ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.706.2006.1
sp. zn. 29 Odo 706/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr.Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně C. C. C., s. r. o., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) V. s. O., a. s., zastoupené advokátem a 2) S. V. a. s., zastoupené advokátem, o určení neexistence nájmu podniku nebo jeho části, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 Cm 156/2004, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2006, č. j. 5 Cmo 532/2005 - 181, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 19. října 2005, č. j. 6 Cm 156/2004 - 151, Krajský soud v Ostravě zamítl návrh žalobkyně na určení, že mezi první a druhou žalovanou neexistuje nájem podniku první žalované, a to ani jeho části.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc postoupil Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu věcně příslušnému. Podle odvolacího soudu jde v projednávané věci o žalobu dle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kde je třeba žalovat oba účastníky (smluvní strany) předmětného právního úkonu (smlouvy). Žalobce však je dle svých tvrzení akcionářem pouze první žalované, proto připadá v úvahu věcná příslušnost soudu podle ustanovení §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. pouze ve vztahu mezi ním a první žalovanou, což by znamenalo, že věc mezi žalobcem a druhým žalovaným by bylo nutno z důvodu věcné nepříslušnosti vyloučit k samostatnému řízení. To však není podle odvolacího soudu s ohledem na předmět řízení – určení neexistence nájmu podniku – možné.
Protože podle odvolacího soudu nejde ani o žádnou jinou z věcí vyjmenovaných v ustanovení §9 odst. 2 a 3 o. s. ř., je věcně příslušným soudem v prvním stupni okresní soud, takže bylo namístě rozhodnutí podle §219a odst. 1 písm. a) a §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná včasné dovolání, majíc za to, že dovolání je přípustné dle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podrobuje napadené rozhodnutí kritice v rovině právního posouzení věc.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil podle §219a o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně a postoupil věc věcně příslušnému okresnímu soudu, není přípustné. Nejde totiž o žádný z případů popsaných v §237 až §239 o. s. ř. Podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (na které dovolatelka odkazuje) není dovolání přípustné proto, že uvedené ustanovení řeší otázky pravomoci, nikoli příslušnosti.
Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu