ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.70.2012:14
sp. zn. 3 Ads 70/2012 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: T. D.,
zastoupen JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou se sídlem Ostrava – Poruba Hlavní třída
1023/55, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
o přezkum rozhodnutí žalované ze dne 5. 10. 2011, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2012, č. j. 18 Ad 93/2011 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele JUDr. Janě Mikulové, advokátce se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 968 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2012, č. j. 18 Ad 93/2011- 33, (dále jen „napadený
rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 10. 2011, čj. X,
o námitkách proti jejímu rozhodnutí ze dne 16. 6. 2011, kterým rozhodla tak, že stěžovateli od
16. 7. 2011 náleží namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro
invaliditu prvního stupně ve výši dosud pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu třetího
stupně, neboť stěžovatel je podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Opavě ze
dne 2. 6. 2011 invalidní pro invaliditu prvního stupně, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 40 %.
Žalovaná při vydání napadeného rozsudku vycházela z posudku lékaře ČSSZ
vypracovaného pro účely řízení o námitkách 1. 9. 2011, podle něhož se u stěžovatele jedná
o invaliditu prvního stupně s poklesem pracovní schopnosti ve výši 40 %.
V žalobě stěžovatel namítal nesprávné posouzení svého zdravotního stavu. Uvedl,
že je po transplantaci ledviny s opožděným rozvojem funkce štěpu, opakovanými biopsiemi
pro zhoršení funkce štěpu, opakovanými fibreliemi a implantaci sentu v renální tepně a renální
žíle. Je odkázán na užívání imunosupresivních léků a trpí stálými virovými insekty, zejména
infekcemi močových cest, v důsledku čehož musí neustále užívat antibiotika.
Krajský soud, jak uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku, provedl důkaz napadeným
rozhodnutím žalované ze dne 5. 10. 2011, čj. X, připojeným posudkovým spisem stěžovatele
vedeným u OSSZ v Opavě, a dále posudkem Posudkové komise MPSV v Ostravě (dále též PK
MPSV v Ostravě) ze dne 9. 3. 2012, který si v průběhu řízení o žalobě nechal vypracovat, a poté
dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Z obsahu posudkového spisu krajský soud zjistil, že stěžovatel byl posouzen jako plně
invalidní od 27. 4. 2009. Dne 2. 6. 2011 byl při kontrolní lékařské prohlídce posouzen lékařem
posudkové služby OSSZ v Opavě s ohledem na stabilizaci zdravotního stavu se závěrem,
že se již nejedná o invaliditu třetího stupně ani druhého stupně, a že jde o invaliditu prvního
stupně, neboť pokles pracovní schopnosti u něj činí 40 % podle kapitoly XIV, oddílu A, položky
6b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Na základě tohoto posouzení vydala žalovaná rozhodnutí
ze dne 16. 6. 2011, proti němuž stěžovatel podal námitky, o kterých žalovaná rozhodla
napadeným rozhodnutím, přičemž vycházela z posudku lékaře ČSSZ pro potřeby námitkového
řízení ze dne 1. 9. 2011, podle kterého se u stěžovatele jedná taktéž o invaliditu prvního stupně
s poklesem pracovní schopnosti ve výši 40 %.
Z posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 9. 3. 2012, který si krajský soud nechal v průběhu
řízení o žalobě vypracovat, zjistil, že posudková komise při jeho vypracování vycházela
ze zdravotní dokumentace praktického lékaře MUDr. D. K., neurologického vyšetření IKEM
Praha, nefrologických ambulantních vyšetření a spisové dokumentace OSSZ v Opavě. Jako
rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudková komise
označila familiární hypomagnezemii s hyperkalciurií s nefrokalcionózou s postupně vznikajícím
selháním ledviny, které vedlo k zařazení do dlouhodobého dialyzačního programu se stavem
po transplantaci kadaverózní ledviny v prosinci 2008 v IKEM Praha s opožděným rozvojem
funkce štěpu, s potransplantačními komplikacemi ve smyslu opakovaných zánětů močových cest,
stenózou artérie a žíly štěpu s nutností zavedení stentu. K datu vydání napadeného rozhodnutí
žalované šlo o dlouhodobě sníženou funkci. Uvedené rozhodující zdravotní postižení PK MPSV
v Ostravě podřadila pod kapitolu XIV, oddíl A, položku 6b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.,
v platném znění, a pokles pracovní schopnosti zhodnotila 40 %. Dodala, že u žalobce k datu
vydání napadeného rozhodnutí nešlo o zdravotní postižení podle písm. 6c, 6d, 6e, neboť nejsou
splněna kriteria tam uvedená.
Po zhodnocení provedených důkazů dospěl krajský soud k závěru, že nemá důvodu
pochybovat o úplnosti, správnosti a přesvědčivosti citovaného posudku PK MPSV v Ostravě
ze dne 9. 3. 2012, podle něhož pokles pracovní schopnosti u stěžovatele činil k datu vydání
napadeného rozhodnutí žalované 40 %. Posudková komise posuzovala zdravotní stav stěžovatele
ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře - internisty, tedy lékaře z oboru
nemoci, jež je dominantní v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu stěžovatele. PK MPSV
v Ostravě řádně zhodnotila úplnou zdravotní dokumentaci stěžovatele a zcela se ztotožnila
s hodnocením zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatele, provedeném
lékařem pověřeným vypracováním posudku pro OSSZ v Opavě dne 2. 6. 2011 i lékařem ČSSZ
dne 1. 9. 2011. Uvedená posudková hodnocení si v ničen neodporují, naopak jsou zcela shodná
a proto podle názoru krajského soudu nebylo třeba přistoupit na důkazní návrh vyžádáním
posudku posudkové komise MPSV jiného kraje pro zhodnocení námitky stěžovatele, že u něj
přetrvávají komplikace od doby provedení transplantace kadaverózní ledviny a následných
pooperačních problémů. Na základě uvedeného krajský soud žalobu zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatel brojí proti napadenému rozsudku z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel nesouhlasí
s tím, že krajský soud bral za stěžejní pouze výrok posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne
9. 3. 2012. V průběhu řízení byl vyslechnut a uvedl veškeré zdravotní problémy, kterými trpí
a navrhl, aby soud vyžádal revizní posudek posudkové komise MPSV v jiném kraji, než je kraj
Moravskoslezský, neboť u něj přetrvávají výrazné komplikace od doby provedení transplantace
kadaverózní ledviny a následných pooperačních problémů. Vzhledem k uvedenému stěžovatel
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná ke kasační stížnosti nepodala žádné vyjádření.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že kasační stížnost podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení, jež jeho
vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž by musel
podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které
stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel spatřuje pochybení krajského soudu u napadeného rozsudku v tom, že vyšel
z nesprávného posouzení jeho zdravotního stavu, a dále, že nepřistoupil na stěžovatelem
navržené provedení důkazu dalším posudkem PK MPSV, který by osvědčil jeho skutečný
zdravotní stav.
Nejvyšší správní soud se za tohoto stavu věci považuje za nutné k napadenému rozsudku
stran námitky stěžovatele vyjádřit ze dvou úhlů pohledu, a to nejprve k tomu, na základě čeho,
resp. jakých podkladů, krajský soud rozhodl, a poté k tomu, zda měl krajský soud navrhovaný
důkaz provést.
Pokud jde o podklady, na základě kterých krajský soud rozhodl, je třeba uvést,
že rozhodnutí správního orgánu o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav
a pracovní schopnost občanů pro účely námitkového řízení posuzuje ČSSZ, a pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění je posuzuje Ministerstvo práce
a sociálních věcí; za tím účelem Ministerstvo práce a sociálních věcí zřizuje jako své orgány
posudkové komise. Při přezkumu dotčených rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudků, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV
soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s.,
avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem
rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných
pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku
mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá
pak v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především
s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož
žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí
v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky
na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 - 43, přístupný na www.nssoud.cz).
Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení §7 vyhláška
č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel
posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet
rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení
vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění,
ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní
schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míru poklesu pracovní schopnosti
se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míru poklesu
pracovní schopnosti, stupeň invalidity, den vzniku invalidity, resp. den změny stupně invalidity
nebo den zániku invalidity. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku
posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná
o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková
komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace
zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána,
případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46, přístupný
na www.nssoud.cz). Jde-li přitom alespoň o invaliditu prvního či druhého stupně (tedy pokles
pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat
rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou
je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srv. k tomu rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18, přístupný na www.nssoud.cz).
V projednávaném případě si krajský soud vyžádal posudek PK MPSV v Ostravě. Z jeho
obsahu vyplývá, že posudková komise jednala a rozhodovala v řádném složení, za přítomnosti
specialisty s odborností interní lékařství, stěžovatel byl jednání přítomen, seznámen se složením
komise a také seznámen se základním výčtem podkladů, který měla komise k dispozici. Před
jednáním komise stěžovatel předložil lékařský nález z nefrologického vyšetření MUDr. N. ze dne
8. 11. 2001, a jeho kopie byla založena do spisu posudkové komise. Při jednání komise
byl stěžovatel vyzván, aby uvedl jaké má subjektivní potíže, což komisi popsal. Současně bylo
zjištěno, že stěžovatel je absolventem SOŠ dopravní Ostrava, nyní studuje VŠB, obor výpočetní
technika.
Komise zjistila, že se u stěžovatele k datu napadeného rozhodnutí ze dne 5. 10. 2011
jednalo o nepříznivý zdravotní stav, kdy byl od 1992 sledován v nefrologické ambulanci
FN Ostrava. V období od února do dubna 2007 u stěžovatele došlo k rychlejší progresi renální
nedostatečnosti, od května 2007 byl zařazen do dialyzačního programu, v prosinci 2008 byla
v IKEM Praha provedena transplantace kadaverózní ledviny. Pooperačně nastal opožděný rozvoj
štěpu s nutností opakované biopsie a výraznější imunosuprese, dále byly opakované infekty,
pro zúžení renální artérie bylo provedeno PTA 22. dubna 2009, se zavedením stentu. V červnu
2009 byla zjištěna stenoza renální žíly a byla provedena také PTA se zavedením stentu. Postupně
došlo ke stabilizaci funkce štěpu, dle kontrolních vyšetření na ambulanci nefrologické kliniky
IKEM i v nefrologické ambulanci v Ostravě 3, jsou hodnoty kreatininu dlouhodobě stabilní
se sníženou funkcí stěpu, což potvrzují i stabilní funkční parametry rekapitulované v posudku
z relevantních odborných nálezů. Podle posudkové komise uvedená laboratorní a další zjištění
při lékařských vyšetřeních stěžovatele dokladem toho, že od přiznání invalidity došlo k významné
stabilizaci jeho zdravotního stavu po zvládnutí všech potransplantačních komplikací, funkce
štěpu je snížená, ale dlouhodobě stabilní, zavedené steny jsou funkční, posuzovaný je plně
oběhově kompenzován, je kompenzován i tlakově, laboratorně není anémie. K datu rozhodnutí
je stěžovatel schopen práce fyzicky lehké, mimo nepříznivé klimatické vlivy, není schopen práce
v infekčním prostředí nemá omezení psychická či smyslová.
Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele je podle
posudkové komise familiární hypomagnezemie s hyperkalciurií s nefrokalcionózou s postupně
vznikajícím selháním ledviny, které vedlo k zařazení do dlouhodobého dialyzačního programu
se stavem po transplantaci kadaverózní ledviny v prosinci 2008 v IKEM Praha s opožděným
rozvojem funkce štěpu, s potransplantačními komplikacemi ve smyslu opakovaných zánětů
močových cest, stenózou artérie a žíly štěpu s nutností zavedení stentu. K datu vydání
napadeného rozhodnutí žalované šlo o dlouhodobě sníženou funkci. Toto rozhodující zdravotní
postižení je uvedeno v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., v platném znění k datu vydání
napadeného rozhodnutí žalované ze dne 5. 10. 2011 v kapitole XIV, oddíl A, položka 6b.
V rámci uvedeného rozmezí 40-50 % PK MPSV v Ostravě ohodnotila pokles pracovní
schopnosti stěžovatele vzhledem k dlouhodobě stabilizované funkci štěpu a funkčním
parametrům vč. kreatininu v séru, nepřítomnosti anémie, dolní hranicí, tj. celkem 40 %,
a toto procento dále nezvyšovala podle §3 citované vyhlášky. Posudková komise současně
dodala, že u stěžovatele k datu vydání napadeného rozhodnutí nešlo o zdravotní postižení podle
písm. 6c, 6d, 6e, citovaného oddílu a kapitoly předmětné vyhlášky, neboť nejsou splněna kriteria
tam uvedená.
Po celkovém posouzení zdravotního stavu stěžovatele posudková komise uzavřela,
že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl stěžovatel invalidní podle §39 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle §39
odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu
druhého nebo třetího stupně podle §39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb.,
ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.
PK MPSV v Ostravě tak zhodnotila zdravotní stav stěžovatele shodně jako posudkoví
lékaři OSSZ i ČSSZ, kteří taktéž dospěli k závěru, že se u stěžovatele v rozhodné době jednalo
o 40% pokles pracovní schopnosti, který zakládá invaliditu prvního stupně podle §39 odst. 2
písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění.
O takto stanovené míře poklesu pracovní schopnosti stěžovatele nemá žádné
pochybnosti ani Nejvyšší správní soud. Shodné posudkové hodnocení všech orgánů lékařské
posudkové služby tak zde ani podle Nejvyššího správního soudu nezavdává jakoukoliv
pochybnost o správnosti vyhodnocení zdravotního stavu stěžovatele a krajský soud postupoval
správně, pokud vycházel při posouzení věci z takto zjištěného skutkového stavu. Zároveň
krajským soudem provedené dokazování odstranilo případné pochybnosti stěžovatele
o správnosti a přesvědčivosti odůvodnění předchozích posudkových hodnocení.
Uvedený právní závěr Nejvyššího správního soudu již do jisté míry sám o sobě dává
odpověď i na otázku či námitku, z jakých relevantních důvodů krajský soud neprovedl
navrhovaný důkaz dalším posudkem, když shodné posudkové hodnocení všech orgánů lékařské
posudkové služby v posuzované věci ani podle Nejvyššího správního soudu nezavdává
jakoukoliv pochybnost o správnosti vyhodnocení zdravotního stavu stěžovatele. Ostatně
i posudkové hodnocení PK MPSV v Ostravě samo o sobě považuje Nejvyšší správní soud
za přezkoumatelné a přesvědčivé, přičemž krajský soud postupoval správně, pokud na těchto
zjištěních skutkového stavu založil svůj úsudek o nedůvodnosti žaloby.
Namítá-li stěžovatel v kasační stížnosti, že krajský soud měl vyhovět návrhu
na doplnění dokazovaní dalším posudkem, pak je třeba poukázat na to, že posuzování
zdravotního stavu pro účely stanovení poklesu pracovní schopnosti a zjištění invalidity
je založeno na objektivizovaných postupech, v nichž lze subjektivní obtíže zohlednit tehdy,
pokud jim odpovídají objektivní výsledky lékařských vyšetření. K tomu Nejvyšší správní soud
poukazuje také na svoji předchozí judikaturu, podle níž je na místě dokazovat zdravotní stav
účastníka řízení prostřednictvím vyžádání dalšího posudku tehdy, jsou-li pochybnosti o dosud
zjištěném zdravotním stavu, zejména o stanovení určujícího zdravotního postižení. Tyto
podmínky však v tomto případě nebyly dány, neboť - jak již bylo uvedeno – všechny posudky
stanovily jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdravotní
postižení uvedené v kapitole XIV (Postižení močové a pohlavní soustavy), oddílu A (Postižení
močové soustavy), položce 6 (Chronické selhání ledvin/chronická renální insuficience), písm. b)
(středně těžké funkční postižení) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra
poklesu ve výši 40-50 %, přičemž všechny posudky procentní míru poklesu schopnosti
stěžovatele stanovily vzhledem ke schopnostem k pracovnímu uplatnění na dolní hranici
uvedeného rozpětí, tedy 40 %. V takovém případě krajský soud shledal naprosto správně
jako nadbytečné nařizovat vypracování dalšího posudku, neboť mezi orgány lékařské posudkové
služby v posudkové věci nevznikl žádný rozpor, a to ani stran posudkových závěrů o invaliditě
stěžovatele, ani stran posudkového hodnocení jeho zdravotního stavu (viz k tomu rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. 3 Ads 3/2004 - 89, dále také rozsudek
téhož soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50, přístupné na www.nssoud.cz).
Zároveň se nabízí dodat, že krajský soud obecně není povinen provést všechny důkazy
navrhované stranami, byť by toto své rozhodnutí měl vždy odůvodnit (srov. například rozsudky
zdejšího soudu ze dne 9. 12. 2010, č. j. 1 Aps 3/2010 - 86, či ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As
16/2012 - 24; www.nssoud.cz). Soud tak není povinen provést navrhované důkazy, má-li
za to, že skutková stránka je již pro účely jeho rozhodnutí prokázána dostatečně, včetně například
situace, kdy skutečnost, k jejímuž ověření či vyvrácení má důkaz sloužit, je již nepodstatnou
pro rozhodnutí soudu. V daném případě krajský soud, jak již bylo uvedeno, dospěl k závěru,
že návrh na doplnění dokazování dalším posudkem není důvodný, neboť všechna předchozí
posudková hodnocení si v ničem neodporují a naopak jsou zcela shodná.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou
a zamítl ji.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl
právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60
odst. 2 s. ř. s. přiznat.
O odměně ustanovené zástupkyně JUDr. Jany Mikulové rozhodl Nejvyšší správní soud
v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. d), §7 a §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a přiznal jí odměnu
za jeden úkon právní služby a 500 Kč, tj. za sepis kasační stížnosti. Dále Nejvyšší správní soud
přiznal k danému úkonu náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 téže vyhlášky a 300 Kč.
Jelikož je ustanovená advokátka plátcem DPH, byla jí odměna zvýšena o částku této daně.
Celkem tedy ustanovené zástupkyni přísluší odměna ve výši 968 Kč, která jí bude vyplacena
do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu