ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.817.2003.1
sp. zn. 29 Odo 817/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně A., spol. s r. o., zastoupené, advokátkou, proti žalované Č. s., a. s., o zaplacení částky 907.849,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 86/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2003, č. j. 4 Cmo 128/2002-43, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2003, č. j. 4 Cmo 128/2002-43, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 12. února 2002, č. j. 4 Cm 86/2000-29, Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 907.849,- Kč z titulu smluvní pokuty. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ustanovení článku IV. smlouvy o zajištění komplexní údržby a oprav neónového zařízení ze dne 10. listopadu 1994 (dále též jen „smlouva“), které obsahuje ujednání o smluvní pokutě (ve výši 1% z celé částky za každý den prodlení), se nevztahuje na ty povinnosti, pro jejichž porušení byla smluvní pokuta žalované účtována.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. dubna 2003, č. j. 4 Cmo 128/2002-43, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Odvolací soud - vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně - na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že článek IV. smlouvy, coby smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení §536 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), se vztahuje i na porušení povinnosti žalované zaplatit včas komplikovanou opravu (dle článku III. smlouvy) vyúčtovanou fakturou (č. 18/1998, ze dne 25. února 1998, splatnou 11. března 1998). Jelikož smluvní pokuta ve stejné výši byla sjednána i pro porušení povinností žalobkyní, nepokládal odvolací soud zkoumané ujednání za diskriminující pro žalovanou, zdůrazňuje současně, že se žalovaná k tomuto plnění zavázala o své vůli. Žalovaná se dostala do prodlení s placením faktury za 317 dnů, takže nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve smyslu ustanovení §544 a násl. občanského zákoníku a §300 a násl. obch. zák. je po právu.
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, namítajíc, že hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem je neúplné a nesprávné. Konkrétně odvolacímu soudu vytýká, že se zabýval toliko výkladem smluvních ustanovení, odlišným od závěrů soudu prvního stupně a zcela pominul skutečnosti, které vedly k tomu, že žalovaná fakturu zaplatila až poté, co žalobkyně vyhověla jejím námitkám a původně fakturovanou cenu za opravu snížila. V této souvislosti vyslovuje přesvědčení, že dohoda o narovnání ze dne 18. ledna 1999, kdy žalobkyně uznala oprávněnost požadavku na snížení ceny, odstranila sporné skutečnosti a pochybnosti a nahradila je právy a povinnostmi novými, mezi něž patřila i nová doba splatnosti faktury. Ve světle těchto skutečností se žalovaná nemohla dostat do prodlení s placením faktury a žalobkyni tedy nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty. Podle názoru odvolacího soudu se žalovaná dostala do prodlení již od 12. března 1998 a nikoli až poté, kdy došlo k dohodě o ceně (tedy po 18. lednu 1999). Skutečností, že cena za opravu byla vyúčtována v nepřiměřené výši a s ní související oprávněností reklamace celkové výše fakturované částky se odvolací soud vůbec nezabýval. Na základě výše uvedeného proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, polemizujíc se závěry znaleckého posudku, který si žalovaná nechala vypracovat o ceně opravy a popírajíc, že by „zápis“ z 18. ledna 1999 byl dohodou o narovnání.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a je i důvodné.
Dovolatelka dovolací argumenty výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., z obsahového hlediska však jimi vystihuje dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze (i tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Jak totiž Nejvyšší soud vysvětlil již v důvodech rozsudku uveřejněného pod číslem 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na nějž v podrobnostech odkazuje), uvedený dovolací důvod vystihuje i námitka, že soud v řízení pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo (zde námitka dovolatelky, že se odvolací soud nezabýval „dohodou o narovnání“ z 18. ledna 1999). V právní teorii srov. shodně např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl., 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 1067.
Jak se podává z obsahu spisu, žalovaná se v řízení od počátku bránila proti uplatněnému nároku poukazem na to, že cena opravy jí byla fakturována původně v nesprávné výši a že listina z 18. ledna 1999 je dohodou o narovnání, v jejímž důsledku se změnila výše i splatnost závazku (srov. odpor na č. l. 15-16, vyjádření č. l. 23-25 a závěrečný návrh č. l. 28). Soud prvního stupně pak při jednání 12. února 2002 provedl mimo jiné též důkaz listinou z 18. ledna 1999. Odvolací soud se ovšem poté, co jinak hodnotil obsah samotné smlouvy, k obraně žalované založené na obsahu listiny z 18. ledna 1999 nijak nevyslovil. Přitom soud prvního stupně z této listiny (se zřetelem k právnímu názoru, na němž založil rozhodnutí o zamítnutí žaloby) žádná skutková zjištění neučinil a neučinil je ani odvolací soud (který vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně). Jelikož námitka, že listina z 18. ledna 1999 byla dohodou o narovnání, kterou došlo i ke změně splatnosti ceny opravy, by v případě, že by ji soud shledal opodstatněnou, mohla mít pro výsledek sporu rozhodující význam, lze uzavřít, že dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. byl uplatněn právem.
Soud prvního stupně – vycházeje z názoru, že ustanovení článku IV. smlouvy se nevztahuje na povinnosti, pro jejichž porušení byla uplatněna smluvní pokuta – pokládal ostatní v řízení provedené důkazy (vedle smlouvy a faktury č. 18/1998 šlo o dalších celkem 15 listin, jimiž provedl dokazování při jediném jednání které ve věci proběhlo dne 12. února 2002, včetně „zápisu“ ze dne 18. ledna 1999) za natolik bezvýznamné, že se s jejich existencí – v rozporu s ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. – v důvodech svého rozhodnutí nevypořádal (ačkoli je zjevné, že ukládá-li citované ustanovení soudu, aby v rozsudku uvedl, proč neprovedl i další důkazy - tedy, aby se vypořádal s důkazními návrhy, jimž nevyhověl - pak tím více platí, že se soud musí výslovně vypořádat i s tím, proč v rozsudku nečiní žádná zjištění z některých provedených důkazů a uvést, o které důkazy jde). V této situaci úvaha odvolacího soudu, že článek IV. smlouvy se vztahuje i na porušení povinnosti žalované zaplatit včas komplikovanou opravu, nutně měla vést ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, který v důsledku právního názoru, jenž odvolací soud shledal nesprávným, pominul řadu provedených důkazů, včetně toho, jehož přehlédnutí odvolacímu soudu plným právem vytýká dovolatelka.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek pro existenci dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř. zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 a 6 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. března 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář,v. r.
předseda senátu