ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.834.2006.1
sp. zn. 29 Odo 834/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelů a) H. H. a b) Ing. J. N., zastoupených advokátem, proti odpůrci S. b. d. b. m., zastoupenému advokátem, o neplatnost vyloučení, vedené Městským soudem v P. pod sp. zn. 30 Cm 135/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo 103/2005 – 85, ve znění opravného usnesení ze dne 3. února 2006, č. j. 14 Cmo 103/2005-90, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů dovolacího řízení 6.075,- Kč, do rukou jejich právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 19. ledna 2004, č. j. 14 Cmo 192/2003 – 59, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 1. prosince 2004, č. j. 29 Odo 744/2004 – 77, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení) rozsudek Městského soudu v P. ze dne 27. ledna 2003, č. j. 30 Cm 135/2001 – 25, kterým tento soud určil, že rozhodnutí shromáždění delegátů S. b. d. b. m. (dále jen „družstvo“) ze dne 25. dubna 2000, kterým byla původní navrhovatelka J. N. vyloučena z družstva, je neplatné (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud usnesením ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo 103/2005-81, podle §107 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl, že v řízení na straně navrhovatele bude pokračováno s dědici zemřelé původní navrhovatelky J. N., tedy s navrhovateli a) a b).
Odvolací soud opětovně projednal odvolání odpůrce proti rozsudku soudu prvního stupně a poté, co se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně (přičemž pro stručnost odkázal na odůvodnění obsažené ve svém rozsudku předcházejícím) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal odpůrce dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci.
V odůvodnění dovolání dovolatel tvrdí, že v dosavadním přístupu soudů obou stupňů spatřuje popření celého právního základu samotného institutu společného členství manželů v bytovém družstvu. Společné členství manželů v družstvu je podle dovolatele výjimečným institutem obsaženým v občanském zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a to pouze ve vztahu k členství v bytovém družstvu. Od jeho vzniku v roce 1964 až dosud vždy platilo, že společné členství manželů v družstvu vzniká automaticky, nezávisle na vůli manželů a družstva a na zdroji, z něhož byl uhrazen členský podíl. Podle §703 odst. 2 poslední věty obč. zák. jsou z tohoto členství oprávněni a povinni společně a nerozdílně oba manželé, protože společné členství manželů v bytovém družstvu je vázáno na právo společného nájmu družstevního bytu manžely. Dovolatel dále uvádí, že tento „pojmový znak“ společného členství vyplývá ze samé jeho podstaty a je vyjádřen v §703 odst. 2 obč. zák. a v návaznosti na to v článku 7 odst. 4 stanov družstva.
Je třeba zdůraznit – pokračuje dovolatel – že společné členství manželů je členstvím jediným a tak je třeba s ním výhradně nakládat. Proto z hlediska jeho zániku, vyjma případů taxativně výslovně uvedených v §705 odst. 2 a v §707 odst. 2 obč. zák., je třeba vycházet z toho, že vždy zaniká jako celek. V opačném případě by došlo k popření obsahu společného členství manželů, a to nejen proto, že by nebylo možno žádat o vyklizení bytu, ale například by ani nebylo možno vést výkon rozhodnutí postižením členských práv a povinností či vydat exekuční příkaz k postižení členských práv a povinností dle §231 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vždy by totiž zůstal druhý manžel členem družstva, protože se postihovaného jednání nedopustil a tím by nebylo co exekuovat.
Dovolatel zastává názor, že článek 10 stanov družstva určuje taxativně způsoby přeměny členství s tím, že v písmenu a) odkazuje na případy uvedené v článku 25. Z textu článku 25 pak lze dovodit, že toto ustanovení řeší jednak zánik společného členství v důsledku určité události a jednak v důsledku právního úkonu či rozhodnutí. Ve vazbě na situaci pak stanovy umožňují přeměnu společného členství na členství samostatné. Současně toto ustanovení stanoví důsledky zániku společného členství manželů v případě smrti jednoho z nich a v případě dohody po rozvodu manželství přeměnou na členství samostatné. Dle dovolatele však jde o jednoznačné vymezení těchto případů majících svůj základ ve výslovných ustanoveních občanského zákoníku a použití jakékoli analogie shledává nemožným. Dovolatel setrvává na stanovisku, že oprávněný důvod pro vyloučení člena družstva směřující byť jen proti jednomu z manželů – společných členů bytového družstva – má jednoznačně za důsledek, že vyloučením zanikne společné členství manželů jako celek, protože podle §703 odst. 2 obč. zák. jsou z tohoto členství oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Navrhovatelé ve vyjádření k dovolání argumentují na podporu správnosti rozhodnutí soudů obou stupňů a navrhují, aby dovolací soud dovolání odpůrce zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda může družstvo, jsou-li splněny podmínky pro vyloučení jednoho z manželů společných členů družstva, vyloučit i druhého manžela.
Vzhledem k tomu, že občanský ani obchodní zákoník tuto otázku výslovně neřeší, přistoupil Nejvyšší soud k logickému a teleologickému výkladu ustanovení těchto právních předpisů vztahujících se k vyloučení člena družstva a ke společnému členství manželů v družstvu.
Ustanovení §703 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném ke dni rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení určuje, že vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
Podle ustanovení §231 odst. 3 obch. zák. může být člen z družstva vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi.
Z uvedeného lze dovodit, že účelem úpravy možnosti vyloučení člena z družstva je jednak chránit družstvo před takovým jednáním jeho člena, které lze podle zákona či stanov považovat za jednání pro družstvo a jeho ostatní členy nebezpečné, či dokonce jeho existenci ohrožující, jednak postihnout člena, který se takového jednání dopustil. Zákon přitom rozlišuje mezi případy, kdy k vyloučení dochází pro porušení členských povinností či z jiných vážných důvodů uvedených ve stanovách a případy, kdy byl člen pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, který spáchal proti družstvu nebo členu družstva, když pouze v prvním z uvedených případů členu družstva, který porušuje členské povinnosti, umožňuje důsledky takového porušení odvrátit.
Uvedenému účelu posuzovaných ustanovení pak odpovídá závěr, že v případech, kdy člen družstva opětovně porušuje členské povinnosti, které zákon nebo stanovy ukládají oběma společným členům družstva tak, že nesplní-li některý ze společných členů takovou povinnost, může ji splnit druhý z nich (např. společnou uhrazovací povinnost), lze pro porušení takové povinnosti po marné výstraze, poskytnuté každému ze společných členů, vyloučit z družstva oba. To platí obdobně i v případě jiných důležitých důvodů vyloučení uvedených ve stanovách.
Má-li však být člen z družstva vyloučen proto, že byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, který spáchal proti družstvu nebo členům družstva, pak takový závěr za situace, kdy se druhý ze společných členů na činu, pro který byl vylučovaný člen odsouzen, nepodílel, učinit nelze. Vyloučením odsouzeného člena se totiž družstvu dostane dostatečné ochrany před tím, aby nemohl ovlivňovat činnost družstva a ztráta členství v družstvu je pro odsouzeného člena (vedle odsouzení za spáchaný trestný čin) podle mínění Nejvyššího soudu dostatečným postihem. V důsledku vyloučení jednoho ze společných členů z družstva pak přestává být členský podíl v družstvu společným podílem a druhý z manželů se stane výlučným členem družstva. Závěry odvolacího soudu jsou tedy správné.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle ustanovení §7 písm. g), §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. srpna 2006 a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. ledna 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu