ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.42.2008:75
sp. zn. 3 Ads 42/2008 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobců: a) K. V., b)
Ing. P. O., zastoupeni advokátem JUDr. Čeňkem Svatošem, se sídlem T.G.Masaryka 637,
Šluknov, proti žalované: Česká lékařská komora, se sídlem Dolní náměstí 38, Olomouc,
zastoupené advokátem JUDr. Janem Machem se sídlem Vodičkova 28, Praha 1, o přezkoumání
rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 8. 4. 2005 čj. 02/32/802, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2007 č. j. 22 Ca 2/2006 - 48,
takto:
Odůvodnění:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2007 č. j. 22 Ca 2/2006 - 48
se zrušuje a žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Žalovaná podala včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
1. 11. 2007 č. j. 22 Ca 2/2006 - 48, kterým bylo pro vady řízení zrušeno rozhodnutí Čestné rady
České lékařské komory ze dne 8. 4. 2005 čj. 02/32/802, věc byla vrácena žalované k dalšímu
řízení, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Ze soudního spisu vyplývá, že rozhodnutím senátu Čestné rady České lékařské komory,
jak je specifikováno v záhlaví tohoto rozhodnutí, bylo potvrzeno rozhodnutí senátu Čestné rady
České lékařské komory v Děčíně, podle něhož se praktický lékař MUDr. A. O. dopustil
disciplinárního provinění a byla mu uložena pokuta 10 000 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal dne 16. 6. 2005 MUDr. O. žalobu u krajského soudu,
kterou se domáhal, aby napadené rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované
k dalšímu řízení.
V soudním spise je založen stejnopis úmrtního listu, z něhož vyplývá, že MUDr. O. zemřel
dne 11. 1. 2007.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 8. 2007 č. j. 22 Ca 2/2006 - 39 rozhodl
tak, že soud v řízení na straně žalobce pokračuje s K. V., a s Ing. P. O. V odůvodnění krajský soud
uvedl, že před rozhodnutím o věci žalobce (MUDr. O.) dne 11. 1. 2007 zemřel. Soud proto
postupoval podle §107 odst. 1, 2 o. s. ř. při použití §64 s. ř. s. a rozhodl o tom, že v řízení
bude pokračováno s těmi, kdo nabyli dědictví po žalobci podle usnesení Okresního soudu
v Děčíně ze dne 6. 6. 2007 čj. 35 D 136/2007-35, které nabylo právní moci dne 29. 6. 2007.
Krajský soud v Ostravě pak shora uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalované zrušil
pro nepřezkoumatelnost podle §76 odst. 1 písm. i) s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
V odůvodnění tohoto rozsudku mj. poznamenal, že je zjevné, že žalované s poukazem na obecné
principy správního trestání nezbude než řízení s ohledem na úmrtí MUDr. O. zastavit. Správní
sankci (zde disciplinární opatření) nelze totiž uložit někomu, kdo zemřel, ani za něj komukoli
jinému.
V kasační stížnosti žalovaná vyvracela důvody, pro které krajský soud shledal napadené
rozhodnutí nepřezkoumatelným a navrhla, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení.
Druhý žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti vyvracel její důvodnost a navrhl, aby byla
Nejvyšším správním soudem zamítnuta.
Nejvyšší správní soud posoudil věc
takto:
Odůvodnění:
Vzhledem k tomu, že žalobce MUDr. O. v průběhu řízení před krajským soudem zemřel,
je třeba především posoudit správnost postupu krajského soudu, který v řízení pokračoval s dědici
MUDr. O. s odkazem na ust. §107 odst. 1, 2 o. s. ř. s použitím §64 s. ř. s., a to z toho hlediska,
zda byly splněny podmínky řízení.
Podle §64 s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním
soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu.
Podle §107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být
účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci,
zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší.
O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická
osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li
zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo
nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Ze shora citovaných ustanovení vyplývá potřeba vyložit slova „povaha věci“, resp.
„umožňuje-li to povaha věci“ ve vztahu k projednávané věci. Proto je nejprve žádoucí učinit
úvahu o tom, kam a s jakými procesními důsledky je třeba zařadit disciplinární řízení (disciplinární
trestání), které vedou příslušné orgány České lékařské komory s lékaři proto, že měli porušit
povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným
zákony [§9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České
stomatologické komoře a České lékárnické komoře]. Tento zákon stanovil za porušení
těchto povinností uložení důtky nebo pokuty od 2000 do 20 000 Kč, resp. pokuty od 3000 Kč
do 30 000 Kč nebo podmíněné vyloučení z komory anebo vyloučení z komory. Disciplinární
řízení vedené proti lékařům je součástí širšího právního pojmu – správního trestání.
Správní trestání, na rozdíl od trestního práva hmotného a procesního a v podstatě i řízení
o přestupcích, není kodifikováno. Přesto lze učinit závěr, že v něm jde o „trestní“ řízení, protože
se v něm rozhoduje o vině a sankci za správní delikt.
Trestní řízení podle trestního řádu i řízení o přestupcích vycházejí ze zásady nepřípustnosti
trestního stíhání toho, kdo zemřel [srov. §11 odst. 1 písm. e) a dalších navazujících ustanovení
trestního řádu; §76 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích].
Podle názoru Nejvyššího správního soudu je třeba z této zásady vyjít i při správním
trestání fyzických osob. Jestliže ten, kdo podal u krajského soudu žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu o vině za spáchání správního deliktu a o uložení správní sankce, v průběhu
tohoto řízení zemřel, nemůže krajský soud v řízení pokračovat s procesním nástupcem (§107
odst. 1, 2 o. s. ř.), protože to povaha věci neumožňuje.
Krajský soud vyšel z jiného právního názoru a proto Nejvyšší správní soud
jeho rozhodnutí zrušil. V řízení před krajským soudem po smrti žalobce neexistoval žalobce
jako účastník řízení; proto nebyla splněna podmínka řízení, přičemž tento nedostatek
je neodstranitelný. Proto krajský soud měl po smrti žalobce žalobu odmítnout podle ust. §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s., což neučinil. Nejvyšší správní soud proto žalobu odmítl podle ust. §110
odst. 1 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu