ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.82.2010:139
sp. zn. 3 Ads 82/2010 - 139
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Ing. P. Ch.,
zastoupen advokátkou Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6,
proti žalovanému: Úřad městské části Praha 5, se sídlem nám. 14. října 4, Praha 5, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2005 čj. 3709/5/AEA-1/4, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007 č. j. 1 Cad 61/2007 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové se p ř i z n á v á odměna
za zastupování v částce 1600 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal včas kasační stížnost proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007 č. j. 1 Cad 61/2007 - 30, jímž byla odmítnuta žaloba
proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Z odůvodnění napadeného usnesení městského soudu vyplývá, že žalobou, která byla
doručena městskému soudu dne 23. 5. 2006 (k poštovní přepravě podána dne 22. 5. 2006)
se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, kterým byla
nezletilému oprávněnému D. Ch. zamítnuta žádost o přídavek na dítě ode dne 1. 1. 2005.
Městský soud zjistil, že do tohoto správního rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo
rozhodnuto rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví,
ze dne 10. 8. 2005 čj. MHMP 144612/2005, SSP/268/05 tak, že rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně podle §59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, bylo zrušeno. Toto
rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 29. 8. 2005.
Městský soud žalobu zamítl jako opožděnou podle §46 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), protože nebyla podána ve lhůtě 2 měsíců
poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení (§72 odst. 1
s. ř. s.).
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl: „…žalobou napadené rozhodnutí (finální –
o posledním opravném prostředku) jsem obdržel a bylo mi doručeno dne 20. března 2006.
Dvouměsíční lhůta by tak vypršela 20. května – ježto tento den připadal na sobotu, lhůta byla
zachována i v pondělí 22. května 2006. Téhož dne – tedy 22. května 2006 byl také úkon učiněn
a lhůta byla tak zachována“. Toto tvrzení stěžovatel v rámci řízení o kasační stížnosti ještě jednou
zopakoval a bylo také uvedeno v doplnění kasační stížnosti, které vypracovala ustanovená
zástupkyně stěžovatele.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), když neshledal vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3
s. ř. s.), posoudil kasační stížnost
takto:
Kasační stížnost stěžovatel opřel o §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy o tvrzenou
nezákonnost napadeného usnesení, která má spočívat v tom, že stěžovatel podal žalobu včas
a neměla být tudíž odmítnuta jako opožděná.
Stěžovatel výslovně podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
uvedenému v záhlaví. Pokud v kasační stížnosti opakovaně tvrdí, že „žalobou napadené
rozhodnutí – finální“ obdržel dne 20. 3. 2006, takže žalobu podal včas, pak v kasační stížnosti
ani v opakovaném podání nesdělil, o jaké rozhodnutí se má jednat, který orgán a kdy je vydal
a pod jakým číslem jednacím. V soudním ani správním spise se rozhodnutí, které by bylo
snad možno identifikovat jako stěžovatelem tvrzené rozhodnutí správního orgánu, nenachází.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že městský soud nerozhodl nezákonně,
když žalobu odmítl jako opožděně podanou, a kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stadiu řízení
žádné náklady nad rámec plnění běžných úředních povinností nevznikly a stěžovatel v řízení
nebyl úspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyně - advokátka,
jejíž odměnu za zastupování a hotové výdaje hradí stát. Zástupkyni byla přiznána odměna
za dva úkony právní služby po 500 Kč a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby
po 300 Kč, celkem tedy 1600 Kč. Tato částka jí bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu