ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.629.2001.1
sp. zn. 29 Odo 629/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H. Z., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadce I., spol. s r.o., proti žalované S. M. B., spol. s r.o., o zaplacení částky 53.469,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského v Praze pod sp. zn. 35 Cm 342/99, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. ledna 2001, č.j. 12 Cmo 348/2000-31, takto:
Usnesení Vrchního v Praze ze dne 5. ledna 2001, č.j. 12 Cmo 348/2000-31, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením odmítl odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13. března 2000, č.j. 35 Cm 342/99 – 17 a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru o nepřípustnosti odvolání proti rozsudku pro zmeškání podle §202 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nebylo prokázáno, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, nebo že rozsudek spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Námitku žalované o tom, že jí nebylo řádně doručeno předvolání na jednání, shledal odvolací soud nedůvodnou, neboť žalované byla tato písemnost soudu řádně doručena postupem podle §48 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud prvního stupně správně doručoval žalované na adresu uvedenou v obchodním rejstříku, když mu jiná její adresa nebyla známa. Podle odvolacího soudu nelze za adresu známou soudu z úřední činnosti považovat záznam pošty na zadní straně obálky s vrácenou zásilkou „doslat M. 239, Č.“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost a současně i dovolací důvod opírala o ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Vytýkala žalobkyni, že v žalobě neuvedla kontaktní adresu žalované (M. 239, …. Č.), ač jí byla z předchozí korespondence účastníků známa. Tato adresa, poštou opakovaně uváděná na vrácených zásilkách, musela být známa rovněž soudu prvního stupně, o čem svědčí též skutečnost, že na tuto adresu doručil žalované rozsudek pro zmeškání. Proto dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). Tak tomu bylo i v dané věci, neboť ji odvolací soud v souladu s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadních právních předpisů, jak výslovně zmínil v důvodech usnesení.
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dovolání odmítnuto, a je i důvodné.
Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud pouze k vadám uvedeným v §237 o. s. ř. a k jiným vadám, které mohly mít za následek nepříznivé rozhodnutí ve věci, jinak rozhodnutí odvolacího soudu může přezkoumat pouze v uplatněném rozsahu a z důvodů vymezených v dovolání (srov. §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Jelikož jiné vady nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají, zkoumal dovolací soud, zda řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou namítanou dovolatelkou.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) je řízení zmatečné i tehdy, jestliže účastníků řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí soudů obou stupňů (v nich projevený hodnotící úsudek, že předvolání na jednání bylo žalované řádně doručeno) tedy za nesprávný postup soudu „v průběhu řízení“ pokládat nelze. Jelikož dovolatelka s jiným postupem soudu existenci tvrzené vady nespojuje, lze uzavřít, že řízení zmatečnosti podle §237 odst. 1 písm. f) postiženo není.
Po obsahové stránce jsou však dovolací námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Pro výsledek dovolacího řízení je tudíž určující zodpovězení otázky, zda byla soudu prvního stupně známa jiná adresa žalované ve smyslu §48 odst. 2 o. s. ř. a tedy, zda byly splněny podmínky řádného doručení a tím i jeden z nezbytných předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání (srov. §153b odst. 1 o. s. ř.).
Podle §48 odst. 2 o. s. ř. jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o tom nedozvěděl.
Za jinou adresu právnické osoby známou soudu ve smyslu tohoto ustanovení o. s. ř. je třeba považovat každou adresu odlišnou od adresy uvedené v obchodním rejstříku, o které se soud dozví ze spisu nebo ze své úřední činnosti. Je přitom nerozhodné, z jakého pramene (listiny) informace o jiné adrese pochází či kdo (zda účastník řízení nebo někdo jiný) ji poskytuje, jakož i to, zda se na takové adrese právnická osoba zdržuje. V rozporu s tvrzením dovolatelky žalobkyně v záhlaví své žaloby u označení žalované uvedla vedle její adresy zapsané v obchodním rejstříku též adresu pro doručování „S. M. B. s.r.o., provozovna Č., M. 239, Č., PSČ… “, tutéž adresu dopsala pošta na doručence připojené ve spisu k č.l. 5 (na kterou písemnost soudu „vz. 4a“ doslala), jakož i na vrácených zásilkách založených ve spisu na č.l. 9, 14, 15, 18 a 19.
Na základě uvedeného lze uzavřít, že jiná adresa žalované byla soudu prvního stupně ze spisu známa a tudíž nebyla splněna jedna z podmínek náhradního doručení právnické osobě podle §48 odst. 2 o. s. ř. a tím i předpoklad pro vydání rozsudku pro zmeškání podle §153b o. s. ř.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu, založené na závěru o nepřípustnosti podaného odvolání, není správné, Nejvyšší soud je podle §234b odst. 1, části věty za středníkem a odst. 2, věty první o. s. ř. zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu