ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.904.2006.1
sp. zn. 29 Odo 904/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v konkursní věci úpadce Z. d. „M.“ V. T., o konečné zprávě a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 54 K 13/2001, o dovolání JUDr. Ing. V. L., advokáta, správce konkursní podstaty úpadce, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2006, č. j. 1 Ko 400/2005-204, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. června 2005, č. j. 54 K 13/2001-195, schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku konkursní podstaty úpadce Z. d. „M.“ V. T. a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty úpadce JUDr. Ing. V. L. ze dne 25. března 2005 (dále též jen „konečná zpráva“), členěnou tak, že:
a/ příjmy z podstaty činí 57.146.721,- Kč,
b/ výdaje z podstaty činí 39.003.613,- Kč, z toho
- odměna správce 4.905.500,- Kč a
- hotové výdaje správce 130.912,- Kč,
- a zůstatek pro vyplacení věřitelů činí celkem 18.153.108,.- Kč, z čehož bylo vyplaceno odděleným věřitelům 1.986.539,- Kč a ostatním věřitelům tak zbývá k rozdělení 16.155.749,- Kč.
Soud uvedl, že konečná zpráva byla vyvěšena na úřední desce soudu od 18. dubna do 3. května 2005, přičemž u odměny správce konkursní podstaty (dále též jen „konkursní odměna“) nepřihlédl k podání ze dne 9. května 2005 (jež mu došlo 10. května 2005), jímž správce konkursní podstaty opravil původní konečnou zprávu tak, že s odkazem na zákon č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení F. n. m. České republiky, požadoval odměnu ve výši 5.837.545,- Kč zahrnující zvýšení nároku na konkursní odměnu o částku odpovídající 19% dani z přidané hodnoty. Soud s poukazem na článek XXX. části dvacáté deváté zmíněného zákona uzavřel, že právo na zvýšení konkursní odměny o daň z přidané hodnoty správci konkursní podstaty nepřísluší, jelikož v době, kdy část dvacátá devátá tohoto zákona nabyla účinnosti (30. dubna 2005), již byla konečná zpráva vyvěšena na úřední desce soudu.
V záhlaví uvedeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání správce konkursní podstaty usnesení soudu prvního stupně v části napadené odvoláním (ohledně neschválené části konkursní odměny ve výši 932.045,- Kč) potvrdil. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že vzhledem k době vyvěšení konečné zprávy na úřední desce soudu na věc není možno aplikovat zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), ve znění novely provedené zákonem č. 179/2005 Sb., účinné od „15. května 2005“. Důvod přiznat konkursní odměnu včetně částky odpovídající 19 % dani z přidané hodnoty na základě ustanovení §8 ZKV ve znění účinném před uvedenou novelou pak odvolací soud neshledal.
Proti usnesení odvolacího soudu podal správce konkursní podstaty úpadce včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Rozhodnutím soudů nižších stupňů po obsahové stránce v dovolání vytýká nesprávné právní posouzení věci (jemuž je vyhrazen dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) a dožaduje se jejich zrušení.
Dovolatel snáší argumenty na podporu závěru, že správce konkursní podstaty, který je plátcem daně z přidané hodnoty, je při názoru zastávaném soudy nižších stupňů protiústavně znevýhodněn. Rovněž v návaznosti na zákon č. 179/2005 Sb. usuzuje, že nárok na konkursní odměnu, tedy i na daň z přidané hodnoty vzniká správci konkursní podstaty právní mocí rozhodnutí o schválení konečné zprávy, takže si jej do té doby, respektive do doby projednání konečné zprávy, může také nárokovat. Potud mimo jiné uvádí, že zákon o konkursu a vyrovnání nedefinuje, co se míní vyvěšením na úřední desce soudu, kdy vyvěšení začíná, kdy končí a zda se vyvěšením na úřední desce soudu míní celá doba, po kterou je konečná zpráva vyvěšena. Ustanovení článku XXX. zákona č. 179/2005 Sb. je podle dovolatele též v rozporu se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, neboť použití zákona o dani z přidané hodnoty odvíjí ode dne vyvěšení konečné zprávy, což není a nemůže být datum uskutečnitelného plnění. Pro případ, že mu Nejvyšší soud nevyhoví, pak dovolatel žádá, aby v souladu s ustanovením §109 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. řízení přerušil a věc předložil Ústavnímu soudu.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o schválení konečné zprávy, může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). O případ uvedený v §237 odst. 1 o. s. ř. pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá.
Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení v zásadě dvě otázky:
1) Zda podle právní úpravy účinné do 29. dubna 2005 (včetně) je důvod přiznat správci konkursní podstaty, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvýšení nároku na konkursní odměnu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z konkursní odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.
2) Zda ustanovení §8 odst. 3 ZKV ve znění účinném od 30. dubna 2005 lze aplikovat na případy, kdy konečná zpráva byla vyvěšena před 30. dubnem 2005, avšak doba vyvěšení skončila až po uvedeném datu.
Na první z položených otázek odpověděl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. června 2007, sp. zn. 29 Odo 424/2005. V tomto usnesení, na něž v podrobnostech odkazuje, a s nímž je dovoláním napadené rozhodnutí v souladu, Nejvyšší soud uzavřel, že zvýšení konkursní odměny o částku odpovídající dani z přidané hodnoty v rozhodném období možné nebylo. Důvod ke změně toho závěru na základě argumentů obsažených v dovolání Nejvyšší soud neshledal.
Na druhou z položených otázek odpovídá přímo text zákona č. 179/2005 Sb. (a důvod otevřít pro její řešení dovolací přezkum tak opět dán není).
Podle článku XXX. části dvacáté deváté zákona č. 179/2005 Sb., odměna za výkon funkce správce konkursní podstaty a odměna za výkon vyrovnacího správce stanovená podle tohoto zákona náleží správci i za řízení, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, s výjimkou konkursních řízení, ve kterých již byla vyvěšena na úřední desce soudu konečná zpráva o zpeněžení majetku z podstaty s vyúčtováním odměny a výdajů správce konkursní podstaty.
Dle dovoláním nezpochybněných skutkových závěrů byla konečná zpráva v této věci vyvěšena od 18. dubna 2005 do 3. května 2005 a slovy zákona tak k 30. dubnu 2005 „již byla vyvěšena“. To platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud účinnost části dvacáté deváté zákona č. 179/2005 Sb. nesprávně posunul až k 15. květnu 2005.
Argumentace, podle které zákon o konkursu a vyrovnání nedefinuje, co se míní vyvěšením na úřední desce soudu, kdy vyvěšení začíná, kdy končí a zda se vyvěšením na úřední desce soudu míní celá doba, po kterou je konečná zpráva vyvěšena, v daných souvislostech žádnou zásadně právně významnou otázku neotevírá. Pro konkurs a vyrovnání se ve smyslu §66a odst. 1 ZKV přiměřeně používají (nestanoví-li zákon o konkursu a vyrovnání jinak) ustanovení občanského soudního řádu, který v době vyvěšení konečné zprávy (18. dubna 2005) upravoval vyvěšení na úřední desce soudu v §50i o. s. ř. Podrobný postup soudu při vyvěšení písemnosti na úřední desce soudu a při jejím následném snětí pak upravuje (a k 18. dubnu 2005 též upravovalo) ustanovení §142 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (jako vnitřní předpis určující postup soudu v administrativní rovině). V soudní praxi se podle této úpravy postupuje jak v občanském soudním řízení tak v řízení konkursním a vyrovnacím a tyto postupy žádné otázky vyžadující výklad Nejvyššího soudu nevyvolávají.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že rovněž neshledal důvod předložit věc Ústavnímu soudu. Za neústavní totiž nepokládá (a to ani ve vazbě na zákon o dani z přidané hodnoty) přechodné ustanovení obsažené v článku XXX. části dvacáté deváté zákona č. 179/2005 Sb. ani úpravu, jež pro dobu před 30. dubnem 2005 správci konkursní podstaty, který je plátcem daně z přidané hodnoty, možnost požadovat konkursní odměnu zvýšenou o částku odpovídající dani z přidané hodnoty nedovolovala. Dovolatelův požadavek, aby bylo případně postupováno podle §109 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemohl obstát již proto, že podle §66b odst. 3 ZKV přerušení konkursního řízení není přípustné.
Důvod předložit věc Ústavnímu soudu - podle článku 95 odst. 2 Ústavy - k posouzení ústavnosti zákonné úpravy účinné před 30. dubnem 2005 neměl Nejvyšší soud také se zřetelem k ustálené praxi Ústavního soudu. Tak např. již v usnesení ze dne 24. ledna 1995, sp. zn. Pl. ÚS 29/94, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 3, části II., pod číslem 4, Ústavní soud vysvětlil, že podle zákona o Ústavním soudu je návrh podle hlavy druhé oddílu prvního nepřípustný, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbyl před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti. Obdobně pak Ústavní soud uvedl v nálezu ze dne 8. března 1995, uveřejněném pod číslem 55/1995 Sb. (str. 773), že zkoumání ústavnosti normativního aktu, který již nadále nemá konstitutivní charakter (nezakládá nové právní vztahy); by se jevilo bezpředmětným, neboť takový postup by postrádal jakoukoliv právní funkci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. srpna 2007
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu