ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.793.2001.1
sp. zn. 29 Odo 793/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci právní věci návrhu na povolení změn zápisu M., spol. s r. o., do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Rg. C 879, o dovolání navrhovatele, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2001, č.j. 7 Cmo 739/2000-200, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2001, č.j. 7 Cmo 739/2000-200 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 11.7.2000, č.j. F 51156/2000, F 15620/99, Rg. C 879-162, kterým tento soud zahájil bez návrhu řízení a rozhodl o výmazu vkladů ve výši 50.000,- Kč u obou společníků M., spol. s r.o. (dále též jen „společnost“) P. M. a V. J., o zápisu vkladů u každého z nich ve výši 30.000,- Kč a o zápisu vkladu další společnice, E. H., ve výši 40.000,- Kč.
Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že odvolací soud v usnesení ze dne 27.6.2000 rozhodl, že dědička obchodního podílu po zemřelém J. H. se řádně a včas přihlásila o účast ve společnosti a uložil soudu prvního stupně, aby v řízení podle §200a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.) odstranil nesoulad mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem ohledně výše vkladů obou společníků a následně pak rozhodl o zápisu nové společnice.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že setrvává na závěru, ke kterému dospěl v rozhodnutí, na jehož základě soud prvního stupně řízení zahájil. Namítaná okolnost, že E. H. nezaslala dopis, kterým se přihlásila o účast, společnosti, ale přímo jejím jednatelům, není na závadu. V textu dopisu je jasně uvedeno, že se na adresáta pisatelka obrací jako na jednatele a společníka společnosti M., spol. s. r o. Poukaz společnosti na ustanovení §47 o. s. ř. není případný, neboť se nejednalo o doručování soudních písemností. Ani okolnost, že se dědička přihlásila o účast ve společnosti ještě před skončením řízení o dědictví, není na překážku, neboť jednak zákon nestanoví počátek lhůty pro přihlášení, ale pouze její konec, jednak se dědictví nabývá v okamžiku smrti zůstavitele. E. H. podle svého tvrzení na č.l. 119 spisu přihlášku o účast ve společnosti opakovala dne 5.6.1988 faxem, doručeným společnosti v 10.19 hod na č. faxu …. K tomuto tvrzení předložila doklady - kopii dopisu ze dne 5.6.1998 a záznam telefaxového přístroje (č.l. 122, 123 spisu). Existenci tohoto faxového podání, které by podle §40 odst. 3 občanského zákoníku postačovalo, společnost nepopřela. Dopis stejného obsahu pak byl společnosti doručen jako listovní zásilka dne 8.6.1998 (doklad o převzetí na č.l. 88 spisu).
Poukaz odvolatelky na rozhodnutí rejstříkového soudu ze dne 25.1.1999 (čl. 117,118 spisu), neobstojí. Nesoulad mezi tímto rozhodnutím a skutečným právním stavem vedl soud prvního stupně k zahájení řízení podle §200a odst. 2 o. s. ř.
Na tom, že se E. H. stala společnicí navrhovatelky, nic nemění to, že začátkem července 1998 přijala od společnosti platbu 13.476,40 Kč. Podle odvolatelky se mělo jednat o vypořádací podíl. K takové platbě však, s ohledem na výše uvedené, nebyl právní důvod a navíc z ničeho nevyplývá, že by platba byla jako vypořádací podíl označena.
Jestliže obchodní podíl přešel na E. H., nemohl být platně převeden na zbývající dva společníky. Proto soud prvního stupně rozhodl správně a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil.
Odvolací soud nevyhověl žádosti odvolatelky o připuštění dovolání, neboť pro to neshledal důvody.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. a), co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V dovolání uvedla, že jednoměsíční lhůta pro uplatnění práva na účast ve společnosti podle §116 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) je lhůtou hmotněprávní, což znamená, že dědic musí v této lhůtě uplatnit své právo u subjektu, u kterého má být uplatněno. Vzhledem k tomu, že dne 5.5.1998 nabylo právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 o vypořádání dědictví po p. H., skončila lhůta podle §116 odst. 2 obch. zák. 5.6.1998. V této lhůtě nebylo do sídla společnosti doručeno sdělení, kterým by se E. H. přihlásila o účast ve společnosti. Navrhovatelka však dne 8.6.1998 převzala listovní zásilku, jejímž obsahem je přihlášení se E. H. o účast ve společnosti M., spol. s r.o. Tato zásilka však byla doručena po lhůtě. Proto společníci navrhovatelky postupovali podle zákona, zaslali E. H. vypořádací podíl a volný podíl po zemřelém společníkovi si rozdělili. Návrhu společnosti na povolení odpovídající změny v obchodním rejstříku rejstříkový soud vyhověl. E. H., ač ji rejstříkový soud o probíhajícím řízení uvědomil, nepodala do jeho rozhodnutí o povolení zápisu odvolání, takže toto rozhodnutí nabylo právní moci.
Následně podala paní H. návrh na svůj zápis jako společnice do obchodního rejstříku. Tento návrh soud prvního stupně zamítl, k odvolání E. H. však odvolací soud zamítavé usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Řízení o povolení zápisu E. H. jako společnice do obchodního rejstříku probíhalo bez účasti společnosti. Následné rozhodnutí soudu prvního stupně pak již jen převzalo názor odvolacího soudu, aniž se soud prvního stupně zabýval námitkami dovolatelky. Dovolatelka poukazuje na to, že „je zajímavé, kdo podepisoval toto usnesení, neboť soudkyně byla v době rozhodování na dovolené“.
Dovolatelka důrazně popírá, že by dne 5.6.1998 obdržela faxové podání, kterým se E. H. přihlašuje o účast ve společnosti. Dovolatelka dovozuje, že sám odvolací soud si je vědom problematičnosti doručení faxového přihlášení o účast, a proto trvá na svém závěru, že dopis ze dne 24.4.1997 je kvalifikovaným přihlášením se o účast ve společnosti. Dovolatelka rovněž namítá, že v tomto dopise se E. H. přihlásila o podíl ve společnosti, nikoli o účast v ní. Zdůrazňuje též, že E. H. přijala vypořádací podíl a tento podíl nevrátila.
Dovolatelka dále dovozuje, že přihlášení se o účast ve společnosti je právním úkonem, jehož důsledkem je změna ve společnosti. Proto tento právní úkon musí mít písemnou formu s písemně ověřeným podpisem, což rovněž v projednávané věci splněno nebylo.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Podle ustanovení §200b odst. 2 o. s. ř. rozhoduje rejstříkový soud o obsahu zápisu bez jednání usnesením. Takové jednání totiž zásadně stačí k přezkoumání předložených listin a rozhodnutí o návrhu. Jestliže však je v řízení třeba provádět dokazování, jak tomu bylo v projednávané věci, musí soud k jejich provedení svolat jednání a umožnit účastníkům řízení, aby se k prováděným důkazům vyjádřili. V projednávané věci odvolací soud prováděl dokazování listinami předloženými E. H. a na tomto „důkazu“ založil své rozhodnutí, k provedení těchto důkazů však jednání nesvolal a odňal tak účastníkům možnost vyjádřit se k nim. Tento nedostatek neodstranil ani soud prvního stupně, mylně se domnívaje, že byl při vydání svého rozhodnutí vázán právními závěry soudu odvolacího, vyjádřenými v usnesení, na jehož základě zahájil řízení. Tak tomu však za situace, kdy ve věci rozhodoval poté, co sám zahájil řízení podle §200b odst. 2 o. s. ř., nebylo. Tímto postupem odvolací soud odňal účastníkům možnost jednat před soudem [ §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.], neboť při posuzování projednávané věci vycházel z důkazů, které neprovedl.
V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že mu nepřísluší v odvolacím řízení meritorně rozhodovat o výroku usnesení soudu prvního stupně, kterým tento soud zahájil řízení podle §200b odst. 2 o. s. ř. a výslovně se též vypořádá s tím, zda jeho novým rozhodnutím je odklizen i návrh E. H. (č.l. 119), jehož se týkalo jeho předchozí kasační rozhodnutí.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 1, části věty za středníkem a odst. 2, věty první, o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. května 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu