ECLI:CZ:NSS:2008:3.ADS.7.2008:60
sp. zn. 3 Ads 7/2008 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: L. H.,
zastoupená JUDr. Jiřím Rajchlem, advokátem se sídlem Jungmannova 1010, Roudnice nad
Labem, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 4. 1. 2006, č. 565 828 0089, o kasačních stížnostech
žalobkyně a žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2006, čj. 42
Cad 62/2006 - 8,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2006, čj. 42 Cad 62/2006 - 8,
se z r uš uj e a v ě c se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud usnesením ze dne 24. 4. 2006, čj. 42 Cad 62/2006 - 8, rozhodl, že: „Podání
ČSSZ čj. 565 828 0089 z 5. 4. 2006, které bylo soudu doručeno dne 7. 4. 2006, se odmítá. Nikomu
se nepřiznává náhrada procesních nákladů“.
V odůvodnění výše zmíněného rozhodnutí soud uvedl, že řízení bylo zahájeno podáním
žalované, formulovaným jako postoupení údajné soudní žaloby proti jejímu rozhodnutí ze dne
4. 1. 2006. K tomuto podání nebyla přiložena žaloba, nýbrž pouze dopis označený
jako „odvolání“, který byl adresován žalované. Pokud by mělo jít o žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu, musí být přímo z jejího textu nebo z podstatných okolností jasně patrné,
že byla projevena vůle obrátit se na soud a zde podstoupit příslušné přezkumné řízení. V případě,
že je podání adresované přímo soudu, lze mít vždy důvodně zato, že se jedná o projev vůle
zahájit soudní řízení, přičemž pokud takové podání nemá zákonné náležitosti, mohou být
odstraněny postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. Opačným případem je, kdy se podatel obrací
na správní orgán, proti jehož rozhodnutí brojí. V tomto případě se může jednat o soudní žalobu
za předpokladu, že v něm musí být explicitně vyjádřena vůle zahájit soudní řízení. Jen v takovém
případě lze podle soudu přikročit k nápravě případných vad postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s.
S ohledem na výše uvedené soud vyjádřil právní názor, podle kterého je žalovaná oprávněna
postupovat soudu jako žaloby pouze taková podání, která nejsou formulována jako nepřípustná
a která obsahují určitý projev vůle zahájit soudní řízní. Podání žalované ze dne 5. 4. 2006
trpí vadou, kterou je neexistence žaloby, když žalovanou postoupenou písemnost za žalobu
považovat nelze. Proto bylo podání podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnuto, přičemž soud
uložil žalované, aby se s podáním žalobkyně vypořádala.
Ve včasné kasační stížnosti uvedla žalobkyně výslovně, že chce přezkoumat rozhodnutí
žalované ze dne 4. 1. 2006. V doplnění kasační stížnosti ze dne 1. 8. 2008 posléze žalobkyně
uvedla, že cílem jejího podání ze dne 27. 2. 2006 nazvaného „odvolání“ a adresovaného žalované,
bylo dosáhnout soudního přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 4. 1. 2006, kterým byla
zamítnuta její žádost na přiznání plného invalidního důchodu. Žalovaná postupovala správně,
když její podání posuzovala podle obsahu a postoupila jej krajskému soudu. I přes nedostatky byl
z podání základní projev vůle zřejmý. Soud měl žalobkyn i poučit a vyzvat k odstranění vad
žaloby, teprve až poté mohla být žaloba odmítnuta. Soud však pochybil, když žalobu odmítl,
aniž by dal možnost odstranit její nedostatky postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. Žalobkyně
se neztotožňuje s právními závěry krajského soudu, podle kterých v podáních adresovaných
soudu je vůle dosáhnout soudního přezkumu obsažená implicitně, zatímco u podání
adresovaných správním orgánům je třeba ji vyjádřit explicitně. To však podle žalobkyně naráží
na ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s., které výslovně umožňuje podat žalobu u správního orgánu,
proti jehož rozhodnutí směřuje. V takovém případě nelze podle žalobkyně klást rozdílné nároky
na obsah žaloby podle místa podání a podle místa podání také vyvozovat zcela protichůdné
procesní důsledky, zvláště, když alternativa podání žaloby u správního orgánu je pro méně
informované žalobce příznivější. S ohledem na výše uvedené proto žalobkyně navrhla,
aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2006,
čj. 42 Cad 62/2006 - 8, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Včasnou kasační stížnost podala rovněž žalovaná, která v ní uvedla, že žalobkyně podala
podle §72 odst. 1 žalobu u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí žaloba směřuje.
V daném případě ji tedy žalovaná s průvodním dopisem postoupila krajskému soudu. Průvodní
dopis však byl soudem odmítnut. Podle žalované soud nesprávně rozhodl o jejím průvodním
dopise, který není a nemůže být předmětem řízení. Žalovaná je podacím místem pro podání
žaloby. Soudní řád správní nestanoví žádné náležitosti pro postoupení žaloby správním orgánem.
Žalobkyně vyjádřila názor, podle kterého měl-li soud pochybnosti o obsahu jí postoupeného
podání, měl je odstranit postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. Vzhledem k těmto skutečnostem
proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
24. 4. 2006, čj. 42 Cad 62/2006 - 8, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Kasační stížnosti jsou podle §102 a násl. s. ř. s. přípustné a žalobkyně a žalovaná
(dále též „stěžovatelky“) v nich shodně uplatňují důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Jejich rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší
správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Kasační stížnosti jsou důvodné.
Stěžovatelky uvádějí důvod kasačních stížností podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Podle tohoto ustanovení lze podat kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Stěžovatelky tento důvod kasační stížnosti spatřují
v tom, že žaloba byla podána postupem podle §72 odst. 1 s. ř. s. Pokud soud shledal vady žaloby,
měl je odstranit postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. Teprve poté by bylo možné žalobu
odmítnout. Krajský soud však zcela nesprávně odmítl podání učiněné žalovanou a podáním
učiněným žalobkyní prostřednictvím žalovanou se dále nezabýval.
Nejvyšší správní soud shledává kasační stížnosti důvodnými. Při svém právním posouzení
přitom vycházel z ustálené judikatury představované jeho rozsudky ze dne 5. 9. 2007,
čj. 3 Ads 38/2007 - 21, ze dne 23. 2. 2005, čj. 3 Ads 25/2004 - 22, či ze dne 10. 7. 2008,
čj. 4 Ads 22/2008 - 27, dostupnými na www.nssoud.cz.
Podle §36 odst. 1 s. ř. s. je soud povinen poskytnout účastníkům řízení poučení
o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli
újmu.
Ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. stanoví, že předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být
podatel ve výzvě poučen.
Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že podle §72 odst. 1 s. ř. s. může účastník
podat žalobu jak u soudu, tak u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal,
a proto místo podání není určující pro posouzení jeho obsahu.
V projednávané věci byla podána žalobkyní žaloba u správního orgánu,
proti jehož rozhodnutí směřuje, tedy u žalované. Podání, která jsou doručována žalované
tato posuzuje podle jejich obsahu a pokud shledá, že jde o žalobu napadající jí vydané
rozhodnutí, s ohledem na §72 odst. 1 s. ř. s. ji musí postoupit krajskému soudu.
Z tohoto ustanovení však nelze dovodit, že žalovaná má povinnost odstraňovat vady žaloby,
která u ní byla podána, resp. ji v takových případech krajskému soudu vůbec nepodávat,
jak nesprávně dovozuje krajský soud v napadeném rozhodnutí.
Krajský soud sice není vázán názorem učiněným správním orgánem o obsahu podání,
má-li však pochybnosti o úmyslu účastníka podat žalobu, má možnost zapsat věc do rejstříku
nejasných podání a činit dále úkony podle §37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad takového podání.
Krajský soud však v daném případě předepsaným způsobem nepostupoval, přestože musel
mít vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí žalované se nelze odvolat a jediným opravným
prostředkem proti jejímu rozhodnutí je žaloba ve správním s oudnictví, kterou lze podat
i u žalované a k následnému procesnímu postupu žalované, která podání jednoznačně považovala
za žalobu, minimálně pochybnosti o obsahu podání, tj. o tom, zda bylo podání adresováno soudu
a zda se jím podatelka domáhala soudního přezkumu napadeného rozhodnutí. Soud,
jemuž byla takto žalovanou postoupena žaloba, není jejím právním posouzením vázán.
Má-li však zato, že podání má vady, je povinností soudu tyto vady postupem podle §37 odst. 5
s. ř. s. odstranit.
Nejvyšší správní soud k tomu dále připomíná, že ačkoliv je správní orgán, který napadené
rozhodnutí vydal (zde žalovaná), podacím místem pro uplatnění žaloby za účelem zachování
lhůty, je třeba poukázat na to, že je zároveň účastníkem řízení o žalobě, a nelze tedy po něm
požadovat, aby sám odstraňoval nedostatky žaloby, k čemuž ostatně ani není oprávněn. Jediným
orgánem oprávněným a povolaným k odstraňování pochybností o vůli žalobce iniciovat soudní
řízení je krajský soud. Nejvyšší správní soud připouští, že s ohledem na obsah i formu podání
mohl mít krajský soud pochybnosti o tom, zda se jedná o žalobu. Za tohoto stavu však měl
žalobkyni usnesením vyzvat k odstranění vad podání, tyto vady náležitě popsat, stanovit
žalobkyni lhůtu k jejich odstranění, a to s poučením o možnosti odmítnutí podání, nebudou-li
vady ve lhůtě odstraněny. Takto však krajský soud nepostupoval.
Krajský soud však mimo shora uvedené dále pochybil, když místo toho, aby se zabýval
podáním žalobkyně, postoupném mu žalovanou, odmítl podání žalované. Krajský soud se měl
zabývat vlastním podáním žalobkyně, což neučinil. Tím, že krajský soud bez dalšího podání
odmítl, rozhodl nezákonně a žalobkyni zamezil v přístupu k soudu. Nejvyšší správní soud
doplňuje, že v případě, kdy žalobkyně podle §72 odst. 1 druhá věta s. ř. s. podá žalobu
u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí tato směřuje, je správní orgán povinen žalobu
neprodleně předat soudu. Řízení ve správním soudnictví je i v takovém případě zahájeno
na základě samotného podání žalobkyně a nikoli přípisem správního orgánu, jímž toto podání
soudu postupuje. Z uvedeného vyplývá, že přezkumné soudní řízení nelze zahájit ani na návrh,
ani z podnětu správního orgánu. V případě podání správního orgánu tak soud nemá
o čem rozhodovat. Nejvyšší správní soud k tomu pro úplnost podotýká, že pokud by podání
orgánu veřejné správy bylo způsobilé zahájit soudní řízení, jak dovodil krajský soud,
byl by tento orgán v postavení žalobce, a nabízela by se tudíž otázka, kdo je v takovém řízení
žalovaným. V dané věci krajský soud žalované podsunul nikde nedeklarovaný úmysl zahájit
svým vlastním podáním přezkumné soudní řízení, čímž nejenže pochybil, ale zároveň popřel výše
vyložené základní zásady procesu ve správním soudnictví.
Nejvyšší správní soud tedy v posuzovaném případě uzavírá, že pokud žalovaná v souladu
s příslušnými ustanoveními zákona postoupila krajskému soudu podání žalobkyně,
které považovala za žalobu, společně s předkládací zprávou, měl se krajský soud zabývat
obsahem tohoto podání a odstraňovat jeho případné vady, a nikoliv odmítnout přípis žalované,
jímž tato pouze realizovala své zákonné povinnosti.
Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení zrušil a krajskému soudu věc vrátil
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení bude krajsk ý soud postupovat v intencích
§37 odst. 5 s. ř. s. Krajský soud je vázán právním názore m Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační ch stížnostech rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud v Ústí nad Labem v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu