního komisaře podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních právních předpisů; totéž platí, byla-li věc přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bez návrhu předložena nadřízenému soudu k rozhodnutí o vyloučení soudců.
Pro další úvahy Nejvyššího soudu je tedy - již se zřetelem k době, kdy o vyloučení soudce rozhodoval vrchní soud - rozhodný výklad ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud.
Dovolání je ovšem mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Pojem „nadřízený soud” je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud” jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy vrchní soud o vyloučení soudců krajského soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo lze napadnout odvoláním, nepředchází. Skutečnost, že nadřízený soud je shodou okolností (jako v tomto případě) současně i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, na tyto závěry žádného vlivu nemá.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod pořadovým číslem 112); Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu