ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.77.2011:49
sp. zn. 3 Ads 77/2011 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: V. S., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 17. 3. 2010 č. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2011, č. j. 41 Ad 4/2010 - 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2011, č. j. 41 Ad 4/2010 - 25
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost pr oti shora citovanému
rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž bylo její rozhodnutí zrušeno a věc jí byla vrácena
k dalšímu řízení.
Z napadeného rozsudku vyplývá, že rozhodnutím citovaným v záhlaví žalovaná zamítla
námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ze dne 15. 1. 2010 č. X, kterým byl žalobkyni odňat
invalidní důchod podle §56 odst. 1 písm. a) a §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně žalobou s námitkou, že nebyl řádně
zkoumán její zdravotní stav a v rámci řízení o námitkách nebyla vůbec kontaktována
ani vyšetřena posudkovým lékařem. Krajský soud z důvodové zprávy k zákonu č. 479/2008 Sb.
dovodil, že cílem je vést námitkové správní řízení ve věcech důchodového pojištění tak, aby byla
zachována veškerá práva, která se běžně dostávají účastníkům řízení o řádném opravném
prostředku. Tento požadavek plyne z §88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že na řízení
o námitkách se vztahuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, s výjimkami, které jsou v tomto
ustanovení uvedeny. Ze správního spisu plyne, že dne 15. 1. 2010 žalovaná rozhodla,
že se žalobkyni od 14. 2. 2010 odnímá invalidní důchod podle §56 odst. 1 písm. a) a §39 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb., protože podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Nymburk
ze dne 15. 12. 2009 žalobkyně již není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Proti tomuto rozhodnutí
žalobkyně podala námitky, které blíže nekonkretizovala. Žalovaná pak vyžádala posudek
o invaliditě, který dne 10. 3. 2010 vyhotovila lékařka lékařské posudkové služby, oddělení
námitkové a odvolací agendy. Podkladem pro vyhotovení tohoto posudku byla shromážděná
zdravotní dokumentace, žalobkyně vyšetřena nebyla. Podle tohoto posudku žalobkyně není
invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost
poklesla pouze o 20 %. S odkazem na tento posudek vydala žalovaná žalobou napadené
rozhodnutí, jímž námitky zamítla a rozhodnutí ze dne 15. 1. 2010 potvrdila. Ze správního spisu
je patrno, že prvním úkonem, který žalovaná vůči žalobkyni v řízení o námitkách učinila, bylo
oznámení rozhodnutí. Takový postup je běžně správními soudy vnímán jako závažné porušení
procesních práv účastníka, neboť účastník je vyloučen z možnosti vyjádřit se před vydáním
rozhodnutí k jeho podkladu ve smyslu §36 odst. 3 správního řádu. Toto ustanovení zakotvuje
jedno ze základních práv ve správním řízení vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod. Smyslem je, aby správní rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu
věci. Jelikož v řízení o námitkách byl podkladem pro rozhodnutí žalované o námitkách nově
vyhotovený posudek o invaliditě, bylo povinností žalované seznámit žalobkyni s tímto posudkem
ještě předtím, než vydala rozhodnutí, a dát jí tak možnost se k němu vyjádřit. S ohledem
na toto zkrácení procesních práv žalobkyně ve smyslu §36 odst. 3 správního řádu, které mohlo
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, krajský soud podle §76 odst. 1 písm. c)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zrušil napadené rozhodnutí,
aniž nařizoval jednání a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
Stěžovatelka opřela kasační stížnost o §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy o tvrzenou
nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Stěžovatelka uvedla, že s právním názorem krajského soudu, podle něhož došlo při jejím
rozhodování ke zkrácení procesních práv žalobkyně, nelze souhlasit, neboť krajský soud pominul
§85a odst. 1 z ákona č. 582/1991 Sb., podle něhož v řízení ve věcech důchodového pojištění
se nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí
(s poznámkou pod čarou odkazující na §36 odst. 3 správního řádu).
Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsu dek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, když nenalezl vady,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, posoudil kasační stížnost jako důvodnou.
Z hlediska systematiky zákona č. 582/1991 Sb. se §85a odst. 1 formulací „v řízení
ve věcech důchodového pojištění“ vztahuje i na řízení o námitkách, které je jinak uceleně
upraveno v §88 tohoto zákona. V §88 je stanoveno, že n a řízení o námitkách se vztahuje správní
řád s výjimkami, které jsou taxativně uvedeny v odstavci 8 tohoto ustanovení. Lze tedy dovodit,
že výjimky z aplikace správního řádu uvedené v §88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. se vztahují
pouze na řízení o námitkách, kdežto výjimka z aplikace §36 odst. 3 správního řádu, uvedená
v §85a odst. 1, se vztahuje jak na řízení o přiznání dávky důchodového pojištění , tak na řízení
o námitkách. V projednávané věci tedy stěžovatelka postupovala v souladu se zákonem, jestliže
v řízení o námitkách neaplikovala §36 odst. 3 správního řádu.
Krajský soud v projednávané věci vyšel z odlišného právního názoru; Nejvyšší správní
soud proto jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský
soud je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. V novém
rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. června 2011
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu