ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.696.2004.1
sp. zn. 29 Odo 696/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužníka J. K., o návrhu věřitelů A) C. – C. B. Č. r., spol. s r. o., B) P. M. ČR a. s., a C) Č. s., a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o dovolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 1998, č. j. 52 K 92/97-83, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko 60/99 – 304, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 1998, č. j. 52 K 92/97-83, se zastavuje.
II. Dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko 60/99 – 304, se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko 60/99 – 304, potvrdil k odvolání dlužníka usnesení ze dne 20. října 1998, č. j. 52 K 92/97-83, jímž Městský soud v Praze prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně brojil dlužník podáním, jež podle svého obsahu může být (je) též dovoláním, a dožadoval se jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je opožděné.
Dle ustanovení §240 odst. 1 a 2 o. s. ř, účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, je-li dovolání v této lhůtě podáno u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno navrhovatelům konkursu a správci konkursní podstaty v srpnu 1999 – u posledního z nich se tak stalo 18. srpna 1999 (srov. doručenky u č. l. 318 p. v.). Dlužník pak stvrdil převzetí usnesení odvolacího soudu svým podpisem v úředním záznamu o tomto úkonu ze dne 13. srpna 1999 (srov. č. l. 319). Toto doručení dokládá též prohlášení samotného dlužníka, jenž v podání ze dne 12. května 2003, došlém Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 14. května 2003, výslovně uvádí, že „návrh na zahájení shora označeného řízení byl Obvodnímu soudu pro Prahu 3 doručen dne 16. srpna 1999, tedy bezprostředně po doručení napadených usnesení (sp. zn. 52 K 92/97-83 Městského soudu v Praze a sp. zn. 2 Ko 60/99-304, Vrchního soudu v Praze).“ Toto podání je součástí spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 7 C 289/99 (srov. č. l. 55-56).
Podáním datovaným 16. srpna 1999 označeným též jako „Návrh na zahájení řízení o opravném prostředku proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 52 K 92/97-83 ze dne 20. října 1998“ a „Návrh na zahájení řízení o opravném prostředku proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Ko 60/99-304 ze dne 29. července 1999“ (č. l. 1 až 4 spisu obvodního soudu) se pak dlužník dožadoval zrušení obou zmíněných usnesení. O povaze onoho podání dlužník dne 22. dubna 2003 před Obvodním soudem pro Prahu 3 prohlásil (srov. záznam č. l. 53 spisu obvodního soudu) že není schopen se vyjádřit k otázce, zda podání je žalobou nebo zda jde o dovolání ve věci konkursu, že by si soud měl věc z tohoto hlediska posoudit sám, a že smyslem podání je, aby rozhodnutí, kterým byl prohlášen konkurs, bylo zrušeno. V podání z 10. června 2004 (srov. č. l. 102 a 103 spisu obvodního soudu) pak již dlužník tvrdí, že soudy s jeho podáním nakládaly nesprávně, jelikož to bylo podle svého obsahu dovoláním. Ve shodě s tímto prohlášením dovolatele a obsahem podání Nejvyšší soud uzavírá, že bez zřetele k tomu, zda součástí podání je i jiný procesní úkon, je podání (i) dovoláním proti výše označeným usnesením konkursních soudů.
Vzhledem k údajům o doručení usnesení odvolacího soudu, z nichž plyne, že toto usnesení nabylo právní moci (ve shodě s doložkou na něm vyznačenou) 18. srpna 1999, lze uzavřít, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo 20. září 1999 (pondělí).
Podání (dovolání) datované 16. srpna 1999 došlo soudu téhož dne; dovolatel je však adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 3 (srov. obsah podání), jemuž bylo i doručeno. Obvodní soud pak 6. června 2001 zaslal dovolání Městskému soudu v Praze; jemuž bylo doručeno 11. června 2001 (srov. i referát soudce č. l. 25 p. v. spisu obvodního soudu a doručenku tamtéž, a v konkursním spisu podání č. l. 1301-1311 a obálku č. l. 1312).
Jelikož rozhodnutí v prvním stupni vydal Městský soud v Praze (tedy soud na úrovni krajských soudů), odvolacím soudem je (byl) Vrchní soud v Praze a dovolacím soudem je Nejvyšší soud, nemůže být Obvodní soud pro Prahu 3 ve smyslu §240 odst. 1 a 2 o. s. ř. považován v této věci za soud prvního stupně ani za soud odvolací či dovolací. Podání dovolání u obvodního soudu tedy žádné účinky nemělo. Dnem rozhodným pro posouzení včasnosti dovolání proto je nejdříve 6. červen 2001, tedy den, kdy obvodní soud předal dovolání dlužníka ve smyslu §57 odst. 3 o. s. ř. k poštovní přepravě, tak, že je odeslal Městskému soudu v Praze, u nějž podáno býti mohlo a mělo (srov. mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 1876/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 43).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání bylo podáno zjevně po marném uplynutí měsíční zákonné lhůty.
Opožděné dovolání proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odmítl.
Dovolatel výslovně napadl dovoláním i rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. srpna 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu