ECLI:CZ:NSS:2020:3.ADS.322.2020:18
sp. zn. 3 Ads 322/2020 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. M.,
zastoupený obcí Bohuslavice, jako opatrovníkem se sídlem Bohuslavice 2, Dubicko, proti
žalovanému: Úřad práce České republiky, se sídlem Dobrovského 1278/25, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci
ze dne 1. 10. 2020, č. j. 65 A 87/2020 – 10,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 13. 10. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský
soud“) ze dne 1. 10. 2020, č. j. 65 A 87/2020 – 10. Tímto usnesením byla odmítnuta žaloba
stěžovatele, kterou se domáhal, aby krajský soud nařídil žalovanému vydat rozhodnutí ve věci
příspěvku na bydlení.
[2] Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel je rozsudkem
krajského soudu ze dne 18. 12. 2019, č. j. 70 Co 255/2019 – 2770, omezen ve svéprávnosti
na dobu pěti let tak, že je schopen samostatně právně jednat jen v běžných záležitostech
každodenního života (I. výrok). Výrokem II. tohoto rozsudku byla opatrovníkem stěžovatele
jmenována obec Bohuslavice (dále též „opatrovník“ či „opatrovník stěžovatele“).
[3] Jelikož podání kasační stížnosti v nynější věci nelze podřadit pod „běžnou záležitost
každodenního života“, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatel nemohl tento úkon
učinit samostatně. Proto usnesením ze dne 19. 10. 2020, č. j. 3 As 322/2020 – 12, vyzval
opatrovníka ke sdělení, zda v souladu s §65 odst. 2 občanského zákoníku schvaluje podání
kasační stížnosti stěžovatelem proti napadenému usnesení krajského soudu. Současně jej poučil,
že nevyhoví-li uvedené výzvě, případně tomuto soudu sdělí, že podání kasační stížnosti
neschvaluje, soud kasační stížnost odmítne dle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §120 s. ř. s.
[4] Přípisem ze dne 29. 10. 2020, č. j. OBBO 974/2020, opatrovník Nejvyššímu správnímu
soudu sdělil, že stěžovatel s ním o svých podáních nekomunikuje s tím, že „obec Bohuslavice
mu nemá právo do jeho podání jakkoli zasahovat“. Dále opatrovník uvedl, že jelikož k dané kasační
stížnosti neví žádné podrobnosti ani důvody, z jakých ji stěžovatel podal, nemůže s ní souhlasit.
[5] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné v návaznosti na sdělení ze dne 29. 10. 2020
opatrovníka stěžovatele opětovně upozornit, že jeho odpověď na výzvu tohoto soudu
provedenou usnesením č. j. 3 As 322/2020 – 12, by měla být formulována zcela konkrétně, tedy
tak, aby bez dalšího nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o tom, zda podání svého opatrovance
(stěžovatele) schvaluje, či nikoliv. Tuto skutečnost Nejvyšší správní soud zdůrazňuje i s ohledem
na možné budoucí obdobné výzvy tohoto soudu vůči opatrovníkovi, které lze vzhledem
k četnosti případů, v nichž se stěžovatel na Nejvyšší správní soud obrací, očekávat.
[6] Ve vztahu k obsahu sdělení ze dne 29. 10. 2020 pak Nejvyšší správní soud uvádí,
že dospěl k závěru, že nebyl naplněn požadavek schválení podání stěžovatele jeho opatrovníkem.
Tento závěr lze dovodit zejména z poslední části sdělení, v níž opatrovník výslovně uvedl,
že s kasační stížností stěžovatele nesouhlasí.
[7] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost podal sám stěžovatel, jenž však
je omezen na svéprávnosti v rozsahu, který mu neumožňuje takové podání učinit samostatně
(viz výše uvedený výrok I. rozsudku č. j. 70 Co 255/2019 – 2770), přičemž jeho opatrovník tento
úkon neschválil. O důsledcích neschválení podání kasační stížnosti stěžovatelem byl přitom
opatrovník v usnesení tohoto soudu č. j. 3 As 320/2020 – 12, náležitě poučen.
[8] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., neboť není splněna podmínka řízení a tento nedostatek nebyl
přes výzvu soudu opatrovníkem stěžovatele odstraněn, a proto v řízení nelze pokračovat.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3, věty první s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle nichž nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 12. listopadu 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu