ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.45.2010:97
sp. zn. 3 Ads 45/2010 - 97
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: V. M.,
zastoupené Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou se sídlem nám. Republiky 28, Plzeň,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 -
Smíchov, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 7. 7. 2009, č.j. X, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 12. 2009, č. j. 16 Cad 209/2009 –
40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatelky Mgr. MUDr. Janě Kollrossové se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 5760 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 7. 2009, č.j. X. Tímto rozhodnutím žalovaná
zamítla žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v ust. §
38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předp isů (dále jen
„zákon č. 155/1995 Sb.“). Žalovaná dospěla na podkladě posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení v Rokycanech ze dne 16. 6. 2009 k závěru, že stěžovatelka není plně
invalidní, neboť její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %. Krajský soud při svém rozhodování vycházel
z následujícího skutkového stavu:
Dne 11. 5. 2009 podala stěžovatelka žádost o plný invalidní důchod. Lékař OSSZ
v Rokycanech ve svém posudku ze dne 16. 6. 2009 konstatoval chronické vertebrogenní algie
páteře, astma bronchiale, alergie na roztoče a pelyněk a vředovou chorobu gastroduodenální.
Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovil podle kap. XV., odd. F,
položka 2, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, na 25 %
s tím, že procentní míra se již podle ust. §6 odst. 4 a 5 vyhlášky nemění. Lékař OSSZ uzavřel,
že zdravotní stav stěžovatelky neodpovídá žádnému stupni invalidity.
V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované si krajský soud vyžádal posouzení
zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatelky od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Plzni. Posudková komise vycházela ze zdravotnické dokumentace obsažené
ve spisu OSSZ, a nálezů předložených stěžovatelkou, tj. plicního nálezu MUDr. V . ze dne 2. 6.
2009 a ortopedického nálezu MUDr. V. ze dne 1. 7. 2009. Stěžovatelka byla jednání posudkové
komise dne 17. 8. 2009 přítomna, posudková komise vyšetřila její zdravotní stav. Stěžovatelka
byla posuzována jako nekvalifikovaná dělnice. Posudková komise v diagnostickém souhrnu
konstatovala chronické vertebrogenní algie páteře, astma bronchiale, alergie na roztoče a pelyněk
a vředovou chorobu gastroduodena. Posuzovaná je v léčení pro VAS C a bederní páteře, kde je
prokázáno zúžení štěrbiny C5-6 s osteochondrosou. Subjektivně udává bolesti horní části hrudní
páteře, bez průkazu paravertebrálních kontraktur. Jde o algický syndrom celé páteře, s lehkým
omezením funkce krčního úseku páteře, bez známek kořenového postižení na horních
končetinách, hybnost hrudní a bederní páteře bez omezení. Bursitis AC skloubení vlevo podle
anamnézy bez omezení funkce levého ramenního kloubu. Vyšetření v GIT ambulanci
neprokázalo recidivu žaludečního vředu, ani jizevnaté zhojení po prodělaném vředu bulbu
duodena. Lékařským nálezem kliniky nemocí z povolání nebyla potvrzena profesionalita astma
bronchiale, podle spirometrického vyšetření se jedná o lehkou ventilační poruchu restrikčního
typu se saturací 98 %. V opakovaných TRN vyšetřeních je spirometrický nález v mezích normy
s normálním poslechovým nálezem na plicích. Stěžovatelka není schopna těžké fyzické práce
spojené se zvedáním a přenášením břemen, práce s alergeny a v nepříznivých klimatických
podmínkách. Je schopna práce za výše uvedených kautel – práce dělnického charakteru –
dozorové, kontrolní, práce ve službách, prodej apod. Výkonem zdravotně vhodného zaměstnání
nedojde k vážnému zhoršení zdravotního stavu.
Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti posudková komise stanovila podle
kap. XV., odd. F, položka 2, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 25 %., tedy v horní
hranici procentního rozmezí s ohledem na ostatní zdravotní postižení uvedená v diagnostickém
souhrnu. Toto hodnocení již dále na základě ust. §6 odst. 4 vyhlášky nezvýšila. Poznamenala,
že zdravotní postižení stěžovatelky nelze hodnotit podle písmene c) položky, neboť nejde o těžké
postižení zpravidla více úseků páteře s často recidivujícími, silnějšími, dlouhotrvajícími,
dráždivými projevy nervů a svalů prokázanými EMG. Posudková komise tak dospěla
k totožnému hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky jako lékař OSSZ ze dne 16. 6. 2009.
Uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla stěžovatelka plně ani částečně
invalidní.
Vzhledem k námitkám stěžovatelky krajský soud požádal o doplnění posudku
s tím, že je nutné, aby posudková komise zhodnotila lékařské zprávy předložené stěžovatelkou.
Posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 5. 10. 2009 uvedla, že p odle neurologického
nálezu MUDr. J. ze dne 3. 9. 2009 je nápadný algický doprovod během celého vyšetření, vyšetření
se posuzovaná brání, nakonec je RF a AF omezená na polovinu, bez výraznějších svalových
kontraktur, bez poruch čití a jen lehce omezený rozv oj krční i Th páteře, L páteř volná, jinak
topický nález zcela v normě. Podle ortopedického nálezu MUDr. V. ze dne 1. 7. 2009 je krčn í
páteř poklepově nebolestivá, stav je hodnocen jako vertebroalgie krční páteře. MUDr. V. v TRN
nálezu ze dne 2. 6. 2009 uv ádí normální plicní poslechový nález s normálními hodnotami
spirometrického vyšetření. V rehabilitačním nálezu ze dne 29. 6 2007 je popisován stoj a chůze
v normě, hybnost LS páteře mírně vázne do RF, jinak uspokojivá. Lassegue při dotažení, kyčelní
klouby volné, SI skloubení bez posunu. Při posledním kontrolním rehabilitačním vyšetření dne
15. 8. 2007 doporučena aptibilita s ortésou. Posudková komise dále odkázala na výsledky
vlastního vyšetření. Na základě zhodnocení uvedených podkladů setrvala na posudkovém závěru
ze dne 17. 8. 2009. V rámci soudního jednání dne 1. 12. 2009 s těžovatelka poukázala na to, že má
vysoký krevní tlak.
Krajský soud v Plzni vycházel z posudku lékaře OSSZ Rokyca ny a obou posudků
Posudkové komise MPSV v Plzni. Posudková komise zasedala v řádném složení za účasti
odborného neurologa, pro zpracování posudku měla dostatek podkladů v podobě lékařských
zpráv, které jsou v posudku konkretizovány a popsány. Na základě těchto podkladů určila příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky a stanovila míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti, v níž je zahrnuta hlavní i vedlejší diagnóza. Posudek je podle
krajského soudu úplný a přesvědčivý. Posudková komise se ve svém posudku vypořádala
se všemi rozhodujícími skutečnostmi a své posudkové závěry náležitě zdůvodnila. Přihlédla
přitom ke tvrzeným potížím stěžovatelky a zhodnotila zprávy, které stěžovatelka předložila
a zaujala k nim posudkové stanovisko. Krajský soud dospěl k závěru, že potíže s páteří
tak, jak je před soudem stěžovatelka popisovala, odpovídají dynamice probíhajícího onemocnění.
Její písemná námitka proti klasifikaci zdravotního postižení není důvodná, neboť stěžovatelka
zřejmě měla k dispozici text přílohové vyhlášky staršího data. Co se týče namítané hypertenze,
krajský soud již řízení neodročoval, neboť tato nebyla ke dni 7. 7. 2009 diagnostikován a.
I v případě, kdy by bylo na základě tohoto onemocnění navýšeno procentní rozpětí nad horní
hranici, stěžovatelka by plné invalidity nedosáhla, maximálně by mohla dosáhnout invalidity
částečné. Posouzení nároku na částečný invalidní důchod však nebyl předmětem tohoto sporu.
Stěžovatelka svou situaci může řešit podáním nové žádosti o dávku, přičemž její zdravotní stav
by byl znovu posouzen a bylo by event. přihlédnuto k novým diagnózám. Krajský soud tedy vzal
za prokázané, že stěžovatelka nebyla ke dni rozhodnutí žalované plně invalidní. Žalobu
proto zamítl jako nedůvodnou ve smyslu ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podanou kasační stížností napadla stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Plzni
z důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Faktickou i právní nesprávnost rozsudku
spatřovala v tom, že soud vzal za podklad svého rozhodnutí posudek vypracovaný posudkovou
komisí, který je zcela jednoznačně chybný. Přestože se podle lékařských zpráv u stěžovatelky
jedná o postižení více oddílů páteře (krční, hrudní, bederní i křížové), a přestože se v nálezech
opakovaně objevuje svalové dráždění (PV - tedy paravertebrální – kontraktury) i nervové
dráždění (vystřelování bolesti zejména do dolních končetin), posudková komise chybně
klasifikovala zdravotní stav stěžovatelky podle kap. XV., odd. F, položky 2, písm. b) přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. Přitom je zcela zřejmé, že míra postižení je vyšší, a to zejména
s ohledem na rozsah postižení páteře i na dobu, po kterou potíže trvají.
Stěžovatelka má za to, že posudková komise nevyšetřila správně její zdravotní stav,
jestliže neověřila, zda jí někdy bylo provedeno EMG vyšetření, a toto vyšetření ani sama
neiniciovala, přestože je podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. potřebné k rozlišení stupně
postižení, který nemůže být stanoven pouze na základě vyšetření lékaře v posudkové komisi.
Je přitom patrné, že výsledky vyšetření ošetřujících lékařů stěžovatelky se podstatně odlišují
od výsledků vyšetření v posudkové komisi, což není možné bez dalšího hodnotit
tak, že posudková komise správně zjistila zdravotní stav stěžovate lky.
Stěžovatelka dále namítla, že posudková komise ani soud nepřihlédly k tomu,
že jsou naplněny obě podmínky pro použití ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Jednak
je omezení její pracovní schopnosti vzhledem k dělnické profesi a k základnímu
vzdělání podstatně vyšší a jednak je její pracovní schopnost dlouhodobě nepříznivě snižována
i jinými onemocněními. Stěžovatelka konečně zastává názor, že posudek vypracovaný
posudkovou komisí nesplňuje náležitosti řádného posudku, neboť neobsahuje žádné odůvodnění
a rozbor toho, pod jakou položku byl stav stěžovatelky podřazen. Takový posudek
je pak nepřezkoumatelný a jako podklad pro rozhodnutí soudu nepoužitelný. Na základě
uvedeného stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Plzni
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska uplatněných stížních
bodů, jakož i ve smyslu ust. §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění
posuzuje podle ust. §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posude k uvedené posudkové
komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s.,
avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem
rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědč ivosti nevzbuzuje žádných
pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku
mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá
pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi ro zhodujícími skutečnostmi, především
s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku
musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné
zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly
pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno,
zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano,
které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního
postižení na základě přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí
podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně
odůvodní stanovenou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci
zde stanoveného rozpětí. Dále uváží i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení
posuzovaného z hlediska možného zvýšení či snížení základního bodového hodnocení.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že posudky Posudkové
komise MPSV v Plzni splňují výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost odborné ho
lékařského posudku a lze z nich tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet.
V projednávaném případě posudková komise zasedající v řádném složení jednoznačně
vymezila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky
jako algický syndrom celé páteře, který podřadila pod kap. XV., odd. F, položky 2, písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti posudková
komise stanovila na 25 %, přičemž stanovením procentní míry na horní hranici procentního
rozpětí zohlednila i ostatní zdravotní postižení stěžovatelky. Při posouzení možnosti
jejího pracovního uplatnění konstatovala, že stěžovatelka je schopna práce dělnického charakteru
(tedy práce ve své profesi), a to dozorové, kontrolní, práce ve službách, při prodeji apod. Jestliže
pak posudková komise dospěla k závěru, že zhodnocení zdravotního stavu stěžovatelky v rámci
vymezeného procentního rozmezí je i vzhledem k tomuto pracovnímu uplatnění dostačující
a není tedy dán důvod pro zvýšení horní hranice procentního rozpětí, je tento postup zcela
v souladu s ust. §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Posudková komise tak dospěla ke shodnému
posudkovému zhodnocení zdravotního stavu stěžovatelky jako lékař MSSZ Rokycany dne
16. 6. 2009.
K námitkám stěžovatelky vůči klasifikaci jejího zdravotního postižení podle přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. lze uvést následující. Při posouzení intenzity projevů nervového
a svalového dráždění, která je jedním z hledisek podřazení zdravotního postižení pod jednotlivá
písmena položky, posudková komise dospěla k závěru, že paravertebrální kontraktury nebyly
prokázány, nebyly zjištěny ani známky kořenového postižení na horních končetinách.
Tento závěr vyplývá i z ortopedických a neurologických nálezů, které měla posudková komise
k dispozici, v nichž nebyly konstatovány výraznější svalové kontraktury či neurogenní leze.
Posudková komise dále uvedla, že se jednalo o algický syndrom celé páteře, s lehkým omezením
funkce krčního úseku páteře, hybnost hrudní a bederní páteře bez omez ení. Zdravotní stav
stěžovatelky tak nepochybně odpovídal písmenu b) položky, které uvádí pouze lehké funkční
postižení zpravidla více úseků páteře s občas vystupujícími projevy nervové ho a svalového
dráždění (např. cervikokraniální syndrom, cervikobrachiální syndrom, lumbální syndrom,
ischialgie, syndrom sakroiliakálního skloubení, občasné blokády), slabostí svalového korzetu,
omezením pohybu v postiženém úseku, omezení pro vynucené polohy a fyzicky náročné aktivity.
Ačkoli stěžovatelka namítla rozpory mezi výsledky vyšetření posudkové komise a jinými
lékařskými nálezy, sama na žádné konkrétní nepoukázala, Nejvyšší správní soud pak žádné
zásadní nesrovnalosti neshledal.
Co se týče námitky stěžovatelky, že klasifikace jejího zdravotního postižení podle přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. nebyla v posudku odůvodněna, Nejvyšší správní soud má
za to, že z posudku je zcela zřejmé, že posudková komise zde vycházela jak z vlastních výsledků
vyšetření, které podrobně popsala ve svém posudkovém hodnocení, tak z uvedených lékařských
zpráv a nálezů. Posudková komise v závěru posudku rovněž objasnila, proč zdravotní postižení
stěžovatelky nebylo možné podřadit pod písmeno c) položky, které vymezuje vyšší stupeň
postižení páteře. Na základě uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že posudek nelze
považovat ani v této části za nepřezkoumatelný.
Tvrzení stěžovatelky, že posudková komise nesprávně posoudila její zdravotní stav,
neboť neměla k dispozici EMG, je nepřípadná. Vyšetření EMG je požadováno pouze
pro jednoznačné prokázání silnějších projevů nervového a svalového dráždění, které je jedním
z kritérií uvedených pod písmeny c, d) či e) položky 2, tedy písmeny uvádějícími větší rozsah
anatomického a funkčního postižení páteře. Jestliže ze shromážděných nálezů i vlastního
vyšetření posudkové komise vyplývá, že projevy svalového a nervov ého dráždění v této intenzitě
nebyly zjištěny, posudková komise nepochybila, jestliže EMG nevyžádala.
Nejvyšší správní soud tak přisvědčil závěru krajského soudu, že na zákla dě posudků
Posudkové komise MPSV v Plzni bylo spolehlivě prokázáno, že stěžovatelka nebyla ke dni
7. 7. 2009 plně ani částečně invalidní. Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozsudek Krajského
soudu v Plzni netrpí nezákonností z důvodů tvrzených stěžovatelkou podle ust. §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s., z úřední povinnosti pak nebyly zjištěny ani vady podle ust. §103 odst. 3
s. ř. s. Kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, žalovaná nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Ustanovené zástupkyni
stěžovatelky náleží v souladu s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony
právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné
podání soudu, ve výši 4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč
za dva úkony právní služby podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 4 800 Kč. Protože
je ustanovená advokátka plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu
o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny
za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle §37 odst. 1
a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 960 Kč. Ustanovené zástup kyni se tedy přiznává
náhrada nákladů v celkové výši 5760 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení
stěžovatelky nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. července 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu