ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.955.2002.1
sp. zn. 29 Odo 955/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně K. R., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. P. M., advokátu, jako správci konkursní podstaty A. a.s.- v likvidaci, 2) Č. z. a r. b., a.s., zastoupené, advokátem, o zaplacení 4,059.816,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 431/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. června 2002, č. j. 4 Cmo 47/2000 - 117 takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 38.137,50 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokáta žalované 2) …
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované 2) změnil výrok I. rozsudku bývalého Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 5. 8. 1999 č. j. 9 Cm 431/95 – 63, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě a zavázal žalovanou 2) zaplatit žalobkyni 2,975.000,- Kč, tak, že žalobu na zaplacení částky 2,975.000,- Kč zamítl. Vedle toho rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalobkyně se na druhé žalované domáhala zaplacení uvedené částky na základě záruční listiny, podle které byla žalovaná 2) povinna plnit za žalovaného 1) v případě, že ten nebude splácet dohodnutý úvěr.
Odvolací soud doplnil dokazování o důkazy týkající se postoupení pohledávek, ze kterých dovodil, že do řízení na místo původní žalobkyně B. B., a. s. vstoupila jako právní nástupkyně K. R., spol. s r.o. Dokazování dále doplnil o smlouvu o úvěru ev. č. ……2422 uzavřenou mezi B. B. a. s. a A. a.s. na období od 5. 11. 1993 do 25. 10. 1997 a záruční listinou č. 8501 – 93 L. Soud vyšel z nesporného faktu, že mezi žalobkyní (její právní předchůdkyní) a původní žalovanou 1) [tj. A. a.s.] byla dne 5. 11. 1993 uzavřena smlouva o střednědobém úvěru ve výši 3,500.000,- Kč. Úvěr byl zajištěn zárukou vyplývající ze záruční listiny, kterou dne 27. 10. 1993 vydala druhá žalovaná. Vzhledem k porušení smlouvy o úvěru a nehrazení splátek A. a.s., žalobkyně od smlouvy dne 6. 2. 1995 odstoupila a vyzvala A. a.s. k uhrazení dlužných splátek. Poté, co tato odmítla zaplatit, obrátila se s odkazem na záruční listinu na žalovanou 2). Mezi účastníky taktéž není sporu o výši dlužné částky, která najisto vyplývá z obsahu smlouvy a záruční listiny.
Odvolací soud se zabýval otázkou, zda podmínky smlouvy o úvěru, které byly sjednány mezi právní předchůdkyní žalobkyně a původní žalovanou 1), nebyly v rozporu se stanovenými podmínkami záruční listiny, kterou vystavila žalovaná 2). Dospěl k závěru, že žalovaná 2) jakožto ručitelka není povinna z výše uvedené záruční listiny plnit. Žalovaná 2) dala v záruční listině jasně najevo, že úvěrové splátky musí být provedeny vždy k „ultimu“ měsíce (tedy k poslednímu dni měsíce) ve výši 95.000,- Kč od 30. 11. 1994 do 30. 9. 1997 a k zajištění úvěru bude věřitelem při uzavření úvěrové smlouvy využita jako zajišťovací instrument pouze – „bankovní záruka poskytnutá záruční bankou“. Žalobkyně a A. a.s. si ve smlouvě o úvěru dohodly, že úvěrové splátky jsou splatné vždy do 25. každého měsíce a vedle toho si pro zajištění úvěru dohodly termínovaný vklad na dva roky v hodnotě 550.000,- Kč. Pokud tedy nebyly smlouvou o úvěru respektovány podmínky, které stanovila žalovaná 2) v záruční listině ve smyslu ustanovení §313 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), nelze po ní požadovat, aby za takových okolností ze záruční listiny plnila.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně a důvodem k podání dovolání je to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka napadá rozdílný výklad a hodnocení dvou podmínek v záruční listině, a to pojmu „k ultimu měsíce“ a „jiné zajištění úvěru“. V prvním případě se domnívá, že lépe odpovídá výklad soudu prvního stupně, který pojem posoudil jak po stránce jazykové, tak po stránce obchodních zvyklostí, a nikoliv v souvislosti s ostatními podmínkami záruční listiny, jak to učinil odvolací soud. Ve druhém případě je dovolatelka přesvědčena, že podmínky záruční listiny byly taktéž splněny, neboť termínovaný vklad, přestože byl ve smlouvě o úvěru zmíněn jako zajišťovací institut, takovou funkci neměl a ani mít nemohl. Ze smlouvy o termínovaném vkladu, která je přílohou dovolání, vyplývá, že po dvou letech bylo na účet klienta převedeno 550.000,- Kč, tedy že banka takové prostředky ani použít nemohla. Podmínky záruční listiny nebyly ze strany poskytovatele úvěru porušeny, byly realizovány ve prospěch A. a.s. se snahou zajistit včasné splacení úvěru, a proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Současně žádá o odložení vykonatelnosti podle ustanovení §243 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání se plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Odvolací soud správně vyložil pojmy „k ultimu“ a „jiné zajištění úvěru“. Zajišťovacími jsou i jiné prostředky, než které zná obchodní zákoník. Žalobkyně důsledně nerespektovala podmínky, stanovené v záruční listině a proto není povinností žalované 2) plnit ze záruky.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., obsahově konkretizovanému dovolacími námitkami správný, znamená v tomto případě především přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního názoru, že výkladem pojmu „k ultimu měsíce“ nelze dospět k jinému závěru, než že se jedná o poslední den měsíce a že sjednání jakéhokoliv zajištění nad rámec záruční listiny, bylo jejím porušením, v jehož důsledku nevzniká nárok na plnění vůči žalované 2).
Záruční listinou č. 8501-93 L uzavřenou ve smyslu ustanovení §313 a násl. obch. zák. žalovaná 2) prohlásila, že uspokojí pohledávky věřitele B. B., a.s. pobočky B. (právní předchůdkyně žalobkyně) vůči dlužníkovi A. a.s. za podmínek stanovených touto listinou.
Článek I. bod 1b cit. listiny uvádí, že jednotlivé splátky jistiny úvěru budou splatné tak, že první splátka bude splatná ke dni 31. 10. 1994 ve výši 95.000,- Kč a další vždy k ultimu měsíce ve výši 95.000,- Kč od 30. 11. 1994 do 30. 9. 1997, konečná splatnost úvěru byla stanovena na 31. 10. 1997.
Článek I. bod 1f cit. listiny uvádí, že k zajištění úvěru budou věřitelem při uzavření úvěrové smlouvy využity pouze tyto zajišťovací instrumenty: bankovní záruka poskytnutá záruční bankou.
Podle článku I. bodu 2 ručitel není dále povinen plnit své závazky ze záruční listiny, jestliže se podmínky ze zaručovaného úvěru odchýlí od výše specifikovaných podmínek.
Ze shora uvedené smlouvy o úvěru č. ……2422 vyplývá, že banka poskytne úvěr společnosti A., a.s. v celkové výši 3,500.000,- Kč na období od 5. 11. 1993 do 25. 10. 1997. V bodě 7 smlouvy označeném „způsob zajištění úvěru“ je uvedeno, že úvěr je zajištěn „ČMZRB ve výši 85% nesplacené jistiny dle záruční listiny č. 85011-93 L ze dne 27. 10. 1993 a termínovaným vkladem na dva roky v hodnotě 550.000,- Kč“.
V bodě 8 úvěrové smlouvy nazvaném „Konkretizace obecných podmínek“ je uvedeno, že klient zajistí, aby na běžném účtu bylo vždy koncem měsíce minimálně 56.000,- Kč na úhradu poplatků a úroků, a s platností od 25. 10. 1994 pak dalších 95.000,- Kč na úhradu příslušné měsíční splátky.
Dovolací soud se ztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu, které považuje za správné. Výkladem pojmu v záruční listině - vždy „k ultimu“ měsíce - ke kterému měla být splatná měsíční splátka ve výši 95.000,- Kč nelze dospět k závěru, že splatnost měsíční splátky mohla být v úvěrové smlouvě sjednána, aniž by došlo k porušení podmínky v záruční listině, na každý 25. den v měsíci podle splátkového kalendáře. Je všeobecně známo, že „ultimo“ je výraz používaný pro poslední den měsíce, čtvrtletí, pololetí či roku nebo pro konce těchto období. Na burze se jako ultimové obchody označují operace, které se mají plnit poslední den v měsíci (viz Všeobecná encyklopedie DIDEROT, 8. svazek, 1999, s. 186) Za použití výkladových pravidel, stanovených v §266 odst. 1 až 3 obch. zák. nelze dospět k jinému závěru.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud shledal první ze dvou závěrů, na kterých odvolací soud založil své rozhodnutí, správným, neposuzoval již závěr druhý, neboť ani jeho případná nesprávnost nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), když napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a je povinna zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení žalované 2), které spočívají v nákladech právního zastoupení – tj. jeden úkon advokáta – vyjádření k dovolání – podle §3 odst. 1 bod 6., §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. a za jeden paušál hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem tedy 38.137,50 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 27. října 2004
JUDr. František Faldyna, CSc.,v.r.
předseda senátu