ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.70.2004
sp. zn. 3 Ads 70/2004 - 1
sp. zn. 3 Ads 70/2004 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Daniely Zemanové, v právní věci žalobce J. J.,
zastoupeného Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ul. 1. Máje 741, Frýdek - Místek,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2003, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 21 Cad 106/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 9. 9. 2004, č. j. 21 Cad 106/2003 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 1. 7. 2003, byla zamítnuta žádost žalobce (dále též
„stěžovatel“) o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle ustanovení §43 a
násl. zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o důchodovém pojištění“). V odůvodnění žalovaná uvedla, že podle posudku lékaře
Okresní správy sociálního zabezpečení v Novém Jičíně ze dne 11. 6. 2003 není žalobce
částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 25 % a podle §44 zákona o důchodovém
pojištění je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 9. 2004, č. j. 21 Cad 106/2003 - 30,
zamítl žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalované. V odůvodnění soud konstatoval,
že při rozhodování vyšel z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
v Ostravě ze dne 3. 3. 2004 a z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí v Brně ze dne 22. 6. 2004, přičemž z nich při rozhodování vycházel jako z jednoho celku.
Komise hodnotila procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce
podle kapitoly IX., oddílu B, položky 7. 2 přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), na horní hranici, tj. 25 %, přičemž zohlednila
i ostatní zdravotní postižení žalobce, zejména jeho kožní onemocnění. Komise se zabývala
rovněž možným zvýšením horní hranice stanoveného procentního pásma o 10 procentních
bodů podle §6 odst. 4 vyhlášky, avšak dospěla k závěru, že žalobce je při dodržení
stanovených pracovních omezení schopen vykonávat dosažené i zvýšené kvalifikace
elektromontéra a záchranáře při výkonu práce na povrchu; zdravotní stav rovněž umožňuje
žalobci zaučit se na jiné vhodné práce. Soud označil oba posudky za úplné, odborné
a přesvědčivé, neboť komise vysvětlily, z jakých příčin považují za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce chronickou žilní insuficienci a nikoliv
kožní onemocnění žalobce, vysvětlily, že hodnocení zdravotního stavu žalobce v sobě
zahrnuje zohlednění dalších zdravotních postižení, zejména postižení žalobce kožním
onemocněním lupenkou. Závěr posudkových orgánů je podle soudu zcela jednoznačný
a nebyl zpochybněn ani v průběhu přezkumného řízení. Soud uvedl, že neprovedl
žalobcem navrhované dokazování vyžádáním znaleckého posudku z oboru dermatologie,
neboť zejména posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně vycházela
z kompletní zdravotní dokumentace žalobce z kožní ambulance, z níž nebylo zjištěno,
že by se jednalo o generalizované formy lupénky nebo formy lupénky se zvlášť nepříznivým
průběhem; kožní onemocnění žalobce by tedy samo o sobě neodpovídalo plné ani částečné
invaliditě. Soud uvedl, že nemá pochybnosti o stanovení rozhodujícího zdravotního postižení
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce a proto neshledal důvody pro doplnění
dokazování nařízením znaleckého posudku znalce z oboru kožního lékařství. Soud uvedl,
že žalobce nesplňoval k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žádnou z podmínek
částečné invalidity, jak jsou vymezeny v ustanovení §43 zákona o důchodovém pojištění.
Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel vytýká závěru posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Brně ze dne 22. 6. 2004 zejména nesprávné hodnocení onemocnění
psoriasi vulgaris k výkonu soustavné výdělečné činnosti. Stěžovatel shledává pochybení
v tom, že členem posudkové komise, popř. konzultantem nebyl ustanoven odborný lékař
kožní. Stěžovatel namítá, že základním hodnocením pro ztrátu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti mělo být kožní onemocnění psoriasi vulgaris, tj. položka uvedená
v kapitole XIII. položka 7 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky, což je možné vysledovat
ze zdravotnické dokumentace žalobce, kterou měly posudkové komise k dispozici a z níž bylo
možné vysledovat, že se jedná o lupénku v generalizované formě, tedy s chronickým
průběhem, kdy ložiska přetrvávají dlouhodobě, bez remisí, progrese vyvolává psychickou
deprivaci. Stěžovatel uvádí, že navrhoval vypracování znaleckého posudku důvěryhodným
znalcem nezávislým na státní správě, důkaz však nebyl soudem připuštěn a žádné dokazování
se nekonalo a jediným důkazem byl posudek posudkové komise. Tento posudek byl přitom
ve své podstatě revizním posudkem posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení
v Novém Jičíně. Stěžovatel dále obsáhle popisuje své dlouhodobé potíže s onemocněním
lupenkou. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že lupenka je jeho dominantní onemocnění
z hlediska poklesu míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Jelikož posudkové komisi
nebyla známa ani skutečnost, že vlivem ataků lupenky u něj došlo ke zhoršení zdravotního
stavu, komise uvedla, že je schopen práce elektromechanika a záchranáře na povrchu.
Stěžovatel je přesvědčen, že výkonu těchto prací není schopen, navíc u profese záchranáře
na povrchu není definováno, o jaký typ prací by se mělo jednat; závěr komise je podle
stěžovatele nepřezkoumatelný. Stěžovatel závěrem shrnul, že krajský soud nedocenil
závažnost onemocnění žalobce psoriasou vulgaris a pochybil, když neprovedl stěžovatelem
navrhovaný důkaz znaleckým posudkem kožního znalce a výslechem kožní lékařky.
Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě dne
9. 9. 2004, č. j. 21 Cad 106/2003 - 30, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový
stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor,
který je však nesprávně vyložen. Stěžovatel tento stížní bod specifikoval tvrzením, že krajský
soud nesprávně právně zhodnotil danou věc, neboť nenechal provést další znalecké posudky
z oboru dermatologie. Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud vycházel v dané věci
z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, jež se dostačujícím
způsobem vypořádala s charakterem onemocnění žalobce a zohlednila i všechny jeho další
nemoci. Krajskému soudu pak nelze vytýkat, že bez příslušných medicínských znalostí
nepolemizoval s – i podle názoru Nejvyššího správního soudu – úplným a přesvědčivým
závěrem znaleckého posudku uvedené posudkové komise, kde bylo spolehlivě prokázáno,
že žalobce k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované podmínky částečné
invalidity ve smyslu ustanovení §44 zákona o důchodovém pojištění nesplňoval a pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven podle kapitoly IX., oddílu B, položky 7.
2 přílohy č. 2 vyhlášky na horní hranici, tj. 25 %, v níž byla zohledněna i ostatní zdravotní
postižení žalobce, zejména kožní onemocnění žalobce. Ve skutečnosti, že členem posudkové
komise nebyl lékař z oboru dermatologie, Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem
pochybení neshledal, neboť posudková komise si vyžádala od žalobcova ošetřujícího kožního
lékaře veškerou zdravotnickou dokumentaci a k onemocnění lupenkou ve svém hodnocení
přihlédla, nicméně tato diagnóza nebyla shledána natolik významnou, aby měla vliv
na zvýšení procentní výměry snížení schopnosti soustavné výdělečné činnosti na výši
potřebnou pro přiznání částečného invalidního důchodu.
K námitce stěžovatele, že závěry posudkové komise jsou nepřezkoumatelné,
neboť v nich není pregnantně definováno, k výkonu jakých prací je stěžovatel způsobilý,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato námitka není důvodná. Z konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu vyplývá, že není úkolem posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí určovat zcela konkrétní zaměstnání, která je schopen účastník řízení
vykonávat, ale postačí vymezit v obecné rovině okruh takovýchto zaměstnání (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Ads 37/2003 - 92). S ohledem
na tuto skutečnost Nejvyšší správní soud neshledal, že by závěry posudkové komise byly
nepřezkoumatelné, neboť z nich je srozumitelně seznatelné, jaký okruh zaměstnání
je stěžovatel s ohledem na pokles jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti vykonávat.
K tvrzení stěžovatele, že soud pochybil, když nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování
vyhotovením znaleckého posudku soudním znalcem z oboru kožního lékařství, Nejvyšší
správní soud konstatuje, že podle §52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, který z navržených
důkazů provede a může provést i důkazy další. Procesní předpis tedy soudu neukládá
povinnost provést každý navržený důkaz, nicméně soud je povinen se v odůvodnění
svého rozhodnutí vypořádat s důvody, pro něž navržený důkaz nebyl proveden. V souzené
věci soud v odůvodnění dostatečným způsobem zdůvodnil, proč nevyhověl návrhu žalobce
na vyhotovení znaleckého posudku soudního znalce v oboru kožního lékařství, neboť soud
neshledal pochybnosti ve stanovení rozhodujícího zdravotního postižení žalobce
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, navíc z kompletní zdravotní dokumentace
žalobce v oboru kožní ambulance vycházela ve svém posudku i posudková komise
Ministerstva práce a sociálních věci v Brně. Nejvyšší správní soud doplňuje, že nevzbuzuje-li
obsah podaného posudku pochybnosti o své úplnosti a správnosti, není požadavek na doplnění
dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví odůvodněn.
Nejvyšší správní soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1 a 2 s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší
a žalované v dané věci náhradu nákladů řízení nelze přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu