ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.141.2009:70
sp. zn. 3 Ads 141/2009 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Družstvo
MAJAK v. a. t., se sídlem T. G. Masaryka 19, Dašice, zast. JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou,
se sídlem Sladkovského 484, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních
věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2006,
čj. 2006/51049-442, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu
v Praze č. j. 10 Ca 397/2006 – 40, ze dne 27. 1. 2009,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 Ca 397/2006 – 40, ze dne 27. 1. 2009
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále též„stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadl nadepsaný
rozsudek Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 27. 11. 2006,
č.j. 2006/51049-442. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí
Úřadu práce Chrudim ze dne 27. 6. 2006, č.j. 4/05/17/NP-21, jímž mu byla uložena pokuta
ve výši 50 000 Kč za správní delikt podle §140 od st. 1 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), kterého
se měl žalobce dopustit tím, že umožnil fyzické osobě výkon nelegální práce.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že rozhodnutí stěžovatele je nepřezkoumatelné.
Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí městský soud shledal jednak v souvislosti
se zjišťováním a prokazováním, zda dotčený zaměstnanec (M. K.) na kontrolované stavbě
pracoval i ve dnech 20. 12. 2005 a 21. 12. 2005, kde konstatoval, že správní orgán I. stupně
nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti (§3 správního
řádu), a dále zejména v tom, že správní orgán I. stupně ve výroku rozhodnutí dostatečně
nevymezil skutek, pro který byla žalobci udělena pokuta. Vzhledem k uvedenému krajský soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Stěžovatel v kasační stížnosti napadá uvedený rozsudek Městského soudu v Praze
jako nezákonný, jelikož se domnívá, že se městsk ý soud přiklonil na stranu ničím nepodložených
tvrzení žalobce, které nemají oporu ve spisovém materiálu, a dále proto, že městský soud
konstatuje nedostatečné vymezení skutku ve výroku rozhodnutí, ač tuto skutečnost žalobce
nenamítal. K tomu stěžovatel odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73, kde se uvádí, že k vadě, spočívající
v nedostatečném popisu skutku, soud přihlédne k námitce účastníka řízení. K průběhu správního
řízení stěžovatel uváděl, že pokud jde o dobu výkonu práce dotčeného zaměstnance, bylo
vycházeno z evidence přítomnosti pracovníků na předmětné stavbě, žalobce sice věrohodnost
této evidence namítal v odvolání, ale nenamítal ji v řízení před správním orgánem I. stupně,
ač měl k uplatnění této námitky dostatek času, a tudíž k této námitce s ohledem na §82 odst. 4
správního řádu (stěžovatel) nepřihlédl. Žalobce dále dokládal cestovní příkaz pro dotčeného
zaměstnance, i tento doklad však byl předložen až v odvolacím řízení, tedy opožděně a také zcela
účelově, a navíc nebyl zaměstnávaným cizincem vyúčtován. Stěžovatel nadále trvá na tom,
že jednání žalobce naplnilo znaky správního deliktu podle §140 odst. 1 písm. d) zákona
o zaměstnanosti, za který mu byla správně podle §14 0 odst. 3 písm. b) téhož zákona uložena
pokuta ve výši 50 000 Kč, jejíž výši dostatečně odůvodnil taktéž ve své správní úvaze.
Rozhodnutí o pokutě uložené žalobci považuje za vydané v souladu s §3 správního řádu,
tedy se zásadou materiální pravdy, a za ro zhodnutí věcně správné. Proto navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud v Brně napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení
a novému rozhodnutí.
Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti nesouhlasí s názorem stěžovatele,
že napadené rozhodnutí soudu je nezákonné. Pokud má stěžovatel za to, že nesprávné posouzení
právní otázky spočívá v rozhodnutí o soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního
orgánu, když se otázkou nepřezkoumatelnosti soud zabýval nad rámec žalobních bodů,
potom žalobce poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. „Azs 433/2004“,
podle kterého „Nejvyšší správní soud opakovaně uvedl, že krajský soud je povinen zrušit správní
rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, i když tato není v žalobě namítána“. Pokud jde o jiné vady
správního řízení, které mohou mít za následek ne zákonné rozhodnutí o věci samé [§76 odst. 1
písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdější ch předpisů – dále
jen „s. ř. s.“], tak k existenci takových vad soud přihlédne z úřední povinnosti jen za předpokladu,
že jsou bez dalšího patrné ze správního spisu a zároveň se jedná o vady takového charakteru,
a takové míry závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných
žalobních bodů (rozsudek Nejvyššího správního soudu 24. 11. 2003, č. j. 2 Azs 23/2003 – 39).
Ke stěžovatelově námitce, že se neztotožňuje se závěrem soudu o nedostatku skutkových závěrů
a nedostatečného skutkového podkladu pro rozhodnutí, žalobce uvádí, že v tomto nelze
spatřovat nesprávné posouzení právní otázky soudem, a proto je toho názoru, že kasační stížnost
je nepřípustná, neboť se opírá o jiné důvody, než jsou uvedeny v §103 s. ř. s. Vzhledem k výše
uvedenému žalobce navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, popř. rozhodl,
že je na místě ji zamítnout.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek v mezích
stížnostních důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 19. 12. 2005 byla provedena
kontrola dodržování zákona o zaměstnanosti v oblasti zaměstnávání cizinců. Kontrolním místem
bylo staveniště investora Úřadu práce v Chrudimi. Dodavatelem stavby byla společnost VCES,
a.s., se sídlem Na Harfě 3, Prah a. Při této kontrole bylo zjištěno, že zde vykonává pracovní
činnost (bourací práce) státní občan Ukrajiny, M. K., nar. X. Ze záznamu z jednání vyplynulo, že
pracoval na tomto staveništi pro Družstvo MAJAK, v. a. t., pro které měl vystaveno pracovní
povolení. Cestovní příkaz, který by mu umožňoval dočasný výkon práce v jiném místě, než je
uvedeno v povolení k zaměstnání, neměl. Dále bylo úřadem práce zjištěno, že dotčený
zaměstnanec pracoval bez povolení k zaměstnání od místně příslušného úřadu práce, přičemž
z následně předložené docházky bylo později zjištěno, že dotčený zaměstnanec pracoval na
staveništi od 14. 12. 2005 do 21. 12. 2005 (8 kalendářních dnů). Úřad práce Chrudim
s Družstvem MAJAK, v. a. t., zahájil správní řízení, to přes upozornění na možnost vyjádřit
se k podkladům pro rozhodnutí nereagovalo. Správní orgán vyhodnotil zjištění tak, že místo
výkonu práce v okrese Chrudim, kde dotčený cizinec vykonával práci, bylo v rozporu s místem
výkonu práce uvedeném ve vydaném rozhodnutí o povolení k zaměstnání v okrese Pardubice.
Za umožnění této nelegální práce byla zaměstnavateli podle příslušných ustanovení zákona
o zaměstnanosti uložena pokuta ve výši 50 000 Kč, při spodní hranici sazby, která činí
až 2 000 000 Kč. Žalobce v průběhu správního řízení před správním orgánem I. stupně uvedená
zjištění nerozporoval, ač tak učinit mohl, a tuto možnost využil až v odvolacím řízení. Argumenty
uvedené v odvolání odvolací orgán neakceptoval, a to zejména z toho důvodu, že bez vlastního
zavinění nebyly uplatněny v řízení před správním orgánem I. stupně, a dále i z toho důvodu,
že je převážně vnímal jako účelové.
Podle §89 zákona o zaměstnanosti může být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnáván
jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání, pokud tento zákon nestanoví jinak, a platné
povolení k pobytu na území České republiky.
Podle §93 odst. 2 zákona o zaměstnanosti vyslání cizince k výkonu práce mimo
místo výkonu práce uvedené v povolení k zaměstnání v rozsahu 7–30 kalendářních dnů
je zaměstnavatel povinen předem písemně oznámit úřadu práce podle nového místa výkonu
práce cizince.
Podle §5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí, pokud cizinec
nevykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu
nebo jiné smlouvy, nejde-li o manžela nebo dítě této fyzické osoby, nebo ji vykonává v rozporu
s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona
povolení k zaměstnání vyžadováno.
Podle §140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti právnická osoba se správního deliktu
dopustí tím, že umožní fyzické osobě nebo cizinci výkon nelegální práce. Podle odst. 4
lze za tento delikt uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč.
Nejvyšší správní soud se po přezkoumání napadeného rozhodnutí vzhledem ke zjištěním,
jež jsou obsahem spisu, a jež jsou také obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného
(na něž Nejvyšší správní soud odkazuje), ztotožňuje se stěžovatelem v tom, že skutkový stav
rozhodný pro posouzení věci zjistil v souladu se zákonem, tj. tak, aby o něm nebyly důvodné
pochybnosti (§3 správního řádu). V řízení před správním orgánem I. stupně žalobce zjištěný stav
nerozporoval, ač tak učinit mohl, a pokud tak učinil v odvolacím řízení, potom k uplatněným
námitkám žalovaný správní orgán s ohledem na dikci §82 odst. 4 správního řádu („K novým
skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení,
se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. ……. “)
nemohl přihlédnout. Ostatně bez ohledu na tuto skutečnost se žalovaný do určité míry
uplatněnými námitkami zabýval, a i Nejvyššímu správnímu soudu se rozporování záznamu
o docházce žalobcem, stejně jako se značným časovým odstupem dokládaný cestovní příkaz
pro dotčeného cizince, jeví jako účelová.
Pokud jde o další námitku stěžovatele, která se týká skutečnosti, že za svým způsobem
rozhodující důvod pro zrušení jeho rozhodnutí městský soud označil skutečnost, že správní
orgán I. stupně ve výroku rozhodnutí dostatečně nevymezil skutek, pro který byla žalobci udělena
pokuta, aniž by to však žalobce výslovně namítal, tu Nejvyšší správní soud vyhodnotil taktéž
jako důvodnou. Jak Městský soud v Praze, tak i žalobce ve svém vyjádření tuto skutečnost
nesprávně spojil s nepřezkoumatelností rozhodnutí.
Z aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu zcela zřetelně vyplývá, že taková
skutečnost, tj. neuvedení skutkových okolností deliktu, pro nějž je správním orgánem ukládána
pokuta, ve výroku rozhodnutí, když v odůvodnění rozhodnutí konkrétní skutkové okolnosti
deliktního jednání uvedeny jsou, není podřaditelná nedostatku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
ve smyslu §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž spadá pod nedostatek spočívající v jiných vadách
správního řízení, které mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, ve smyslu §76
odst. 1 písm. c) s. ř. s. Pro tyto případy potom platí, že taková vada řízení může být důvodem
zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu jen tehdy, pokud je žalobcem výslovně
namítána. K tomu viz blíže usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73 (dostupné na www.nssoud.cz).
Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou
a rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, neboť u napadeného rozhodnutí správního orgánu
neshledal ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů [§76 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.], ani možnost přihlédnout k uváděnému porušení ustanovení o řízení před správním
orgánem, které by mohlo mít za následek nezákonnost rozhodnutí samého [§76 odst. 1 písm. c)
s. ř. s.], když je žalobce nenamítal. Mě stský soud v Praze je v dalším řízení tímto vyjádřeným
právním názorem vázán.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. Městský
soud v Praze v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 10. března 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu