ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.842.2001.1
sp. zn. 29 Odo 842/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužníka Ing. B. F., pro doručování písemností na adrese … , o návrhu věřitele Ing. L. P., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 K 30/99, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. srpna 2001, č. j. 2 Ko 55/2000 - 89, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. srpna 2001, č. j. 2 Ko 55/2000-89, potvrdil usnesení ze dne 21. února 2000, č. j. 24 K 30/99-51, jímž Krajský soud v Ostravě prohlásil konkurs na majetek úpadce Ing. B. F. (bod I. výroku), správcem konkursní podstaty ustanovil Ing. J. Š. (bod II. výroku) a vyzval věřitele dlužníka, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne prohlášení konkursu přihlásili své pohledávky (bod III. výroku). Odvolací soud vysvětlil, že z výše a dat splatnosti pohledávky navrhovatele a pohledávek Okresní správy sociálního zabezpečení ve V. vyplývá, že dlužník má více věřitelů, kterým není schopen v plné výši a včas uhradit jejich splatné pohledávky. Dlužník je tedy v úpadku z důvodu platební neschopnosti. Tento závěr učinil odvolací soud shodně se soudem prvního stupně.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dlužník včas podaným dovoláním, namítaje, že řízení před odvolacím soudem je postiženo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věcí (§241 odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu /dále též jen „o. s. ř.“/), a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.). V dovolání snáší podrobné argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud odvolání – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně uvádí v důvodech jeho usnesení) podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Podle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením §238a odst. 1 pod písmeny b/ až f/ o. s. ř. Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a dlužník návrh na vyslovení přípustnosti nepodal (odstavec 2).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu