ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.635.2001.1
sp. zn. 29 Odo 635/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře, v právní věci žalobkyně V z., s.r.o., zast., advokátem, proti žalovanému O. J., zast., advokátem, o vyklizení bytu a o protinávrhu žalovaného na určení přechodu obchodního podílu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 292/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2000, čj. 55 Co 386/2000-67, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.075,- Kč, do rukou jejího advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28.4.2000, čj. 30 C 292/97 - 42 ve výroku, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, tak, že žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit byt č. 10 o velikosti 3+1, ve druhém patře obytného domu č.p. 1254/31, ulice V z. P. 4 – M. a vyklizený předat žalobkyni. Ve výroku o určení, že na žalovaného přešel obchodního podíl ve společnosti V z., s.r.o,. změnil rozsudek tak, že protinávrh žalovaného na takové určení zamítl.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně rozhodoval na základě správně zjištěného skutkového stavu, vyvodil však z něj nesprávné právní závěry.
V řízení bylo zjištěno, že valná hromada žalobkyně dne 18.2.1997 rozhodla, aby byl uvolněný obchodní podíl po O. J. rozdělen mezi konkrétní společníky. Na základě tohoto rozhodnutí byly provedena odpovídající změna v obchodním rejstříku.
Podle ustanovení §131 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) v rozhodném znění, tj. ve znění před 1.1.2001, může každý společník, jednatel, likvidátor, správce konkursní podstaty, vyrovnací správce nebo člen dozorčí rady požádat soud, aby vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou nebo stanovami. Není-li toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne konání valné hromady nebo, pokud nebyla řádně svolána, ode dne, kdy se mohl dovědět o konání valné hromady, zaniká.
Podle §116 obch. zák., úmrtím společníka přechází obchodní podíl na dědice, jestliže to společenská smlouva připouští a dědic se o účast ve společnosti přihlásí do jednoho měsíce od skončení řízení o dědictví. Přihlášením nabývá dědic obchodní podíl ke dni smrti zůstavitele. Ustanovení §156 odst. 10 obch. zák. se použije přiměřeně.
Z citovaných ustanovení lze dovodit, že se žalovaný, jestliže se včas podle ustanovení §116 odst. 2 obch. zák. přihlásil o účast v žalující společnosti, a tedy se ve smyslu §116 odst. 2 obch. zák. stal jejím společníkem, měl do tří měsíců ode dne, kdy se mohl dozvědět o konání valné hromady domáhat žalobou u soudu podle §131 obch. zák. vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o rozdělení obchodního podílu, který zdědil po O. J., mezi ostatní společníky. Jedině takovým postupem se mohl domoci svého práva na účast v žalující společnosti. Neučinil-li tak, jeho právo zaniklo, a proto nemůže soud určit, že na něj přešel obchodní podíl v žalující společnosti.
S ohledem na toto zjištění je pak důvodná žaloba na vyklizení, neboť nepřešel-li na žalovaného obchodní podíl v žalující společnosti, užívá byt v jejím domě bez právního důvodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §238 odst. 1 písm. a), co do důvodu na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a písm. d) občanského soudního řádu (dále též jen „ o. s. ř.“), jejichž prostřednictvím lze namítat, že skutková zjištění soudu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání uvedl, že nesprávnost postupu odvolacího soudu spatřuje v tom, že se nezabýval otázkou, kdy se žalovaný mohl hodnověrným způsobem dozvědět o konání valné hromady. Dále namítl, že mu odvolací soud uložil vyklidit a předat byt, který je předmětem sporu, nepřihlédl však k tomu, kdo v bytě bydlí a je tam hlášen. Pokud by se tím zabýval, zjistil by, že v bytě bydlí a je hlášen k trvalému pobytu J. P., který vedl společnou domácnost se zemřelým společníkem, O. J. a stal se tak ze zákona (§706 odst. 1 občanského zákoníku - dále též jen „obč. zák.“) nájemcem bytu.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání zejména upozornila na to, že žalovaný v dovolání uvádí novou skutečnost – společnou domácnost p. J. s p. O. Dále pak uvádí výčet skutečností, že kterých se žalovaný dověděl o rozhodnutí valné hromady žalobkyně, kterým byl rozdělen obchodní podíl p. J. mezi ostatní společníky.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolací soud uzavřel, že závěr odvolacího soudu o tom, že v rámci řízení o vyklizení bytu nelze přezkoumávat platnost usnesení valné hromady je správný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.1999 sp. zn. 1 Odon 101/97, uveřejněný v časopisu Právní rozhledy č. 7/1999). To, že odvolací soud nezkoumal, kdy se žalovaný dozvěděl o usnesení valné hromady, kterým byl rozdělen obchodní podíl O. J. mezi společníky, mu nelze vytýkat. Dovolatel v průběhu řízení netvrdil, že toto usnesení napadl návrhem na vyslovení neplatnosti. Přitom o rozdělení obchodního podílu se dozvěděl nejpozději ze žaloby, jež mu byla (dle obsahu spisu) doručena 2.3.1998 a na kterou reagoval vyjádřením ze dne 19.3.1998, takže v době rozhodování odvolacího soudu již jeho právo na podání žaloby zaniklo a další zkoumání toho, kdy se dověděl o konání valné hromady rozhodující o rozdělení obchodního podílu, bylo proto nadbytečné. Přitom žalobu o určení, že je žalovaný majitelem obchodního podílu v žalující společnosti, vzhledem k jejímu obsahu, zejména k uplatněným důvodům, za žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady považovat nelze.
K námitce dovolatele, že mu odvolací soud uložil vyklidit a předat byt, který je předmětem sporu, přesto, že v bytě bydlí a je hlášen k trvalému pobytu J. P., který se stal podle §706 odst. 1 obč. zák. nájemcem bytu, dovolací soud uzavřel, že se jí nemohl zabývat, neboť ji dovolatel vznesl až v dovolacím řízení, takže odvolací soud nemohl k této námitce přihlédnout. Proto k ní nemůže přihlížet ani dovolací soud (viz §243a odst. 2 o. s. ř. z nějž plyne nepřípustnost uplatňování skutkových novot v dovolacím řízení).
Protože rozsudek odvolacího soudu je správný, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů dovolacího řízení podle §5 písm. c), §7 písm. d), §17 odst. 1 písm. b) a §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 26. června 2002
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu